📖 Úvod
Jahodník chlumní je vytrvalá bylina z rodu jahodník, která se podobá jahodníku obecnému. Roste typicky na slunných a suchých stráních, mezích a na vápnitých půdách. Tvoří přízemní růžici zubatých trojčetných listů. Jeho bílé květy se objevují od dubna do června. Plodem je kulovitá, velmi aromatická a sladká jahoda. Charakteristickým znakem je kalich pevně přisedlý k plodu, který při odtržení často slyšitelně „pukne“, odtud pochází jeho lidový název truskavec.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-20 cm, nemá korunu, celkový vzhled nízké, trsnaté byliny tvořící přízemní růžice listů a rozrůstající se pomocí nadzemních plazivých výběžků (šlahounů).
Kořeny: Krátký, tlustý, vícehlavý, často dřevnatějící oddenek, z něhož vyrůstají svazčité, adventivní kořeny.
Stonek: Přímý, bezlistý květní stvol, který je obvykle kratší nebo stejně dlouhý jako listy, s přitiskle až šikmo odstále směřujícími chlupy; z úžlabí listů vyrůstají tenké, kořenující nadzemní výběžky (šlahouny); stonek je bez trnů.
Listy: Listy uspořádány v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté, složené, trojčetné; lístky jsou široce vejčité až kosočtverečné, na bázi klínovité, téměř přisedlé (zejména koncový lístek), na okraji hrubě pilovitě zubaté s koncovým zubem zřetelně menším než sousední; barva na líci je tmavě zelená, lesklá a lysá, na rubu šedozelená až stříbřitá kvůli hustému hedvábitému ochlupení; žilnatina je zpeřená; trichomy jsou mnohobuněčné, krycí, nepřitisklé a hedvábné.
Květy: Květy jsou bílé až nažloutlé, pětičetné, pravidelné, s kulatými korunními lístky, které se navzájem nepřekrývají; uspořádány v chudokvětém vrcholíku na konci stvolu; kališní lístky jsou po odkvětu vzpřímené a těsně přitisklé ke zrajícímu plodu; doba kvetení je od dubna do května.
Plody: Typ plodu je souplodí nažek na zdužnatělém květním lůžku (nepravý plod zvaný jahoda); barva je červená, často jen na osluněné straně, jinak zůstává zelenavá či bělavá; tvar je kulovitý až polokulovitý; doba zrání je červen až červenec, přičemž plod se od kalichu odděluje jen s obtížemi a při utržení vydává charakteristický lupavý zvuk.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh v České republice, jehož areál rozšíření je eurosibiřský, zahrnující většinu Evropy (od Francie na západě po Ural na východě) a zasahující přes Kavkaz a Sibiř až do Střední Asie; není tedy zavlečeným neofytem. Ve světě je rozšířen v mírném pásu Eurasie. V České republice se vyskytuje především v teplejších oblastech termofytika a přilehlého mezofytika, typicky v Českém středohoří, Českém krasu, Polabí, na jižní Moravě (např. Pálava, Podyjí) a v Bílých Karpatech, ve vyšších a chladnějších polohách je vzácný nebo zcela chybí.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné, suché a teplé stanoviště, jako jsou stepní a luční trávníky, skalnaté svahy, lesostepi, okraje světlých a teplomilných lesů (zejména doubrav a dubohabřin), meze, pastviny a také druhotná stanoviště jako jsou železniční a silniční náspy. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) a teplomilná (termofilní) rostlina, která má specifické nároky na půdu – vyžaduje zásadité až neutrální, vápnité podklady (je kalcifyt) a roste na půdách, které jsou mělké, kamenité, písčité nebo hlinité, ale vždy dobře propustné a chudé na dusík; snáší velmi dobře sucho.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky i dnes sbírají především její listy (Folia fragariae), které se suší na čaj s adstringentními (svíravými) a diuretickými účinky, používaný při zažívacích potížích (průjmy) a zánětech v dutině ústní. V gastronomii jsou vysoce ceněny její plody, které jsou jedlé, velmi aromatické, sladké a mají specifickou, lehce kořenitou až muškátovou chuť, často považovanou za intenzivnější než u jahodníku obecného; konzumují se čerstvé, často i s přitisknutými kališními lístky, nebo se zpracovávají na džemy, sirupy a dezerty. Technické či průmyslové využití je zanedbatelné. Jako okrasná rostlina se příliš nepěstuje, i když by byla vhodná do přírodních zahrad a skalek, specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny. Z ekologického hlediska je to významná včelařská rostlina poskytující pyl a nektar, její plody jsou potravou pro ptáky, hlodavce a hmyz a svými oddenky pomáhá zpevňovat půdu na svazích.
🔬 Obsahové látky
Listy obsahují významné množství tříslovin (zejména elagotaninů), které podmiňují jejich svíravé účinky, dále flavonoidy (kvercetin, kempferol), organické kyseliny, minerální látky a vitamín C. Plody jsou bohatým zdrojem vitamínu C, antokyanů (které jim dodávají barvu), cukrů, pektinu, organických kyselin (např. kyselina jablečná a citronová) a zejména unikátního komplexu těkavých esterů a alkoholů, které tvoří jejich charakteristickou a intenzivní vůni a chuť.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina ani její plody nejsou jedovaté pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné příznaky otravy. Záměna je možná především s blízce příbuzným jahodníkem obecným („Fragaria vesca“), od něhož se bezpečně odliší tím, že kališní lístky má po dozrání plodu vzpřímené a těsně přitisknuté k souplodí (u jahodníku obecného jsou odstálé až nazpět ohnuté) a plod se od kalichu odděluje s charakteristickým slyšitelným lupnutím. Další záměna hrozí s jahodníkem truskavcem („Fragaria moschata“), který je ale celkově mohutnější a má většinou jednopohlavné květy. Nebezpečná záměna by mohla nastat s jahodkou indickou („Duchesnea indica“), ta má však na rozdíl od bílých květů tohoto druhu květy žluté a její plody jsou sice nejedovaté, ale bez chuti.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazena mezi zvláště chráněné druhy dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. a nepožívá tedy zákonné ochrany. Je však uvedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C4a, což znamená, že jde o vzácnější taxon vyžadující další pozornost (méně ohrožený, ale stále sledovaný). Není chráněna mezinárodními úmluvami jako CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN není hodnocena.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Fragaria“ pochází ze slova „fragrare“, což znamená „vonět“, a odkazuje na charakteristickou vůni plodů. Druhové jméno „viridis“ znamená „zelený“, což se může vztahovat k faktu, že plody často zůstávají na jedné straně zelenavé i ve zralosti, nebo k výrazně zeleným kališním lístkům. České jméno „chlumní“ přesně vystihuje její typický výskyt na slunných kopcích a stráních. Největší zajímavostí a klíčovým poznávacím znakem je způsob odtrhávání zralého plodu – ten se neodděluje od lůžka, ale odlamuje se i s kalichem od květní stopky s hlasitým lupnutím či prasknutím, což jí vyneslo lidové názvy jako „trskavka“ nebo „jahoda praskavá„.
