📖 Úvod
Dub korkový je stálezelený strom pocházející ze západního Středomoří, ceněný pro svou jedinečnou kůru. Tato silná, houbovitá borka se periodicky sklízí pro výrobu korkových zátek, podlah a izolací, aniž by se strom poškodil, protože kůra plně dorůstá. Sklizeň se opakuje přibližně jednou za deset let. Tento dlouhověký strom dorůstá výšky až 20 metrů a jeho žaludy jsou důležitou potravou pro zvěř. Je klíčovým prvkem svého ekosystému a podporuje biodiverzitu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Stálezelený strom, trvalka, dosahující výšky 10-20 metrů, s širokou, rozložitou a často nepravidelnou korunou a masivním kmenem, což mu dodává robustní a starobylý vzhled.
Kořeny: Kořenový systém: Hluboký hlavní kůlový kořen, který je silně vyvinutý a doplněný o rozsáhlý systém bočních kořenů zajišťujících stabilitu a přístup k vodě v hlubších vrstvách půdy.
Stonek: Stonek či Kmen: Silný, dřevnatý kmen pokrytý charakteristickou, mimořádně silnou (až několik centimetrů), hluboce podélně rozbrázděnou, houbovitou a lehkou borkou (korkem) šedohnědé barvy; rostlina je bez trnů.
Listy: Uspořádání střídavé, listy jsou řapíkaté, kožovité, tvarem vejčité až eliptické (2-7 cm dlouhé), s okrajem mělce laločnatým až ostnitě zubatým, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu hustě šedobíle plstnaté; žilnatina je zpeřená; na rubu se nacházejí husté, mnohobuněčné, hvězdicovité krycí trichomy.
Květy: Nenápadné, žlutozelené barvy, jednopohlavné na jednodomé rostlině; samčí květy jsou uspořádány v dlouhých, štíhlých, převislých jehnědách, zatímco samičí květy jsou velmi malé, jednotlivé nebo v malých chudokvětých svazečcích; doba kvetení je na jaře, od dubna do května.
Plody: Typ plodu je nažka zvaná žalud, barva je zpočátku zelená, při zrání hnědá, tvar je podlouhle vejčitý (2-3 cm dlouhý), z jedné třetiny až poloviny uzavřený v miskovité číšce s přitisklými nebo odstávajícími šupinami; doba zrání je na podzim, od září do listopadu téhož roku.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této dřeviny se rozkládá v západním a středním Středomoří, konkrétně na Pyrenejském poloostrově, v jižní Francii, Itálii a severní Africe (Maroko, Alžírsko, Tunisko). V České republice není původní, jedná se o zavlečený druh (neofyt), který je pěstován pouze jako vzácná sbírková dřevina v nejteplejších oblastech, například v arboretech či botanických zahradách, a ve volné přírodě se nevyskytuje. Mimo svůj přirozený areál se pro produkci korku a jako okrasná rostlina pěstuje i v jiných částech světa s podobným klimatem, například v Kalifornii nebo Austrálii.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřené, prosvětlené lesy a lesostepní formace zvané dehesas či montados, typické pro jihozápadní Evropu. Je to výrazně světlomilná a teplomilná dřevina, která vyžaduje plné slunce a je výborně adaptovaná na sucho a vysoké letní teploty. Roste na chudých, kyselých až neutrálních, dobře propustných půdách, typicky na silikátovém podloží, a zcela se vyhýbá vápnitým půdám.
🌺 Využití
Jeho nejvýznamnější technické a průmyslové využití spočívá v periodické sklizni jeho silné kůry, známé jako korek, která se používá k výrobě zátek, podlahových krytin, izolačních materiálů a dalších produktů, aniž by se strom musel kácet. V gastronomii se po tepelné úpravě a vylouhování hořkých tříslovin konzumují jeho žaludy, které jsou také klíčovou složkou potravy pro iberská prasata, což dává specifickou chuť tamní šunce. V léčitelství se kůra dříve používala pro své stahující účinky při horečkách a průjmech. Jako okrasná dřevina se pěstuje v parcích a zahradách v oblastech s mírnou zimou pro svůj atraktivní vzhled a texturu borky. Ekologický význam spočívá v tom, že vytváří unikátní ekosystémy (dehesas), které jsou centry biodiverzity, poskytují úkryt mnoha živočichům a jeho plody slouží jako potrava pro zvěř.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou chemickou sloučeninou v jeho kůře je suberin, komplexní hydrofobní biopolymer, který jí propůjčuje nepropustnost pro vodu a plyny, pružnost a odolnost vůči ohni. Dále kůra i listy obsahují vysoké množství tříslovin (taninů), zejména derivátů kyseliny gallové a ellagové, které mají svíravé účinky. V plodech (žaludech) jsou kromě taninů obsaženy také škroby, tuky a bílkoviny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi považována za jedovatou, avšak konzumace syrových žaludů ve větším množství může způsobit zažívací potíže kvůli vysokému obsahu tříslovin; pro některá zvířata, například koně, mohou být žaludy při nadměrném požití toxické. Možnost záměny v podmínkách České republiky je minimální kvůli jeho specifické, tlusté a houbovité kůře. Vzácně by ho laik mohl zaměnit s jinými stálezelenými duby, jako je dub cesmínovitý (Quercus ilex), který má ale tmavou, jemně rozpukanou borku, nikoliv silnou korkovou vrstvu.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde nevyskytuje ve volné přírodě. V mezinárodním Červeném seznamu IUCN je druh zařazen do kategorie „málo dotčený“ (Least Concern, LC), protože je hojný a jeho populace stabilní. Přesto jsou stromy v zemích svého hlavního výskytu, jako je Portugalsko a Španělsko, často chráněny národní legislativou, která reguluje sklizeň korku a chrání ekosystémy, které vytváří.
✨ Zajímavosti
Latinské druhové jméno „suber“ je přímo latinský výraz pro korek a strom, který ho poskytuje. Jeho nejpozoruhodnější adaptací je mimořádně silná, pórovitá kůra, která chrání kmen před lesními požáry, což mu umožňuje přežít v ohněm ovlivněných středomořských ekosystémech. Strom může žít přes 200 let a korek z něj lze sklízet opakovaně, přibližně jednou za 9 až 12 let, přičemž první sklizeň se provádí až po zhruba 25 letech života stromu. V Portugalsku, největším producentovi korku, je považován za národní strom a jeho kácení je zakázáno zákonem.
