📖 Úvod
Tato masožravá bylinka s přilnavými listy láká a lapá drobný hmyz. Tvoří přízemní růžici světle zelených listů, na jejichž povrchu jsou žlázky produkující lepkavý sekret. Na jaře vyrůstají z růžice stonky nesoucí jednotlivé květy, často fialové nebo modré barvy s bílou skvrnou na patře. Preferuje vlhké, kyselé substráty a chladné prostředí. Je charakteristická pro horské oblasti a vytváří hibernakulum pro přežití zimy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 5-15 cm (včetně květního stvolu); habitus tvořen přízemní růžicí masitých listů; celkový vzhled drobné, nenápadné masožravé rostliny s lepkavými listy a jedním výrazným květem na tenkém stvolu.
Kořeny: Kořenový systém: Svazčitý; kořeny jsou poměrně slabé, krátké, bílé a mělké, sloužící primárně k ukotvení rostliny v chudém substrátu, nikoliv k výraznému příjmu živin.
Stonek: Stonek či Kmen: Stonek je extrémně zkrácený a přeměněný v podzemní oddenek (hibernakulum v zimě), z něhož vyrůstá listová růžice; nadzemní olistěná lodyha chybí, místo ní vyrůstá z centra růžice jeden nebo více tenkých, vzpřímených, bezlistých a obvykle žláznatě chlupatých květních stvolů (scape); trny nepřítomny.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici; přisedlé nebo jen velmi krátce řapíkaté; tvar eliptický až podlouhle vejčitý; okraj celokrajný a často mírně vzhůru podvinutý (chrání trávicí šťávy před smytím deštěm); barva světle zelená až žlutozelená; žilnatina nezřetelná; trichomy mnohobuněčné, dvou typů: dlouze stopkaté žlázky s hlavičkou vylučující lepkavý sliz pro lapání drobného hmyzu a přisedlé trávicí žlázky produkující enzymy k rozkladu kořisti.
Květy: Barva světle fialová až lila, s bílou skvrnou a tmavšími fialovými žilkami v ústí koruny; tvar souměrný (zygomorfní), dvoupyský (horní pysk dvoucípý, dolní trojcípý) s válcovitou až šídlovitou, rovnou a poměrně krátkou ostruhou na bázi; uspořádány jednotlivě na vrcholu tenkého stvolu; květenství je redukováno na jediný květ; doba kvetení od června do července.
Plody: Typ plodu je jednopouzdrá, mnohosemenná tobolka; barva za zralosti světle hnědá; tvar kulovitý až vejčitý, otvírající se na vrcholu dvěma chlopněmi; doba zrání v pozdním létě po odkvětu, semena jsou velmi drobná.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s původním areálem výskytu v Evropě, konkrétně jde o endemit ostrovů Korsika a Sardinie, kde roste v horských oblastech. V České republice není původní, není zde ani považována za neofyt, jelikož ve volné přírodě vůbec neroste a její výskyt je omezen výhradně na specializované sbírky a pěstitele.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, slunná až polostinná stanoviště s trvale vysokou vzdušnou i půdní vlhkostí, typicky roste na zamokřených skalních římsách, v okolí pramenišť a na rašelinných loukách. Vyžaduje kyselé až neutrální, živinami chudé substráty, často na žulovém nebo jiném silikátovém podloží, a nesnáší vápnité půdy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se rostliny tohoto rodu (nikoliv specificky tento druh) používaly pro své hojivé a protizánětlivé účinky k ošetření ran nebo proti kašli, sbírala se celá listová růžice. V gastronomii není využívána a je považována za nejedlou, ačkoliv jiné druhy rodu se historicky ve Skandinávii používaly k sýření mléka. Technické využití nemá. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněnou sbírkovou masožravou rostlinou pro venkovní rašeliniště, skalky nebo chladné skleníky; specifické kultivary se běžně nepěstují. Ekologicky přispívá k regulaci drobných bezobratlých, které lapá na své listy, a je opylována hmyzem.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými látkami jsou polysacharidy tvořící lepkavý sliz na povrchu listů, který slouží k lapání kořisti. Po odchytu kořisti jsou aktivovány žlázy produkující trávicí enzymy, jako jsou proteázy, esterázy a fosfatázy, které rozkládají měkké tkáně hmyzu. Listy mohou obsahovat i fenolické sloučeniny s antiseptickými vlastnostmi, například kyselinu benzoovou.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro běžná domácí zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. V rámci pěstování v ČR si ji lze splést s jinými pěstovanými druhy, například s tučnicí obecnou (*Pinguicula vulgaris*), která má však sytě fialový květ s dlouhou, špičatou ostruhou, nebo s tučnicí alpskou (*Pinguicula alpina*), jež má bílý květ se žlutými skvrnami a krátkou, kuželovitou žlutavou ostruhou. Rozlišovacím znakem je tedy především tvar a barva květu a ostruhy, která je u popisovaného druhu krátká, kuželovitá a rovná.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádnému stupni zákonné ochrany, jelikož se zde ve volné přírodě nevyskytuje. Mezinárodně je v Červeném seznamu IUCN zařazena do kategorie „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), protože její populace v endemickém areálu jsou považovány za stabilní. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno je odvozeno od latinského slova „pinguis“, což znamená „tlustý“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a pocit z listů; české jméno je přímým překladem tohoto významu. Druhové jméno „corsica“ jasně odkazuje na ostrov Korsika, hlavní místo jejího výskytu. Zvláštní adaptací je její masožravost, kdy listy fungují jako aktivní mucholapka, a také schopnost vytvářet zimní přezimovací pupen, takzvaný hibernaculum, kterým přečkává nepříznivé zimní období.
