📖 Úvod
Bolehlav plamatý je prudce jedovatá, mohutná dvouletá bylina dorůstající výšky často přes dva metry. Jeho dutá, rýhovaná lodyha je charakteristická svými výraznými červenofialovými skvrnami. Listy jsou složené, jemně dělené a mohou nebezpečně připomínat petržel. Drobné bílé květy tvoří velké složené okolíky. Celá rostlina po rozemnutí nepříjemně páchne po myšině. Obsahuje smrtící nervový jed koniin, který způsobuje ochrnutí svalstva a smrt. Historicky byl použit k popravě filozofa Sokrata.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina + dvouletá + výška 100-250 cm + bohatě větvená v horní části, celkovým vzhledem mohutná, statná bylina připomínající planou mrkev či petržel.
Kořeny: Hlavní, silný, vřetenovitý a bělavý kořen, podobný kořeni petržele.
Stonek: Přímá, dutá, jemně rýhovaná a lysá lodyha, která je v dolní části charakteristicky červenofialově až hnědočerveně skvrnitá a často modravě ojíněná; po rozemnutí nepříjemně páchne po myšině; bez trnů.
Listy: Uspořádání listů střídavé + spodní a střední listy jsou dlouze řapíkaté s nafouklými pochvami, horní téměř přisedlé + tvar listů v obrysu trojúhelníkovitý, složené, 2-4x zpeřené, s lístky vejčitými až kopinatými + okraj lístků je peřenoklaný až peřenodílný + barva tmavě zelená, na rubu světlejší + typ venace je zpeřená žilnatina + listy jsou lysé, tedy bez trichomů.
Květy: Barva květů bílá + tvar drobný, pětičetný s obsrdčitými korunními lístky + uspořádání oboupohlavné + květenství je bohatý, koncový, polokulovitý složený okolík tvořený 10-20 okolíčky s přítomnými obaly i obalíčky + doba kvetení je od května do srpna.
Plody: Typ plodu je dvounažka rozpadající se na dvě jednosemenné nažky (merikarpia) + barva šedohnědá až zelenohnědá + tvar široce vejčitý až kulovitý, ze stran smáčklý, s pěti výraznými, světlejšími, zvlněnými podélnými žebry na každé nažce + doba zrání je od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu, severní Afriku a západní Asii. V České republice je považován za archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou v dávné minulosti, která zde zdomácněla. Sekundárně se rozšířil jako invazivní druh do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. U nás se vyskytuje hojně především v teplejších oblastech termofytika a mezofytika, od nížin do podhůří, často podél vodních toků a na člověkem ovlivněných stanovištích.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou ruderální rostlinu, která preferuje člověkem narušená a ovlivněná místa, jako jsou rumiště, skládky, okraje polí, příkopy, břehy vodních toků, zanedbané zahrady a parky. Je výrazně nitrofilní, vyžaduje půdy bohaté na dusík a další živiny. Roste na půdách vlhkých až čerstvě vlhkých, hlubokých, hlinitých až jílovitých, s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Je světlomilný, ale snáší i polostín.
🌺 Využití
V historii bylo jeho využití v lékařství značně omezené a extrémně nebezpečné; v malých dávkách se nať či semena používaly jako sedativum, analgetikum a spasmolytikum proti křečím a neuralgickým bolestem, avšak pro vysokou toxicitu se od jeho užívání zcela upustilo a v moderní medicíně se nevyužívá. Gastronomicky je celá rostlina smrtelně jedovatá a nepoživatelná. Nemá žádné technické, průmyslové ani okrasné využití, v zahradách je považován za nebezpečný plevel a nejsou známy žádné kultivary. Ekologický význam je malý; jeho květy jsou opylovány nenáročným hmyzem, především mouchami, ale pro včely není významný. Poskytuje úkryt některým bezobratlým, avšak pro většinu býložravců je toxický.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou vysoce toxické piperidinové alkaloidy, z nichž nejvýznamnější a nejhojnější je koniin. Dále obsahuje N-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin a gama-konicein. Koncentrace alkaloidů je nejvyšší v nezralých plodech a kolísá v závislosti na stáří rostliny a podmínkách prostředí.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Je to jedna z našich nejjedovatějších rostlin, smrtelně jedovatá pro člověka i pro většinu hospodářských zvířat, jako jsou koně, skot a ovce. Požití způsobuje otravu, která se projevuje nejprve pálením v ústech, sliněním a zvracením, následně nastupuje vzestupná paralýza kosterního svalstva, která postupuje od nohou nahoru. Postižený je při plném vědomí, ale nemůže se hýbat ani mluvit, smrt nastává udušením v důsledku ochrnutí dýchacích svalů. Často bývá zaměňován s jinými miříkovitými rostlinami, například s planou mrkví (Daucus carota), která má chlupatou lodyhu, nebo s jedlým kerblíkem (Anthriscus cerefolium) či petrželí. Spolehlivým rozlišovacím znakem je jeho hladká, ojíněná lodyha s charakteristickými červenofialovými skvrnami a nepříjemný pach po myšině, který se uvolní po rozemnutí listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani v rámci mezinárodních úmluv (CITES, IUCN) nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany. Je považován za běžný, místy až invazivní plevelný druh, který není nijak ohrožen a jeho populace jsou stabilní.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Conium“ pochází z řeckého slova „koneion“, což byl název pro tuto rostlinu, odvozený možná od slova „konos“ (káča, kužel), popisujícího závratě po otravě. Druhové jméno „maculatum“ je latinské a znamená „skvrnitý“, což odkazuje na typické skvrny na lodyze. České jméno „bolehlav“ vystihuje jeden z příznaků otravy. Rostlina je nechvalně proslulá z historie jako jed, kterým byl v roce 399 př. n. l. v Athénách popraven filozof Sókratés. Nepříjemný myší zápach rostliny je způsoben přítomností alkaloidů a slouží jako varovný signál pro býložravce.
