📖 Úvod
Tato drobná vytrvalá bylina se vyznačuje nízkým růstem a vytváří přízemní růžice listů. Její květy, obvykle modrofialové až purpurové barvy, se objevují jednotlivě na krátkých stvolech. Často má světlejší střed nebo ostruhu. Preferuje skalnatá stanoviště ve vyšších nadmořských výškách a je obvykle vzácná. Její jemný vzhled ji činí ceněnou součástí horské flóry.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka (hemikryptofyt), výška 5-20 cm, tvořící husté, polštářovité trsy, celkový vzhled kompaktní, sivě zelený až namodralý díky voskovému ojínění, rostlina zcela lysá a masitá, dnes již vyhynulý druh.
Kořeny: Krátký, vícehlavý, často svislý oddenek, z něhož vyrůstají četné svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Lodyhy jsou krátké, přímé nebo vystoupavé, jednoduché, bezlisté nebo s jedním až dvěma malými listy, zcela lysé a bez trnů.
Listy: Listy uspořádané v přízemní růžici, dlouze řapíkaté, s čepelí masitou, kosočtverečně vejčitou až trojúhelníkovitou, na okraji hrubě vroubkovanou, barva je výrazně sivá až modrozelená (ojíněná), žilnatina je zpeřená, povrch je zcela lysý, bez přítomnosti trichomů.
Květy: Květy mají fialovou až levandulově modrou barvu s bělavým či nažloutlým středem, tvar je souměrný (zygomorfní) s pěti korunními lístky a krátkou ostruhou, vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z listové růžice, nejedná se tedy o květenství, doba kvetení byla od května do června.
Plody: Plodem je lysá, trojpouzdrá, explozivně pukající tobolka, barva je v nezralosti zelená a ve zralosti světle hnědá, tvar je kulovitý až vejčitý, doba zrání byla od července do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jednalo se o extrémně vzácný endemit, jehož původní a jediný známý areál se nacházel v Evropě, konkrétně ve Francii v regionu Burgundsko-Franche-Comté, v departementu Yonne. Rostla výhradně na vápencových výchozech v okolí města Cry. U nás se nikdy nevyskytovala, nebyla tedy ani původní, ani zavlečená. Její celosvětové rozšíření bylo omezeno pouze na tuto jedinou, velmi malou lokalitu, což z ní činilo mikroendemit a vedlo k jejímu vyhynutí.
Stanovištní nároky: Preferovaným prostředím byly výslunné, svažité a kamenité stráně a skalnaté výchozy na specifickém jurském vápenci. Jednalo se o striktně vápnomilný (kalcifytní) druh, který vyžadoval půdy bohaté na vápník, mělké, skeletovité a velmi dobře propustné. Byla to rostlina světlomilná až heliofilní, nesnášející zastínění, a zároveň suchomilná (xerofilní), adaptovaná na periodická letní sucha a extrémní podmínky svého stanoviště.
🌺 Využití
Vzhledem k extrémní vzácnosti a rychlému vyhynutí není známo žádné její využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu. Měla však jistý význam jako okrasná rostlina pro sběratele a pěstitele skalniček, což se jí stalo osudným, neboť nadměrný sběr byl jednou z hlavních příčin jejího zániku. Nikdy nebyly vyšlechtěny žádné kultivary. Ekologický význam spočíval v její úloze jako součásti unikátního společenstva vápencových skal, kde pravděpodobně poskytovala potravu specializovaným druhům hmyzu, avšak detailní záznamy chybí.
🔬 Obsahové látky
Detailní fytochemická analýza nebyla nikdy provedena nebo se nedochovala, takže přesné složení specifických obsažených látek není známo. Lze pouze předpokládat, že stejně jako jiné druhy rodu Viola obsahovala saponiny, flavonoidy, slizy a stopy salicylátů, avšak bez konkrétních vědeckých důkazů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Informace o toxicitě pro lidi či zvířata neexistují, ale u rodu Viola obecně platí, že semena a oddenky mohou obsahovat saponiny a při požití většího množství působit mírné gastrointestinální potíže. Možnost záměny existovala s jinými drobnými, žlutě kvetoucími violkami z vápencových stanovišť, například s některými poddruhy violky ostruhaté (Viola calcarata), od nichž se lišila morfologickými detaily, jako byl tvar a ochlupení listů a velikost ostruhy, což lze dnes studovat pouze na herbářových položkách.
Zákonný status/ochrana: Rostlina je klasifikována na Červeném seznamu IUCN v kategorii EX – Vyhynulý (Extinct). Byla prohlášena za vyhynulou v roce 1950. V České republice nikdy nebyla chráněna, jelikož se zde nevyskytovala. Mezinárodní ochrana v rámci úmluvy CITES se jí netýká, neboť tato úmluva chrání žijící druhy před vyhynutím způsobeným obchodem.
✨ Zajímavosti
Druhové latinské jméno „cryana“ odkazuje přímo na jedinou lokalitu jejího výskytu na světě, vápencové kopce v okolí francouzské obce Cry. Český název neexistuje, někdy se překládá jako violka cryanská. Hlavní zajímavostí je její tragický osud, který z ní činí učebnicový příklad vyhynutí způsobeného člověkem. Byla objevena botanikem Hippolytem Jordánem až v roce 1860, ale kombinace intenzivního sběru pro herbáře a skalničkářské zahrady spolu s těžbou vápence v jejím areálu vedla k jejímu úplnému vymizení z přírody přibližně v roce 1930.
