📖 Úvod
Tento opadavý keř či menší strom je ceněn pro své atraktivní, často modravě zelené listy. Vyznačuje se pružnými větvemi a preferuje vlhké stanoviště, často v blízkosti vodních ploch. Brzy na jaře se objevují dekorativní jehnědy, které přinášejí do krajiny raný zájem. Je odolný a přizpůsobivý různým typům půdy, pokud je zajištěna dostatečná vlhkost. Jeho hustý růst je vhodný pro živé ploty či jako solitéra v zahradách.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, méně často velký keř + trvalka + výška až 25 metrů + koruna široce rozložitá, často nepravidelná a poměrně řídká + celkově mohutný, rychle rostoucí strom s výrazně lesklými, tmavě zelenými listy, často s krátkým kmenem.
Kořeny: Hojně větvený, mělký, svazčitý kořenový systém, který se široce rozprostírá a agresivně vyhledává vodu, což je typické pro vrby rostoucí na vlhkých stanovištích.
Stonek: Kmen je často krátký a silný, brzy se větví; mladé větve (letorosty) jsou lysé, lesklé, žlutohnědé až červenohnědé a v ohybu se nelámou; starší borka na kmeni je šedohnědá až tmavě šedá, hluboce podélně rozpukaná a brázditá; rostlina je bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě + jsou řapíkaté (s krátkým řapíkem) + čepel má vejčitě kopinatý až široce kopinatý tvar, s protaženou, jemně zašpičatělou špičkou a zaoblenou až srdčitou bází + okraj je jemně a pravidelně pilovitě žláznatý + barva je na líci tmavě zelená a velmi lesklá (jako nalakovaná), na rubu výrazně světlejší, sivozelená a matná + žilnatina je zpeřená, na rubu vystouplá + listy jsou v dospělosti zcela lysé (bez trichomů), v mládí mohou být jen velmi řídce chlupaté.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v hustých, válcovitých květenstvích zvaných jehnědy; samčí jehnědy jsou žluté díky četným prašníkům (5-12 tyčinek v květu), samičí jsou zelenavé a štíhlejší; jednotlivé květy jsou velmi redukované, bez okvětních lístků, kryté listenem; doba kvetení je v dubnu až květnu, raší současně s listy nebo těsně po nich.
Plody: Typ plodu je dvouchlopňová tobolka + barva je zpočátku zelená, ve zralosti světle hnědá + tvar je úzce kuželovitý, lysý; tobolky jsou uspořádány v rozvolňujícím se plodenství (původní jehnědě) + doba zrání je rychlá, již v květnu až červnu, kdy tobolky pukají a uvolňují velmi drobná semena opatřená bílým chmýrem pro šíření větrem.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o přirozeného křížence vrby pětimužné a křehké, jehož původní areál se překrývá s areály rodičovských druhů, zahrnuje tedy většinu Evropy a zasahuje až do západní a střední Asie. V České republice je považován za původní druh, vznikající spontánně. Vyskytuje se roztroušeně až místy hojně od nížin do podhůří, typicky v blízkosti vodních toků a na vlhkých místech, kde rostou oba rodičovské druhy společně.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhká až zamokřená stanoviště, jako jsou břehy řek, potoků a rybníků, lužní lesy, vlhké louky a pobřežní křoviny. Vyžaduje hluboké, živinami bohaté, písčitohlinité až jílovité půdy, které jsou trvale zásobené vodou. Snáší široké rozpětí půdní reakce od mírně kyselé po slabě zásaditou. Jedná se o výrazně světlomilnou dřevinu, která nesnáší zastínění a pro svůj růst potřebuje plné slunce. Její ekologické nároky jsou v podstatě kombinací nároků obou rodičovských druhů.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky i v současnosti využívá její kůra, sbíraná na jaře z mladých větví, která obsahuje salicyláty a působí protizánětlivě, analgeticky a antipyreticky, podobně jako u jiných vrb. Gastronomicky se nevyužívá. Technicky je významné její pružné proutí pro košíkářství a dřevo jako palivo či pro výrobu drobných předmětů. V okrasném zahradnictví se cení pro svůj rychlý růst, lesklé listy a je vysazována v parcích, u vodních ploch a jako meliorační dřevina pro zpevňování břehů. Ekologicky je velmi významná jako jedna z prvních jarních pastv pro včely a další opylovače, poskytuje potravu housenkám mnoha druhů motýlů a úkryt pro ptactvo.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami jsou především fenolické glykosidy, zejména salicin a jeho deriváty jako salicortin a fragilin, které jsou prekurzory kyseliny salicylové a zodpovídají za protizánětlivé a analgetické účinky. Dále kůra obsahuje vysoké množství tříslovin (taninů), které mají adstringentní (svíravé) vlastnosti, a flavonoidy s antioxidačními účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za jedovatou, avšak nadměrná konzumace přípravků z kůry může kvůli obsahu salicylátů vyvolat potíže podobné předávkování aspirinem, jako je podráždění žaludku; je nevhodná pro osoby s alergií na salicyláty. Pro býložravá zvířata je přirozenou součástí potravy. Záměna je možná především s rodičovskými druhy, vrbou pětimužnou, která má ještě lesklejší listy a květy s pěti tyčinkami, a vrbou křehkou, jejíž větvičky jsou u báze velmi lámavé a listy na rubu sivé. Tento kříženec má znaky intermediární, tedy střední mezi oběma rodiči. Žádná z těchto záměn není z toxikologického hlediska nebezpečná.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin podle zákona č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky. V mezinárodních seznamech, jako je Červený seznam IUCN nebo úmluva CITES, není evidována, neboť se jedná o poměrně rozšířeného a stabilního křížence bez známého ohrožení.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Salix je staré latinské označení pro vrbu. Druhové jméno meyeriana bylo uděleno na počest německého botanika Ernsta Heinricha Friedricha Meyera. Zajímavostí je, že jako kříženec vykazuje intermediární znaky mezi svými rodiči, což někdy ztěžuje její přesnou determinaci. Může také projevovat takzvaný heterózní efekt, kdy je v některých vlastnostech, například v růstu, zdatnější než rodičovské druhy. V symbolice a mytologii jsou vrby obecně spojovány s vodou, Měsícem, smutkem, ale i s pružností, novým životem a léčitelstvím, což se přeneseně vztahuje i na tento taxon.
