📖 Úvod
Tato masožravá rostlina tvoří kompaktní růžice listů, které jsou pokryté lepivými žlázami k lapání drobného hmyzu. Pochází z horských oblastí, kde se přizpůsobila specifickým podmínkám. V létě vyvíjí aktivní lovné listy, zatímco v zimě přechází do dormantního stavu, kdy vytváří sukulentní, nelovné listy. Květy se objevují na dlouhých stvolech a bývají atraktivních odstínů. Je oblíbená pro svůj vzhled i účinnost při lovu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Masožravá bylina, vytrvalá, heterofilní, tvořící přízemní růžice o průměru 5-10 cm; v létě vytváří plochou růžici s lepkavými masožravými listy, v zimě zatahuje do malé, kompaktní sukulentní růžice nemasožravých listů; celkový vzhled je drobná, nenápadná rostlina s nápadnými květy na tenkých stvolech vysokých až 15 cm.
Kořeny: Kořenový systém: Svazčitý, tvořený několika jednoduchými nebo jen málo větvenými, bílými a křehkými kořínky, které slouží primárně k ukotvení rostliny v substrátu a k příjmu vody, nikoliv k rozsáhlému příjmu živin.
Stonek: Stonek či Kmen: Vlastní stonek je extrémně redukovaný na krátký podzemní oddenek, ze kterého vyrůstají listy a kořeny; nadzemní část tvoří pouze tenký, vzpřímený, bezlistý a žláznatě chlupatý květní stvol (scape), který nese jeden květ; rostlina je zcela bez trnů.
Listy: Uspořádání v přízemní růžici, listy jsou přisedlé; letní masožravé listy jsou obvejčité až lžicovité, celokrajné s mírně nahoru stočeným okrajem, světle zelené až žlutozelené barvy s lepkavým, lesklým povrchem, se zpeřenou, ale nezřetelnou žilnatinou; povrch listu je pokryt dvěma typy mnohobuněčných žláznatých trichomů – příchytnými stopkatými žlázkami produkujícími sliz a přisedlými trávicími žlázkami; zimní listy jsou malé, masité, sukulentní a bez žlázek.
Květy: Barva je sytě fialová až purpurová s bílou skvrnou v ústí a výraznou tmavší žilnatinou; tvar je souměrný, dvoupyský s pěticípou korunou a dlouhou, úzkou, rovnou nebo mírně zahnutou ostruhou; květy jsou jednotlivé, vyrůstající na konci dlouhých květních stvolů; doba kvetení je především na jaře a na podzim.
Plody: Typ plodu je kulovitá až vejčitá, suchá, mnohosemenná tobolka, která se ve zralosti otevírá dvěma chlopněmi; barva je v nezralosti zelená, později hnědne; dozrává několik týdnů po opylení květu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh pocházející ze Severní Ameriky, konkrétně je přísným endemitem Mexika, kde roste na velmi malé, izolované lokalitě ve státě Oaxaca v pohoří Sierra Madre del Sur. V České republice se ve volné přírodě nevyskytuje, není tedy ani původní, ani zavlečeným neofytem, ale je pěstována výhradně v umělých podmínkách v botanických zahradách a soukromých sbírkách specialistů na masožravé rostliny.
Stanovištní nároky: Roste ve velmi specifickém prostředí na svislých, severně orientovaných a stinných skalních stěnách tvořených sádrovcem nebo vápencem, a to v nadmořských výškách okolo 2000 m v borovo-dubových lesích. Je to tedy striktně vápnomilná (kalcifilní) a stínomilná rostlina, která vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a neustále vlhký substrát během letní růstové sezóny, zatímco v zimě přečkává období sucha stažená do dormantního pupenu (hibernakula) tvořeného malými, dužnatými lístky.
🌺 Využití
Žádné využití v léčitelství ani v gastronomii není známo a rostlina není považována za jedlou. Její jediný a hlavní význam je okrasný, je vysoce ceněna mezi pěstiteli a sběrateli masožravých rostlin pro své atraktivní, sytě fialové květy s výraznou tmavší žilnatinou a pro úhledné přízemní růžice. Pěstuje se výhradně v kontrolovaném prostředí vitrín, terárií nebo skleníků, žádné specifické kultivary nejsou běžně registrovány. Ekologický význam v místě jejího původu spočívá v tom, že lapáním drobného hmyzu (především smutnic a malých mušek) získává doplňkové živiny v půdě chudé na dusík a fosfor.
🔬 Obsahové látky
Listy jsou pokryty žlázkami, které produkují lepkavý sliz (mucilag) obsahující polysacharidy k přichycení kořisti a zároveň trávicí enzymy, především proteázy, esterázy a fosfatázy, které rozkládají měkké tkáně polapeného hmyzu na jednodušší sloučeniny, jež rostlina následně vstřebává.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani domácí zvířata a nejsou známy žádné toxické účinky. Vzhledem k tomu, že se v české přírodě nevyskytuje, nehrozí její záměna s žádným volně rostoucím druhem. Mezi pěstiteli ji mohou začátečníci zaměnit s jinými mexickými druhy s podobně zbarvenými květy, například s některými formami *Pinguicula moranensis* nebo *Pinguicula ehlersiae*, od kterých se liší specifickým tvarem a velikostí květu, zejména ostruhy, a morfologií listů v letní a zimní růžici.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Mezinárodně není zařazena na seznamy CITES, avšak kvůli svému extrémně omezenému areálu výskytu (je to mikroendemit známý z jediné lokality) je v přírodě považována za kriticky ohroženou a vysoce zranitelnou kvůli možnému ničení stanoviště či nelegálnímu sběru.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Pinguicula“ pochází z latinského výrazu „pinguis“, což znamená „tučný“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný a lesklý vzhled povrchu listů. Druhové jméno „zecheri“ je poctou rakouskému pěstiteli masožravých rostlin Alfredu Zecherovi, který tento druh objevil v roce 1994. Fascinující adaptací je její masožravost, kdy listy fungují jako pasivní lepová past typu mucholapky, a také její sezónní dimorfismus, tedy střídání letní růžice velkých masožravých listů a zimní růžice malých, sukulentních a nemasožravých lístků, což jí umožňuje přežít nepříznivé období sucha.
