📖 Úvod
Kamejka rolní je jednoletá, štětinatě chlupatá bylina, považovaná za polní plevel. Dorůstá výšky 15 až 40 cm a má přímou, často větvenou lodyhu s úzkými kopinatými listy. Od května do srpna kvete drobnými bílými až namodralými květy, které jsou uspořádány v postupně se prodlužujících vijanech. Plodem jsou velmi tvrdé, šedohnědé a nápadně svraskalé tvrdky. Roste hojně na polích, úhorech, vinicích a rumištích po celé republice.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Bylina, jednoletá (často ozimá), vysoká 15-50 cm, s přímou nebo vystoupavou, od báze větvenou lodyhou, celkově působící drsným, štětinatě chlupatým a šedozeleným dojmem.
Kořeny: Kořenový systém: Hlavní, tenký, vřetenovitý kořen s četnými postranními kořínky.
Stonek: Stonek či Kmen: Lodyha je přímá či vystoupavá, na průřezu oblá, zelená až fialově naběhlá, hustě porostlá odstálými, bělavými, štětinovitými, jednobuněčnými krycími chlupy, které vyrůstají z výrazných bradavičnatých výrůstků (bulbils), bez trnů.
Listy: Uspořádání je střídavé; spodní listy jsou krátce řapíkaté, horní přisedlé; tvar je čárkovitě až podlouhle kopinatý; okraj je celokrajný; barva je šedozelená; žilnatina je zpeřená s jednou výraznou střední žilkou; povrch je po obou stranách hustě porostlý jednobuněčnými, štětinovitými krycími trichomy vyrůstajícími z bradavičnatých bází.
Květy: Barva je bílá, vzácněji namodralá nebo nažloutlá; tvar je drobný, nálevkovitý až řepicovitý, s pěticípou srostloplátečnou korunou a hluboce děleným kalichem; květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí horních listů (listenů) a tvoří hustě olistěné, za plodu se prodlužující květenství zvané vijan; doba kvetení je od dubna do července.
Plody: Typ plodu je poltivý, rozpadající se na 4 tvrdky; barva tvrdek je šedobílá až hnědavá; tvar je vejcovitý, trojhranný, na povrchu velmi charakteristicky hrbolatě až bradavičnatě svraskalý (odtud název svrasklice); dozrávají postupně od června do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje většinu Evropy, severní Afriku a západní Asii až po Írán a západní Sibiř. V České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, pravděpodobně s prvními zemědělci, a dnes je zde plně zdomácnělý. Sekundárně se rozšířila do Severní Ameriky, Austrálie a na další kontinenty, kde je často hodnocena jako invazivní plevel. Na území ČR roste roztroušeně až hojně od nížin po podhorské oblasti, s těžištěm výskytu v teplejších zemědělských oblastech, ačkoliv její početnost vlivem intenzifikace zemědělství a používání herbicidů v posledních desetiletích klesá.
Stanovištní nároky: Jedná se o typický polní plevel, který preferuje slunná, otevřená a člověkem narušovaná stanoviště, jako jsou pole, zejména s ozimými obilninami a okopaninami, dále úhory, vinice, zahrady, okraje cest, rumiště a železniční náspy. Vyžaduje půdy bohaté na živiny, především dusík, a preferuje půdy s neutrální až zásaditou reakcí, tedy vápnité. Nesnáší kyselé a zamokřené substráty. Je to světlomilná rostlina, která netoleruje zastínění a je dobře přizpůsobena sušším podmínkám.
🌺 Využití
V minulosti se v lidovém léčitelství využívaly její tvrdé nažky, které se na základě tzv. nauky o signaturách používaly k rozpouštění močových a ledvinových kamenů, a také jako údajný antikoncepční prostředek, což však nebylo prokázáno. Gastronomicky se rostlina nevyužívá, jelikož je považována za nejedlou. Moderní výzkum se však zaměřuje na olej ze semen, který po purifikaci může sloužit jako zdroj cenných mastných kyselin v doplňcích stravy a kosmetice. Z kořene se dříve získávalo červené barvivo. Pro okrasné účely se nepěstuje. Ekologicky je významná jako zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky a další hmyz a její semena slouží jako potrava pro některé druhy ptáků, například pěnkavovité.
🔬 Obsahové látky
Rostlina obsahuje řadu biologicky aktivních látek, z nichž nejvýznamnější jsou pyrrolizidinové alkaloidy, zejména v nati, které mají hepatotoxické účinky. Semena jsou naopak ceněna pro vysoký obsah oleje (až 30 %) s unikátním složením polynenasycených mastných kyselin, především kyseliny stearidonové (SDA), kyseliny alfa-linolenové (ALA, omega-3) a kyseliny gama-linolenové (GLA, omega-6). Dále jsou přítomny látky jako alantoin, slizy, třísloviny a saponiny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina, s výjimkou purifikovaného oleje ze semen, je pro lidi i zvířata jedovatá z důvodu obsahu hepatotoxických pyrrolizidinových alkaloidů. Chronická konzumace, například prostřednictvím kontaminovaného krmiva pro hospodářská zvířata, může vést k nevratnému poškození jater. Záměna je možná s jinými drobnokvětými druhy z čeledi brutnákovitých, například s pomněnkou rolní (Myosotis arvensis), která má však obvykle modré květy a odlišné plody (hladké, černé lesklé tvrdky). Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou její charakteristické, velmi tvrdé, bělavě šedé, svraskale bradavičnaté nažky.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy rostlin a nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany. Není uvedena ani v mezinárodních úmluvách jako CITES. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR není hodnocena jako ohrožený druh, protože je stále poměrně rozšířená. Přesto je odborníky klasifikována jako ustupující polní plevel, jehož populace jsou ohroženy intenzifikací zemědělství, zejména používáním širokospektrálních herbicidů.
✨ Zajímavosti
Latinský rodový název Buglossoides odkazuje na podobnost s rodem pilát (Buglossum), druhový název arvensis znamená „rolní“ a vystihuje její typické stanoviště. České jméno „kamejka“, stejně jako starší vědecké jméno Lithospermum, pochází z řeckých slov lithos (kámen) a sperma (semeno) a odkazuje na extrémně tvrdé, kamenné nažky. Tato tvrdost, způsobená vysokým obsahem uhličitanu vápenatého v oplodí, umožňuje semenům přežívat v půdní zásobě po desítky let. V minulosti se tyto bílé, lesklé nažky údajně používaly k výrobě levných šperků nebo růženců.
