📖 Úvod
Tato masožravá rostlina tvoří přízemní růžici listů, které jsou pokryty lepkavými žlázkami pro lapání drobného hmyzu. Pochází z horských oblastí, kde se často vyskytuje na vápencových skalách. Z růžice vyrůstá tenký stvol nesoucí jeden či více atraktivních květů, obvykle fialové nebo růžové barvy. Preferuje vysokou vzdušnou vlhkost a dobře propustný substrát. Jedná se o menší druh oblíbený mezi pěstiteli.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška přízemní růžice 1-3 cm a květního stvolu 5-15 cm, netvoří korunu, celkový vzhled je přízemní růžice tvořená masitými, lepkavými, světle žlutozelenými listy ploše přitisknutými k substrátu.
Kořeny: Svazčitý, tvořený jemnými, krátkými a nepříliš větvenými adventivními kořeny bílé barvy, které slouží především k ukotvení rostliny a mají jen omezenou schopnost příjmu živin.
Stonek: Lodyha je extrémně zkrácená a redukovaná (rostlina je bezlodyžná), listy i květonosné stvoly vyrůstají přímo z vrcholového pupene na kořenovém krčku, absence trnů.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici, listy jsou přisedlé, tvar je široce vejčitý až téměř okrouhlý, okraj je celokrajný a často mírně vzhůru podvinutý, barva je svěže žlutozelená, žilnatina není zřetelná, povrch je hustě pokryt dvěma typy mnohobuněčných žláznatých trichomů: příchytnými stopkatými žlázkami produkujícími lepkavý sliz a přisedlými trávicími žlázkami.
Květy: Barva fialová až levandulová s výraznou bílou skvrnou v ústí korunní trubky, tvar je souměrný (zygomorfní), koruna je dvoupyská s válcovitou, rovnou nebo mírně zahnutou ostruhou na bázi, květy jsou uspořádány jednotlivě na vrcholu tenkých, bezlistých a žláznatě chlupatých stvolů, doba kvetení je od pozdního jara do léta.
Plody: Typ plodu je jednopouzdrá, vejčitá až téměř kulovitá tobolka, která se otevírá dvěma chlopněmi, barva je zpočátku zelená, ve zralosti hnědne, povrch je hladký, doba zrání nastává několik týdnů po odkvětu, obvykle v průběhu léta.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský endemický druh, jehož původním areálem je výhradně Španělsko, konkrétně pohoří Montes de Toledo, odkud je odvozen i její druhový název; v České republice není původní ani se zde nevyskytuje jako zavlečený neofyt, lze se s ní setkat výhradně v pěstovaných sbírkách specialistů a botanických zahrad, její celosvětové rozšíření je tak omezeno na malou přirozenou lokalitu ve Španělsku a umělé kultury po celém světě.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně vlhká a na živiny chudá stanoviště, typicky roste na svislých, mechem porostlých skalních stěnách, v blízkosti pramenišť a vodních toků nebo na rašelinných substrátech; vyžaduje kyselou až neutrální, propustnou půdu bez obsahu vápníku a je světlomilná, ale upřednostňuje rozptýlené světlo nebo polostín, protože přímé polední slunce může spálit její citlivé listy, přičemž klíčová je pro ni trvale vysoká vzdušná i půdní vlhkost.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívaly čerstvé listy jiných druhů rodu pro své antiseptické a protizánětlivé účinky k ošetření ran, vředů nebo popraskaných struků u dobytka a také jako lék proti kašli, zejména černému kašli; v gastronomii se nepoužívá, i když není jedovatá, ale v některých severských zemích se listy podobných druhů používaly k sýření mléka a výrobě jogurtu podobného produktu zvaného „tätmjölk“; technické využití nemá, avšak je velmi ceněnou okrasnou rostlinou pěstovanou specialisty na masožravé rostliny pro své atraktivní růžice listů a nápadně velké fialové květy, i když specifické kultivary pro tuto konkrétní formu nebyly registrovány; její ekologický význam spočívá v tom, že jako masožravá rostlina pomáhá regulovat populace drobného hmyzu (mušek, komárů) a její květy poskytují nektar pro opylovače, jako jsou včely a pestřenky.
🔬 Obsahové látky
Její listy obsahují na povrchu lepkavý sliz tvořený komplexními polysacharidy, který slouží k lapání kořisti, a dále trávicí enzymy, jako jsou proteázy a fosfatázy, které rozkládají těla hmyzu a umožňují vstřebávání živin, především dusíku a fosforu; předpokládá se i přítomnost látek s antiseptickými vlastnostmi, například kyseliny benzoové, což vysvětluje její historické medicínské využití.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata považována za jedovatou a neexistují žádné záznamy o otravách, konzumace se však nedoporučuje; v přírodě v České republice nehrozí žádná záměna, protože zde neroste, avšak v kultuře si ji lze splést s jinými velkokvětými tučnicemi, zejména s jinými formami druhu *Pinguicula grandiflora*, od kterého se liší detaily ve tvaru a zbarvení květu, nebo s hybridy; žádná z těchto podobných rostlin není nebezpečná.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný ochranný status, protože se zde přirozeně nevyskytuje; není uvedena v přílohách CITES, avšak vzhledem ke svému extrémně omezenému endemickému výskytu ve Španělsku je na národní úrovni považována za ohroženou a její sběr v přírodě je přísně zakázán a je považován za velkou hrozbu pro její přežití, v Červeném seznamu IUCN není jako samostatný taxon hodnocena.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Pinguicula“ pochází z latinského slova „pinguis“, což znamená „tučný“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a pocit na dotek u lepkavých listů, český název „tučnice“ je přímým překladem; druhové jméno „toldensis“ je odvozeno od místa jejího jediného přirozeného výskytu, pohoří Montes de Toledo ve Španělsku; její největší zajímavostí je adaptace na masožravost formou pasivní lepivé pasti, která jí umožňuje získávat živiny v chudém prostředí, a také schopnost tvořit přes zimu přezimovací pupen (hibernakulum), což je malá, pevná růžice nekarnivorních listů, která jí pomáhá přežít nepříznivé období.
