📖 Úvod
Tato drobná masožravá rostlina tvoří přízemní růžici světle zelených listů. Povrch listů je pokryt lepkavými žlázkami, které lákají a lapají drobný hmyz, jenž slouží jako doplňkový zdroj živin. V období květu se objevují půvabné fialové květy, často s bílým středem, na tenkých stoncích. Preferuje vlhké, kyselé substráty a jasné, ale ne přímé slunce. Je to nenáročný druh vhodný pro začátečníky v pěstování masožravek.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; vytrvalá; výška rostliny je tvořena přízemní růžicí o průměru 5-10 cm a květním stvolem dosahujícím výšky 10-15 cm; rostlina netvoří korunu, její habitus je tvořen plochou, na substrát přitisklou růžicí listů; celkový vzhled je drobná, nenápadná masožravá rostlina s lesklými, lepkavými listy a jedním výrazným, fialovým květem na tenkém stvolu.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, tvořený tenkými, bílými kořínky, je poměrně slabý a redukovaný, slouží primárně k ukotvení v půdě, nikoliv k významnému příjmu živin.
Stonek: Stonek (lodyha) je extrémně zkrácený a téměř neznatelný, rostlina je tedy akulescentní (bezlodyžná); květní stvol je vzpřímený, tenký, bezlistý, zelený až načervenalý a pokrytý jemnými žláznatými chloupky; trny ani borka nejsou přítomny.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici; jsou přisedlé nebo s velmi krátkým, křídlatým řapíkem; tvar je široce eliptický až obvejčitý, na vrcholu zaoblený; okraj je celokrajný, často mírně vzhůru a dovnitř podvinutý; barva je světle žlutozelená, na plném slunci někdy s narůžovělým nádechem; typ venace (žilnatiny) je nezřetelný; povrch listů je lepkavý a hustě pokryt dvěma typy mnohobuněčných žláznatých trichomů: stopkatými příchytnými žlázkami, které vylučují sliz pro lapání kořisti, a přisedlými trávicími žlázkami.
Květy: Barva je typicky světle fialová až modrofialová, s výraznou bílou skvrnou v jícnu koruny, která je ve středu žlutá, a s tmavšími fialovými žilkami; tvar je souměrný (zygomorfní), pěticípý, dvoupyský, se spodním pyskem tvořeným třemi laloky a horním dvěma, a na bázi s krátkou, kuželovitou ostruhou; květy vyrůstají jednotlivě na vrcholu bezlistých květních stvolů; doba kvetení je od března do května.
Plody: Typ plodu je suchá, pukavá, mnohosemenná tobolka; barva je v době zralosti slámově hnědá; tvar je kulovitý až široce vejčitý; dozrává koncem jara až začátkem léta, několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh pocházející výhradně ze Severní Ameriky, konkrétně je endemitem velmi malého území na pomezí Floridy a Alabamy v USA, což je jeho jediný původní areál. V České republice není původní, ve volné přírodě se nevyskytuje a není považována za neofyt, jelikož zde nezplaňuje a její pěstování je omezeno na specializované sbírky. Její celosvětové rozšíření je tak striktně omezeno pouze na několik okresů v tomto specifickém regionu jihovýchodních Spojených států.
Stanovištní nároky: Preferuje specifická, otevřená a slunná stanoviště, jako jsou vlhké, písčité a kyselé savany, mokřady a okraje rašelinišť s masožravými rostlinami rodu Špirlice. Vyžaduje trvale zamokřenou, na živiny extrémně chudou, kyselou půdu tvořenou pískem a rašelinou, a je vápnostřezná (kalcifobní). Je to výrazně světlomilná rostlina, která potřebuje vysokou vzdušnou i půdní vlhkost pro úspěšný růst, ale nesnáší dlouhodobé zaplavení listové růžice stojatou vodou.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství se tento konkrétní druh nevyužíval kvůli svému omezenému výskytu; některé evropské druhy rodu se však dříve používaly na kašel a kožní problémy. Gastronomické využití není známé, rostlina je považována za nejedlou. Průmyslové či technické využití nemá. Její hlavní význam je v okrasném pěstování jako sbírková masožravá rostlina pro zkušené pěstitele, pěstovaná v paludáriích či specializovaných sklenících pro své atraktivní fialkovité květy; specifické kultivary jsou vzácné, cení se spíše čistá botanická forma. Ekologicky je významná jako specializovaný predátor drobného hmyzu (komárů, mušek), čímž se podílí na koloběhu živin v chudých ekosystémech, a je opylována místními druhy hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou trávicí enzymy vylučované bezstopkatými žlázami na povrchu listů, mezi které patří proteázy, esterázy, amylázy a fosfatázy, schopné rozkládat bílkoviny a další organické složky uloveného hmyzu. Lepivý sliz na stopkatých žlázách, který slouží k lapání kořisti, je tvořen převážně komplexními mukopolysacharidy, které drží hmyz na místě.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro lidi ani pro domácí zvířata není považována za jedovatou, konzumace listů by nevyvolala otravu, pouze mechanické podráždění. Vzhledem k tomu, že se v české přírodě nevyskytuje, je možnost záměny s jinými druhy ve volné přírodě nulová. Ve sbírkách by mohla být teoreticky zaměněna s jinými americkými druhy svého rodu, od kterých se liší především specifickou morfologií květu, který je typicky bílý s výrazným fialovým středem a žlutou skvrnou v ústí, a má krátkou, kuželovitou ostruhu.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný zákonný ochranný status, protože zde neroste. Mezinárodně je však vedena na Červeném seznamu IUCN v kategorii „Zranitelný“ (Vulnerable – VU) z důvodu velmi malého areálu rozšíření a ohrožení jejích přirozených stanovišť odvodňováním, zástavbou, zemědělstvím a změnami ve vodním režimu. Na seznamu CITES, který reguluje mezinárodní obchod, není uvedena.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z latinského slova „pinguis“, což znamená „tlustý“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný, lesklý vzhled a pocit z povrchu listů. Druhové jméno „ionantha“ je složeno z řeckých slov „ion“ (fialka) a „anthos“ (květ), což znamená „fialkovitě kvetoucí“ a přesně popisuje její květ. Speciální adaptací je její masožravost, kdy pomocí lepkavých listů fungujících jako pasivní mucholapka chytá drobný hmyz, aby doplnila dusík a další živiny chybějící v půdě. Během suššího nebo chladnějšího období může vytvářet menší, neaktivní přezimovací růžici listů (hibernakulum) pro přežití nepříznivých podmínek.
