📖 Úvod
Všivec krkonošský je statná, vytrvalá bylina, která je sudetským subendemitem, vázaným především na Krkonoše a Hrubý Jeseník. Tato impozantní rostlina dorůstá výšky až 150 cm. Vyznačuje se velkými, peřenosečnými listy a hustým hroznovitým květenstvím světle žlutých, dvoupyských květů. Jedná se o poloparazitický druh, který čerpá živiny z kořenů okolních trav. Vyskytuje se na vlhkých horských loukách a prameništích. Patří mezi kriticky ohrožené a zákonem chráněné druhy české květeny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 50-150 cm, habitus vzpřímený a robustní, celkový vzhled statné, obvykle nevětvené rostliny s hustým vrcholovým květenstvím.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen krátkým, silným, vícehlavým oddenkem, z něhož vyrůstají adventivní kořeny; jako poloparazit tvoří haustoria napojující se na kořeny hostitelských rostlin.
Stonek: Lodyha je přímá, silná, dutá, rýhovaná až ostře hranatá, obvykle nevětvená nebo jen v horní části chudě větvená, lysá nebo jen řídce porostlá jednoduchými chlupy, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány převážně střídavě (dolní někdy vstřícné), dolní jsou dlouze řapíkaté, horní přisedlé; čepel je v obrysu podlouhle kopinatá, jednoduše peřenosečná s pilovitě zubatými úkrojky; barva je svěže zelená; žilnatina je zpeřená; přítomny jsou řídké, jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou světle žluté až žlutozelené, souměrné, dvoupyské s přilbovitým horním pyskem (galeou) a trojcípým dolním pyskem, uspořádané v hustém, válcovitém konečném hroznu; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je tobolka, v době zralosti hnědá, z boku zploštělá, nesouměrně vejčitá až kopinatá, na vrcholu zakončená šikmým zobánkem; dozrává od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o sudetský subendemit, jehož původní areál zahrnuje horské oblasti střední Evropy, především Sudety (Krkonoše, Hrubý Jeseník) a s přesahem do přilehlých částí Karpat v Polsku, na Slovensku a v Rumunsku. V České republice je původním druhem, jehož výskyt je striktně omezen na nejvyšší polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku, kde roste na nemnoha izolovaných lokalitách. Není zavlečeným neofytem, ale naopak vzácným glaciálním reliktem.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až zamokřené, živinami bohaté, hluboké a humózní půdy v subalpínském a alpínském stupni. Typicky roste ve vysokobylinných nivách podél horských potoků, v prameništích, na vlhkých subalpínských loukách a v karových dnech. Je to světlomilná až polostinná rostlina, která vyžaduje trvale vysokou půdní i vzdušnou vlhkost a neutrální až slabě kyselou půdní reakci. Nevyskytuje se v lesích ani na suchých skalnatých stanovištích.
🌺 Využití
Vzhledem ke své vzácnosti a ochraně nemá žádné současné praktické využití. V historickém lidovém léčitelství se rostliny z rodu všivec někdy používaly jako mírné sedativum, svalový relaxant nebo proti parazitům, ale specifické využití tohoto druhu není doloženo a sběr je zakázán. Není jedlý a v gastronomii se neuplatňuje. Nemá technické ani průmyslové využití a kvůli specifickým nárokům na stanoviště a poloparazitickému způsobu života se nepěstuje jako okrasná rostlina v zahradách. Jeho ekologický význam spočívá v tom, že je součástí unikátních společenstev horských luk, je hostitelskou rostlinou pro některé druhy hmyzu a jeho květy poskytují nektar především čmelákům a dalším opylovačům. Jako poloparazit také ovlivňuje dynamiku a složení rostlinných společenstev.
🔬 Obsahové látky
Hlavními účinnými látkami, které definují jeho biochemické vlastnosti, jsou iridoidní glykosidy, především aukubin a katalpol, které jsou zodpovědné za jeho mírnou toxicitu a potenciální farmakologické účinky. Dále obsahuje fenylethanoidní glykosidy, jako je verbaskosid, a menší množství flavonoidů a dalších sekundárních metabolitů typických pro čeleď zárazovité (Orobanchaceae).
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou pro lidi i zvířata kvůli obsahu iridoidních glykosidů. Požití většího množství by mohlo způsobit nevolnost, zvracení a další gastrointestinální potíže. Zvířata se jí na pastvě obvykle vyhýbají. Možnost záměny je malá díky jeho charakteristickému vzhledu a specifickému biotopu. V Krkonoších by ho bylo teoreticky možné před rozkvětem zaměnit s jinými vysokými bylinami, ale kvetoucí rostlina je nezaměnitelná pro svůj vysoký vzrůst (až 1,5 m) a husté květenství bledě žlutých, dvoupyských květů. Od jiných druhů všivců, například všivce sudetského (Pedicularis sudetica), se liší výrazně vyšším vzrůstem a barvou květů, které jsou u všivce sudetského růžovofialové.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Stejně tak je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR hodnocen jako kriticky ohrožený (kategorie C1t). Mezinárodně není uveden na seznamu CITES ani v globálním Červeném seznamu IUCN, neboť jeho ohrožení je posuzováno především v národním a regionálním kontextu.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Pedicularis“ je odvozeno od slova „pediculus“, což znamená „veš“, na základě staré pověry, že dobytek spásající tyto rostliny napadají vši, nebo že se odvar z rostlin používal jako insekticid. České jméno „všivec“ má identický původ. Druhové jméno „exaltata“ znamená latinsky „vyvýšený“ nebo „vznešený“ a odkazuje na jeho impozantní vzrůst, který jej činí nejvyšším druhem všivce v Evropě. Klíčovou biologickou zajímavostí je jeho poloparazitismus (hemiparazitismus) – rostlina sice fotosyntetizuje, ale pomocí specializovaných orgánů (haustorií) na kořenech se napojuje na kořenové systémy okolních rostlin, nejčastěji trav, a odčerpává z nich vodu a živiny.
