📖 Úvod
Kamýšek šášinovitý je vytrvalá, teplomilná rostlina tvořící husté, tmavě zelené trsy. Jeho bezlisté, válcovité lodyhy dorůstají výšky 30 až 90 cm. Nejcharakterističtějším znakem je nápadné kulovité květenství, které vyrůstá zdánlivě z boku lodyhy. Tento hustý svazeček hnědavých klásků je podepřen jedním až dvěma dlouhými listeny. Vyhledává vlhká a slunná stanoviště jako břehy vod a vlhké písčiny. V ČR je řazen mezi ohrožené druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, dorůstající výšky 30–100 cm (vzácně až 150 cm), nemá korunu v pravém slova smyslu, vytváří husté, kompaktní, tmavě zelené trsy vzpřímených, bezlistých stébel, připomínající sítinu.
Kořeny: Krátký, plazivý, vodorovný, článkovaný oddenek, z něhož vyrůstají svazčité kořeny a jednotlivá stébla, což umožňuje rostlině tvořit husté porosty.
Stonek: Stéblo je přímé, tuhé, oblé (válcovité), sivozelené až tmavě zelené, hladké, podélně jemně rýhované, vyplněné bílou houbovitou dření a je bez kolének a bez trnů.
Listy: Listy jsou redukované, uspořádané bazálně na bázi stébla, jsou přisedlé a přeměněné v krátké, objímavé, bezčepelné listové pochvy, které jsou hnědavé až červenohnědé barvy, venace je souběžná a rostlina je lysá, tedy bez trichomů.
Květy: Květy jsou drobné, oboupohlavné, hnědé až rezavě hnědé barvy, uspořádané v hustém kulovitém až polokulovitém svazečku (kružel), který je zdánlivě postranní, protože jeden ze dvou listenů pokračuje ve směru stébla; tento svazeček je složen z mnoha malých, vejčitých, přisedlých klásků; kvete od června do srpna.
Plody: Plodem je velmi malá, trojhranná až obvejčitá, lesklá nažka, která je v době zralosti hnědá až černohnědá barvy a dozrává od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jižní a střední Evropu, severní Afriku a rozsáhlé oblasti Asie od Středomoří přes Blízký východ a Kavkaz až po střední Asii a Indii; v České republice je původním druhem, konkrétně archeofytem, který se zde nachází na samé severní hranici svého přirozeného rozšíření a je proto extrémně vzácný, vyskytuje se pouze v nejteplejších oblastech jižní Moravy, především v Pavlovských vrších, v okolí Pouzdřanské stepi a na vátých píscích u Bzence.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní), teplomilnou (termofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinu, která vyhledává plně osluněná, otevřená stanoviště jako jsou suché stepní trávníky, skalní stepi, písčiny, suché kamenité svahy a okraje polních cest; roste výhradně na vysýchavých, mělkých, propustných a živinami chudých půdách s písčitým až štěrkovitým charakterem, přičemž jednoznačně preferuje podklady bohaté na vápník, tedy půdy s bazickou až neutrální reakcí.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství nemá žádný zaznamenaný význam, žádné její části se nesbírají a nevyužívají pro léčebné účely. V gastronomii se neuplatňuje a není považována za jedlou. Její hlavní historické technické využití spočívalo ve využití pevných a ohebných lodyh pro košíkářství, pletení rohoží, koberců a sedáků židlí, podobně jako u jiných sítin a skřípin. V současnosti je ceněna především jako okrasná rostlina v zahradní architektuře pro svůj jedinečný, skulpturální vzhled s kulovitými květenstvími; pěstuje se v suchých trvalkových a štěrkových záhonech, prérijních výsadbách a v nádobách, přičemž specifické kultivary nejsou běžně dostupné. Ekologický význam spočívá ve zpevňování erozí ohrožených písčitých půd kořenovým systémem a poskytování mikrohabitatu a úkrytu pro hmyz a jiné bezobratlé v hustých trsech; jako větrosnubná rostlina není včelařsky významná.
🔬 Obsahové látky
Neobsahuje žádné specifické bioaktivní látky ve farmakologicky významném množství, které by definovaly její vlastnosti; její tkáně jsou tvořeny primárně strukturálními polysacharidy jako je celulóza a hemicelulóza, a ligninem, který dodává lodyhám pevnost, dále pak běžnými rostlinnými metabolity jako jsou fenolické kyseliny a flavonoidy v malých koncentracích, které slouží jako ochrana před UV zářením a býložravci.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za zcela netoxickou pro lidi i zvířata, včetně hospodářských, a nejsou známy žádné případy otravy po požití. Možnost záměny je nízká díky velmi charakteristickému kulovitému květenství tvořenému jedním až několika hustými, ostře ohraničenými hlávkami klásků, které zdánlivě vyrůstají z boku lodyhy pod dlouhým listenem. Povrchně by mohla připomínat některé druhy sítin (rod „Juncus“) nebo jiných skřípin (např. rod „Scirpus“), avšak žádný z těchto druhů netvoří takto kompaktní, téměř dokonalé kulovité a nahloučené hlávky klásků; žádný z podobných druhů rostoucích na stejných stanovištích v ČR navíc není nebezpečně jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh (není uvedena ve vyhlášce č. 395/1992 Sb.), avšak v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky je hodnocena jako silně ohrožený druh (kategorie C2b), což zdůrazňuje její vzácnost a zranitelnost a vyžaduje ochranu jejích biotopů. Na mezinárodní úrovni není zařazena do seznamu CITES a vzhledem k jejímu širokému areálu rozšíření ve světě není na globálním Červeném seznamu IUCN vedena jako ohrožená.
✨ Zajímavosti
Rodové vědecké jméno „Scirpoides“ znamená „podobný rodu „Scirpus“ (skřípina)“, zatímco druhové „holoschoenus“ je složeninou řeckých slov „holos“ (celý) a „schoinos“ (sítina, rákos), což odkazuje na její celistvý, trávovitý vzhled. Český název kuloskřípina je velmi popisný, spojuje slova „koule“ (kulo-) a „skřípina“, čímž dokonale vystihuje kulovitá květenství. Mezi největší zajímavosti patří její fyziologická adaptace na suchá a horká stanoviště v podobě C4 fotosyntézy, která je mezi šáchorovitými rostlinami mírného pásu velmi vzácná a umožňuje jí efektivněji fixovat oxid uhličitý a šetřit vodou při vysokých teplotách, což jí dává konkurenční výhodu na extrémních stanovištích.
