📖 Úvod
Cukrová řepa je dvouletá technická plodina pěstovaná pro svou velkou, kuželovitou bílou bulvu s vysokým obsahem sacharózy. Je klíčovým zdrojem pro výrobu cukru v mírném pásu a patří do stejného druhu jako červená řepa a mangold. V prvním roce vytváří listovou růžici a zásobní kořen, ve druhém kvete. Vedlejší produkty jako melasa a řízky se využívají jako hodnotné krmivo pro hospodářská zvířata. Pěstování vyžaduje hluboké, výživné a dobře propustné půdy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; dvouletá; výška v prvním roce tvoří pouze přízemní růžici, v druhém roce květonosná lodyha dosahuje 1-2 metry; celkový vzhled je v prvním roce mohutná růžice velkých listů, ve druhém roce vysoká, větvená bylina.
Kořeny: Hlavní kořenový systém, který je silně ztlustlý a přeměněný v zásobní orgán – bulvu, jež je kuželovitého až řepovitého tvaru, bělavé barvy a slouží k ukládání sacharózy.
Stonek: Stonek (lodyha) se tvoří až ve druhém roce, je přímý, až 2 metry vysoký, bohatě větvený, hranatý a podélně rýhovaný, olistěný a bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v prvním roce v přízemní růžici, na lodyze ve druhém roce jsou střídavé; přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, lodyžní krátce řapíkaté až přisedlé; tvar čepele je podlouhle vejčitý až srdčitý, na vrcholu zaokrouhlený; okraj je celokrajný a mírně zvlněný; barva je tmavě zelená a lesklá; žilnatina je zpeřená; listy jsou lysé, bez trichomů.
Květy: Květy jsou zelenavé, drobné a nenápadné, pětičetné, oboupohlavné, uspořádané po několika (2-6) v hustých svazečcích zvaných klubíčka, která tvoří dlouhé, přerušované, úžlabní a koncové klasy; kvete od června do srpna ve druhém roce.
Plody: Plodem je nažka, která je uzavřená ve ztvrdlém vytrvalém okvětí; jednotlivé plody z jednoho klubíčka srůstají a tvoří tak tvrdé, nepravidelně kulovité souplodí hnědé barvy; dozrává v srpnu až září ve druhém roce.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní divoký předek, řepa přímořská, pochází z pobřežních oblastí Středomoří, západní Evropy a Přední Asie. V České republice není původním druhem, jedná se o kulturní neofyt, který byl zaveden pro zemědělské účely a jen výjimečně zplaňuje. Jako klíčová polní plodina pro výrobu cukru se pěstuje v mírném pásu po celém světě, s největšími producenty v Rusku, Francii, USA, Německu a Turecku. V ČR se soustředí do nejúrodnějších nížinných oblastí, jako jsou Polabí, Poohří a Haná, kde má dlouhou tradici pěstování.
Stanovištní nároky: Jako polní plodina preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, je tedy výrazně světlomilná. Vyžaduje hluboké, strukturní, živinami bohaté půdy, ideálně černozemě nebo hnědozemě, s neutrální až mírně zásaditou reakcí (vápnité). Je náročná na živiny, zejména draslík, a nesnáší půdy kyselé, zamokřené či utužené. Pro optimální růst bulvy a tvorbu cukru potřebuje rovnoměrné a dostatečné zásobování vodou během vegetace, je citlivá na letní přísušky.
🌺 Využití
Průmyslově je naprosto klíčovou plodinou pro výrobu sacharózy (řepného cukru) v mírném pásu; z odpadní melasy se dále vyrábí líh, kvasnice a krmiva, a řepné řízky jsou cenným krmivem pro hospodářská zvířata. Potenciál má i pro výrobu bioetanolu. V gastronomii se tato forma přímo nekonzumuje, na rozdíl od příbuzných variet jako je červená řepa nebo mangold, jehož mladé listy (chrást) jsou teoreticky jedlé po tepelné úpravě. V lidovém léčitelství se šťáva z bulvy někdy užívá pro podporu krvetvorby a detoxikaci jater díky obsahu vitamínů a minerálů. Okrasné kultivary s barevnými řapíky, patřící k příbuznému mangoldu, se pěstují v zahradách. Ekologický význam spočívá v tom, že její květy ve druhém roce pěstování na semeno poskytují nektar a pyl pro včely a jiný hmyz, a sklizený chrást slouží jako potrava pro zvěř.
🔬 Obsahové látky
Dominantní a ekonomicky nejdůležitější látkou je disacharid sacharóza, jejíž obsah v bulvě dosahuje 16–20 %. Dále obsahuje významné množství aminokyseliny betainu, která má vliv na metabolismus. Z dalších látek jsou přítomny minerály jako draslík, sodík a vápník, vitamíny skupiny B a vitamin C, vláknina (pektin, celulóza) a v menší míře saponiny a organické kyseliny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro lidi ani zvířata není jedovatá, naopak je klíčovou potravinářskou a krmnou plodinou. Riziko představuje pouze vysoký obsah oxalátů v listech (chrástu), které mohou při masivním zkrmování hospodářským zvířatům způsobit metabolické poruchy, a také možnost přeměny dusičnanů na toxické dusitany při nesprávném skladování bulev, což je nebezpečné zejména pro přežvýkavce. Vzhledem k jejímu pěstování v monokulturách na polích je záměna v praxi vyloučena. V prvním roce růstu by teoreticky laická osoba mohla zaměnit její listovou růžici za jiné dvouleté rostliny s velkými listy, například lopuch, avšak žádná z těchto podobných rostlin není nebezpečně jedovatá.
Zákonný status/ochrana: Jako jedna z nejrozšířenějších zemědělských plodin na světě nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, a to ani v České republice, ani mezinárodně. Není uvedena v Červeném seznamu IUCN, v seznamu CITES ani mezi zvláště chráněnými druhy ČR. Ochrana se zaměřuje pouze na udržování genetické diverzity jejích kultivarů a planých příbuzných v genových bankách.
✨ Zajímavosti
Latinský název Beta pravděpodobně pochází z keltského jazyka nebo odkazuje na tvar kořene připomínající řecké písmeno beta, vulgaris znamená „obecná“. Klíčový historický moment nastal v roce 1747, kdy německý chemik Andreas Marggraf prokázal, že obsahuje stejný cukr jako cukrová třtina. Průmyslová výroba cukru z ní byla zahájena na počátku 19. století a masivně se rozšířila v Evropě během napoleonských válek jako náhrada za blokovaný dovoz třtinového cukru. Jedná se o dvouletou rostlinu; v prvním roce vytváří zásobní bulvu a sklízí se, ve druhém roce po přezimování vykvétá a tvoří semena. Její hlavní kořen dokáže prorůst do hloubky přes dva metry.
