📖 Úvod
Tento kříženec vrb je typický pro vlhká stanoviště, často podél vodních toků a lesních okrajů. Vytváří keře nebo menší stromy s listy, které nesou znaky obou rodičů. Tyto listy mají obvykle na rubu namodralý nádech a jemné zoubkování. Květy se objevují brzy na jaře v podobě jehněd, poskytujíce důležitý zdroj nektaru pro opylovače. Rostlina je nenáročná na půdu, preferuje však slunná až polostinná místa a dobře snáší vlhkost. Její robustní růst přispívá k stabilizaci břehů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř; trvalka; výška 1-4 m; koruna široce rozložitá, nepravidelná a hustá; celkově jde o statný, vícekmenný keř s proměnlivým olistěním.
Kořeny: Kořenový systém svazčitý, bohatě větvený, mělký, bez hlavního kořene, tvoří hustou síť v horní vrstvě půdy.
Stonek: Větve a kmeny se od báze rozvětvují; letorosty jsou žlutohnědé až červenohnědé, zpočátku jemně plstnaté, později olysávající; starší borka je šedohnědá a na silnějších větvích mělce podélně rozpukaná; rostlina je bez trnů.
Listy: Listy střídavé; řapíkaté; tvar je proměnlivý, široce obvejčitý až eliptický, často mírně svraskalý s asymetrickou bází; okraj nepravidelně pilovitý až vroubkovaný; barva na líci matně zelená, na rubu šedozelená až sivá; žilnatina zpeřená, na líci mírně vnořená; přítomny jednobuněčné krycí trichomy, které způsobují husté až řídké šedavé plstnaté ochlupení zejména na rubu listu a na řapíku.
Květy: Květy jednopohlavné uspořádané v jehnědách, rostlina je dvoudomá; barva samčích jehněd je žlutá díky prašníkům, samičí jsou zelenavé; květy jsou bezobalné, podepřené listenem; květenství je přisedlá nebo krátce stopkatá vzpřímená jehněda; doba kvetení je v dubnu až květnu, před rašením listů nebo současně s ním.
Plody: Plodem je dvoupouzdrá tobolka; barva je zprvu zelenavá, později hnědnoucí; tvar je kuželovitý, úzce protáhlý a chlupatý; tobolka puká dvěma chlopněmi a uvolňuje mnoho drobných semen opatřených bílým chmýrem pro šíření větrem; doba zrání je v květnu až červnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Tento kříženec vzniká spontánně v přírodě tam, kde se společně vyskytují oba rodičovské druhy, tedy vrba slezská a vrba ušatá, a jeho původní areál se proto kryje s překryvem areálů rodičů, což zahrnuje především horské a podhorské oblasti střední a východní Evropy, jako jsou Karpaty a Sudety; v České republice je považován za původní, nikoliv za zavlečený druh (neofyt), neboť oba rodičovské druhy jsou zde domácí, a jeho výskyt u nás je roztroušený až vzácný, vázaný na horské a podhorské polohy, kde roste společně s rodiči, například v Krkonoších, Jeseníkách, Beskydech či na Šumavě, přičemž ve světě se jeho rozšíření omezuje na Evropu.
Stanovištní nároky: Jako kříženec vyhledává stanoviště s vlastnostmi přechodnými mezi oběma rodičovskými druhy a roste především na vlhkých až mokrých místech, jako jsou břehy horských potoků, prameniště, okraje rašelinišť, podmáčené lesní paseky a světliny v horských lesích; jedná se o světlomilnou až polostinnou dřevinu, která preferuje kyselé až slabě kyselé, na živiny spíše chudé půdy, které jsou trvale vlhké až zamokřené, často s vysokou hladinou podzemní vody, a nevyhovují mu vápnité a suché podklady.
🌺 Využití
Konkrétní využití tohoto křížence není dokumentováno, ale lze předpokládat vlastnosti společné pro rod vrba; v léčitelství by kůra, sbíraná na jaře, mohla být využívána pro obsah salicylátů s protizánětlivými a horečku snižujícími účinky, podobně jako u jiných vrb; v gastronomii se nevyužívá, rostlina je pro vysoký obsah tříslovin a hořčin považována za nejedlou; technické využití je minimální, protože se jedná o keř, jehož proutí by teoreticky bylo možné použít v košíkářství, ale není pro tento účel primárně pěstován; jako okrasná dřevina se v zahradách a parcích nepěstuje a neexistují specifické kultivary; jeho ekologický význam je však značný, jako časně kvetoucí dřevina poskytuje na jaře jednu z prvních a nejdůležitějších pastvy nektaru a pylu pro včely, čmeláky a další opylovače, listy slouží jako potrava pro housenky řady druhů motýlů a keř samotný poskytuje úkryt pro ptactvo a drobnou zvěř, přičemž přispívá ke zpevňování břehů a zadržování vody v krajině.
🔬 Obsahové látky
Hlavními a nejvýznamnějšími obsaženými látkami, zejména v kůře, jsou fenolické glykosidy, především salicin a jeho deriváty (např. salicortin, tremulacin), přičemž právě salicin je prekurzorem kyseliny salicylové, která je základem pro výrobu aspirinu; dále obsahuje vysoké množství tříslovin, které způsobují svíravou a hořkou chuť, a také flavonoidy (např. kvercetin, isosalipurposid) a další fenolické sloučeniny s antioxidačními účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani zvířata považována za jedovatou, avšak při požití většího množství kůry by obsah salicylátů mohl způsobit gastrointestinální potíže, nevolnost nebo zvonění v uších, podobně jako při předávkování aspirinem; možnost záměny je velmi vysoká, což je pro křížence typické, a lze si jej splést především s oběma rodičovskými druhy, vrbou slezskou a vrbou ušatou, protože jeho morfologické znaky jsou intermediární (přechodné) mezi nimi, například tvar a odění listů nebo velikost a tvar palistů (ušek) mohou být kombinací znaků obou rodičů, a přesné určení často vyžaduje zkušeného botanika a porovnání s jedinci rodičovských druhů v dané lokalitě, záměna s nebezpečným, jedovatým druhem však nehrozí.
Zákonný status/ochrana: Tento kříženec jako takový není v České republice zvláště chráněn zákonem, není uveden ani v mezinárodních úmluvách jako CITES nebo na globálním Červeném seznamu IUCN; ochranný status se vztahuje spíše na jeho rodičovské druhy nebo na biotopy, ve kterých roste, přičemž jeden z rodičů, vrba slezská (Salix silesiaca), je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR zařazena do kategorie C4a, tedy mezi vzácnější taxony vyžadující pozornost, což nepřímo zvyšuje význam lokalit, kde se může vyskytovat.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno křížence, × subaurita, výstižně popisuje jeho vzhled, neboť zatímco jeden z rodičů, vrba ušatá (Salix aurita), má u řapíků listů výrazné ledvinité palisty připomínající uši (latinsky „auritus“ znamená ušatý), tento kříženec je má vyvinuté jen částečně nebo jsou menší, proto „sub-aurita“, což lze přeložit jako „téměř ušatá“ nebo „poněkud ušatá“; existence tohoto a mnoha dalších vrbových kříženců je dokladem velké genetické proměnlivosti a snadného křížení v rámci rodu Salix, což z určování vrb činí jednu z nejnáročnějších botanických disciplín a samotná hybridizace je zajímavým evolučním mechanismem.
