Zdravotnická etika – lékařství a ošetřovatelství

 

   Otázka: Zdravotnická etika

   Předmět: Lékařství a ošetřovatelství, Psychologie

   Přidal(a): JaničkaSestřička

 

TRANSPLANTACE

  • Transplantace je přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, a to z jednoho těla do druhého nebo z určitého místa těla na jiné
  • Důvodem tohoto chirurgického zákroku je poškození nebo selhání původního orgánu, často způsobené určitým onemocněním
  • Orgány se získávají hlavně z mrtvých organismu (typičtí dárci srdcí jsou úrazy hlavy, v dřívější době bez helem hlavně cyklisté)
  • Etickým problémem je definice smrti. V minulosti byla považována smrt, ustalo-li dýchání a srdeční činnost. Od 60 let minulého století se hovoří také o smrti mozku (nezvratná ztráta funkce celého mozku), rovněž definitivní zástava všech kardiopulmonálních funkcí.
  • Druhým etickým problémem je zda má člověk, či jeho rodina právo souhlasit případně nesouhlasit s posmrtným odběrem.

 

Dva přístupy problému

  • OPTING – IN (rozhodnutí pro vyjádření souhlasu s dárcovstvím): lidé jsou nabádáni, aby za života vyjádřili přání, zda chtějí po své smrti orgány darovat nebo ne. Sami se musí přihlásit
  • OPTING – OUT (rozhodnutí k neúčasti): každý s darováním souhlasí (předpokládaný souhlas) a pokud s tím nesouhlasí, musí svůj nesouhlas na patřičném místě vyjádřit. Předpokládá se informovanost společnosti.

 

  • V České republice je užíván model OPTING – OUT Má-li být přístup etický je nutné splnit dvě podmínky: širokou informovanost lidí a centrální evidenci těch, kteří s odběrem nesouhlasí.
  • Dnes existuje národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Zde se mohou zaregistrovat všichni, kteří nechtějí, aby jim byly posmrtně odebrány orgány.
  • Lékaři, kteří stanovují smrt, se nesmí účastnit odběru ze zemřelého dárce nebo transplantace a nesmějí být ošetřujícím lékařem příjemce. Tím lze předejít předčasným prohlášením za mrtvého. Manipulace při transplantaci by neměla být předmětem financí a prodej

 

INTERRUPCE

  • interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat před dosažením životaschopnosti plodu (schopnosti nezávislého mimoděložního života)

 

Embryo a jeho ochrana

  1. Embryo (stejně jako i oplodněné vajíčko) má stejnou hodnotu jako ostatní lidské bytosti a má tedy právo na život. Z toho vyplývá zákaz zabití plodu v těle matky a zákaz výzkumu na embryích in vitro. Jedinou výjimkou je situace, kdy těhotenství ohrožuje na životě matku.
  2. Embryo má velmi malou nebo téměř nulovou morální hodnotu. Není tedy třeba zvažovat žádnou jeho zvláštní ochranu.

 

  • V České republice interrupce legalizována od roku 1957. K výrazné liberalizaci došlo po roce 1986, kdy byly zrušeny potratové komise a žena se může rozhodnout do 12. týdne těhotenství pro interrupci bez udání závažného důvodu (do 24. týdne těhotenství z genetických důvodu)
  • Dívkám starším 16 let umožňuje samostatně rozhodnout, zda podstoupí interrupci bez souhlasu rodičů. Rodiče ale o tom musí být informování. Od 18 let nejsou informováni ani rodiče ale ani manžel či otec dítěte.

 

Nejčastější důvody ospravedlňující potrat

  • Eugenické – je velká pravděpodobnost, že se dítě narodí postižené
  • Etické – dítě bylo počato v důsledku trestního činu (znásilnění)
  • Sociální důvody – další dítě je pro rodinu neúnosnou zátěží
  • Terapeutické – stav, kdy těhotenství vážně ohrožuje život matky.

 

Dvě základní strategie v přístupu k interrupci

Strategie pro choice (pro volbu ženy)

  • opírá se o přesvědčení, že o počtu a době narození rozhodují výhradně rodiče (ženy)
  • nikdo nemá právo zasahovat do volby ženy, ani do jejích představ o tom, od kterého okamžiku je život člověka životem lidským
  • i tito zastánci souhlasí s názorem, že interrupce je krajní řešení a akceptují prevenci nechtěných otěhotnění
  • podporují dostupnost antikoncepce
  • zastánci potratů se sdružují v organizaci NARAL (National Abortion Rights Action Leage)

Strategie pro life (tedy pro život)

  • ta se důsledně opírá o přesvědčení, že interrupce je vždy nemravným činem a je odsouzení hodná
  • zastánci této teorie považuji interrupci za vraždu minimálně za zabití
  • život je dar, kterého je třeba si vážit
  • život je životem od začátku, tedy od oplodnění
  • žena nemá právo rozhodovat o smrti svého nenarozeného dítěte
  • zaměřují se na ochranu dítěte hlavně před interrupci ze sociálních důvodů
  • připouštějí interrupci ze zdravotních důvodů, popřípadě ve výjimečných situacích (znásilnění)

 

V České republice je Listina základních práv a svobod, která stanoví:

„Lidský život je hoden ochrany již před narozením“

  • podle zákona je interrupce povolena do 12. týdne těhotenství. Ochrana lidského života před narozením je tedy uznána až po 12. týdnu ontogenického vývoje.

 

V souvislostech s psychickou reakcí po interrupci hovoříme o PAS (post – abortivní syndrom)

  • je psychologická dysfunkce, které je důsledkem traumatického zážitku, jež drtí normální obranné mechanismy člověka
  • člověk pociťuje velký strach, pocity bezmocnosti, cítí se chycen do pasti nebo ztrácí nad sebou kontrolu
  • toto vyburcování způsobí, že obranné mechanismy jsou neuspořádané, přerušené a začínají jednat podle sebe, což vyústí v abnormální chování a poruchy osobnosti (některé ženy trpící tímto syndromem si mohou pamatovat každý detail, ale bez jakéhokoli citu, další si mohou pamatovat událost a mít dotěrné a zdrcující vzpomínky)

 

Ženy vnímají potrat jako traumatickou událost z několika důvodu

  • mnoho z nich je do potratu přinuceno manželem, přítelem, rodiči
  • byla žena opakovaně zneužívaná, nechtěný potrat může vnímat jako největší narušení života
  • jiné mohou přerušení považovat jako násilné zabití svého dítěte
  • mají pak strach, úzkost, bolest a pocit viny
  • u mnoha žen se tento syndrom může projevit až za několik let

 

EUTANAZIE=krásná smrt (dobrá smrt)

  • Jedná se o úmyslné ukončení života člověka někým jiným než člověkem samotným na jeho vlastní žádost
  • Zakládá se ze dvou slov:
  • Eu – dobrý
  • Thanos – smrt

 

Základní rozlišení euthanasie

  • Aktivní euthanasie – neboli strategie přeplněné stříkačky. Jedná se o aktivní usmrcení nemocného na jeho vlastní žádost
  • Nevyžádaná euthanasie – je to aktivní euthanasie, kdy o ní není pacient schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu požádat. Předpokládá se však, že kdyby byl toho schopen, učinil by tak
  • Nedobrovolná euthanasie – je nevyžádaná a zároveň nechtěná
  • Pasivní euthanasie – neboli strategie odklonění stříkačky, jedná se o odnětí nebo přerušení léčby. Eticky nelze jednoznačně vyřešit, kdy lze pacienta odpojit od přístrojů, díky kterým je udržován při životě a respektovat přirozenou smrt. Jedná se o označení u nás NR (neresuscitovat)
  • Asistovaná sebevražda – pacient zemře svou rukou ovšem za asistence lékaře nebo jiného zdravotníka
  • Prenatální euthanasie – označuje interrupci ze sociálních důvodů, nechtěné dítě
  • Sociální euthanasie – označuje situaci, kdy se pacientovi dostane jen redukované péče a ohledem na ekonomické, geografické a vzdělanostní zdroje dané země. Sociální euthanasie je problémem rozvojových zemí

 

  • V České republice je eutanazie trestním činem a to v jakékoliv podobě. Základní úlohou je léčit a chránit život.
  • Respektujeme – li přirozenou etiku pak nepřísluší, aby rozhodoval o svém životě.
  • Je však přípustné nechání zemřít (letting die), to je ustoupení od dalších postupů tehdy, jdou li už zcela zbytečné a nadměrné, zatěžující a přinášejí nemocnému další utrpení.

 

Argumenty proti eutanazii

  • Deontologické hledisko – eutanazie je zaměřena proti posvátnosti a nedotknutelnosti lidského života. Není v souladu s tradiční lékařskou etikou. Utrpení jedince vyvolává u nejbližších soucit a péči, urychlení smrti trpícího člověka zbavuje této velké hodnoty okolí. Společnost se může začít dívat na život jen z pohledu úspěchu.
  • Utilitaristické hledisko – existuje nebezpečí zneužití a velký nárůst žádostí trpících lidí o tuto pomoc, existuje zneužití cizích zájmů pod pojmem dobrovolného rozhodnutí ke smrti. Eutanazií může být poškozen vztah lékaře a pacienta a je zřejmá ztráta důvěry v medicínu. Může dojít ke ztrátě připravenosti i odvahy nést utrpení, vytrácí se péče o nemocné a staré lidi, jiný pohled společnosti v přijímání starých, nemocných slabých a postižených lidí.

 

Argumenty pro eutanazii

  • Deontologické hledisko – prodlužování života člověka ve velkém utrpení je nesmyslné. Je právo na svobodnou volbu vlastní smrti (autonomie)
  • Utilitaristické hledisko – osvobození od utrpení, snižování finančních výdajů

 

PALIATIVNÍ PÉČE

  • je přístup, který zlepšuje kvalitu života, pacientům v terminálním stádiu – jde o prevenci a zmírňování utrpení těchto lidí, podstatou části je léčba bolesti a jiných tělesných obtíží
  • akceptuje přirozené umírání bez zadržování smrti
  • nedílnou součásti je podpora rodiny

 

Hlavní princip paliativní péče

  • považuje umírání za normální proces
  • ani neurychluje ani neoddaluje smrt
  • poskytuje úlevu od bolesti a jiných symptomů
  • pomáhá nemocnému žít co nejefektivněji
  • pomáhá rodině se vyrovnávat s pacientovou nemocí a smrti

 

Zásady

  1. poskytování se souhlasem pacienta
  2. ukončují se postupy jiné, než symptomatické léčby ta jde do popředí
  3. důležité je tlumení bolesti
  4. při podávání opiátu je důležité sledovat vyprazdňování
  5. neprovádí se kardiální resuscitace
  6. poskytnutí soukromí ale i kontaktu s rodinou

 

Potřeby pacientů v pokročilých stadiích nevyléčitelných nemocí, potřeba paliativní péče závisí na

  • základním onemocněním
  • stupni jeho pokročilosti (pokročilá, ale relativně kompenzovaná stadia, preterminální a terminální stadia onemocnění)
  • přítomnosti více závažných onemocnění současně
  • pacientově věku a sociální situaci (míra sociální podpory ze strany rodiny a přátel, finanční situace apod.)
  • psychickém stavu (kognitivní a emoční stav, míra informovanosti, duchovní orientace atd.).

 

Základní formy specializované paliativní péče:

  • zařízení domácí paliativní péče, tj. domácí (případně „mobilní“) hospic
  • hospic jako samostatně stojící lůžkové zařízení poskytující specializovanou paliativní péči
  • oddělení paliativní péče v rámci jiných lůžkových zdravotnických zařízení (tj. především v rámci nemocnic a léčeben)
  • konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení (nemocnice nebo léčebny)
  • specializovaná ambulance paliativní péče
  • denní stacionář paliativní péče („denní hospicový stacionář“)
  • zvláštní zařízení specializované paliativní péče (např. specializované poradny a tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny atd.)

 

PRODLUŽOVÁNÍ ŽIVOTA

Vegetativní stav

  • je velmi specifické a relativně vzácné onemocnění, které se objevuje u pacientů s poškozením mozku
  • tito pacienti se do vegetativního stavu často dostávají při probuzení z kómatu
  • podle lékařů je takový pacient zdánlivě při vědomí, nereaguje však na své okolí, necítí bolest nebo dotek, nerozumí komunikaci kolem sebe, a především nemá vzpomínky, emoce ani nedokáže přemýšlet
  • rodiny lidí ve vegetativním stavu však často podléhají dojmu, že se jejich příbuzný snaží o komunikaci
  • svá tvrzení dokládají na občasných pohybech či zvucích, které pacient dělá. Dle lékařů jsou však tyto pohyby či zvuky pouze samovolnými pohyby těla
  • pacient se tak může usmívat, svírat ruce, či zavírat a otevírat oči.

 

„Poslední pořízení nemocných“ = jedná se o právo člověka naplánovat předem postupy, které by si ve stavu umírání, dlouhého a nezvratného bezvědomí, těžkého postižení mozku a v podobných situacích, přál nebo nepřál.

 

Mezi prodlužování života patří:

Vigilní stav, vigilní kóma, coma vigile

  • stav specifického bezvědomí (hluboké poruchy vědomí), kdy nemocný není schopen kontaktu s okolním světem – ani očního ani verbálního
  • spontánně ale otevírá oči, působí jako bdělý, pohled bloudí po místnosti, ale nefixuje (nesleduje cíl)

Apalický syndrom

  • pacienta s apalickým syndromem nazýváme „apalik“
  • je to vyšší stupeň vigilního kómatu, kdy jsou u pacienta projevy extrémní svalové hypertonie (většinou flekční na horních, extenční na dolních končetinách)

Dekortikace

  • funkční výpadek mozkové kůry
  • pacient odpovídá na nocieptivní podněty flexí horních a extenzí dolních končetin

Decerebrace a decerebrační rigidita: pacient provádí na nocicepci vnitřní rotaci horních končetin s flekční postavení rukou a opistotonus

Locked-in syndrom

  • situace, kdy je pacient kvadruplegický
  • není schopen mluvit (ochrnutí mluvidel), ale přitom slyší a rozumí

 

DEHUMANIZACE – odlidštění medicíny

  • medicína stojí na dvou hlavních pilířích (věda a technika = lékařské umění a etika) to znamená, že doktor má znát, lékař má umět
  • do medicíny se však vloudily komerční zájmy a změnily medicínu z charitativních a humanistických aktivit v jakéhosi „tržního Hippokrata“
  • komunikaci s pacientem je náročný úkol, obě role by měly tvořit harmonickou jednotu, ale lékař je nelékařskými tlaky dotlačen až na pokraj možnosti a etické odpovědnosti
  • v důsledku toho se ocitá v chronické stresové situaci, která může vést až k jeho citovému otupění, ke stavu nazývanému vyhořelost.
  • je důležité podat nemocnému informace, a tím ho získat k určitému druhu spolupráce (tedy nehrát si na všemocného nařizovatele v bílém plášti, který se zdviženým prstem pacientovi přikazuje, zakazuje a předstupuje před něj jako „vševědoucí guru“)
  • když pacient získá od svého lékaře dostatek informací o své chorobě, podaných srozumitelným jazykem bez záhadných latinských názvů, může se do určité míry informovaně spoluúčastnit a beze strachu z neznáma se nejen aktivně a vědomě podílet na vyšetření, ale i pochopit terapeutické postupy
  • stárnoucí a staří pacienti si zasluhují obzvláště citlivý a lidský přístup
  • praktický lékař by s nimi měl mít trpělivost, protože tito pacienti potřebují pro sdělení svých obtíží více času
  • lékařská věda předala do praxe ve 20. století fascinující řadu objevů, které se během doby staly úplnou samozřejmostí, jak pro diagnózu, tak pro terapii
  • objev vitaminů, antibiotik, inzulinu, fibroskopická endoskopie, ultrasonografie, hemodialýza, pacemaker, magnetická rezonance, tomografie, umělá ledvina, transplantace, implantace různých umělých orgánů, umělé klouby, umělé oplodňování, chirurgická změna pohlaví, molekulární biologie, molekulární genetika a mnohé jiné


Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy