📖 Úvod
Tomkovice plazivá je vzácná a přísně chráněná orchidej rostoucí na slunných, suchých a vápnitých loukách. Je proslulá svou sexuální mimikrou, kdy její květ napodobuje vzhled i vůni samičky hmyzu, aby přilákal samečky k opylení. Spodní pysk květu je velký, tmavě hnědofialový, sametově chlupatý a často nese složitou, lesklou kresbu. V České republice patří mezi kriticky ohrožené a zákonem chráněné druhy rostlin.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina + trvalka + výška 10-40 cm + vzpřímený habitus s přízemní růžicí listů a koncovým květenstvím + celkově štíhlá, elegantní rostlina, nápadná především svými unikátními květy.
Kořeny: Dvě podzemní, kulovité až vejčité zásobní hlízy, z nichž jedna vyživuje rostlinu v daném roce a druhá se tvoří pro rok následující.
Stonek: Přímá, jednoduchá, nevětvená a oblá lodyha, která je lysá, zelená, často v horní části nafialověle naběhlá, bez přítomnosti trnů či ostnů.
Listy: Přízemní listy uspořádané v růžici, lodyžní listy menší, šupinovité a střídavé + přisedlé, bázemi objímající lodyhu + tvar přízemních listů je podlouhle až široce kopinatý + okraj je celokrajný + barva je sivě až modrozelená + žilnatina je souběžná, typická pro jednoděložné rostliny + povrch je lysý, bez přítomnosti jakýchkoliv typů trichomů.
Květy: Barva je pestrá kombinace růžové, bělavé až fialové (vnější okvětní lístky) a tmavě hnědé až sametově černé barvy pysku s komplexní modrošedou až fialovou kresbou (tzv. zrcátko) + tvar je vysoce specializovaný, zygomorfní, kde velký, vypouklý pysk dokonale imituje vzhled a ochlupení samičky hmyzu + květy jsou uspořádány v řídkém, chudokvětém klasu obsahujícím 2-10 květů + doba kvetení je od května do června.
Plody: Typ plodu je podlouhlá, vícesemenná, přisedlá tobolka + barva je zpočátku zelená, za zralosti slámově žlutá až hnědá + tvar je elipsoidní až vřetenovitý, se zřetelnými podélnými žebry + doba zrání je v létě (červenec-srpen), kdy tobolka podélně puká a uvolňuje extrémně drobná, prachová semena.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh české květeny, jehož areál rozšíření zahrnuje především střední, západní a jižní Evropu, s přesahem do severní Afriky a Malé Asie až po Kavkaz; v České republice patří mezi extrémně vzácné orchideje, s historickým i současným výskytem omezeným na nejteplejší oblasti, jako jsou Pavlovské vrchy, Český kras nebo Bílé Karpaty, kde se vyskytuje jen na několika málo mikrolokalitách, často v počtu pouhých několika jedinců.
Stanovištní nároky: Preferuje výhradně slunné, teplé a suché lokality, jako jsou xerotermní trávníky, stepní stráně, lesostepi, okraje světlých lesů a opuštěné vápencové lomy; je striktním kalcifytem, což znamená, že vyžaduje půdy bohaté na vápník, které jsou mělké, vysýchavé a chudé na živiny, a jako silně světlomilná (heliofilní) rostlina nesnáší zastínění a je závislá na otevřených, nelesních biotopech.
🌺 Využití
Využití v lidovém léčitelství ani v moderní medicíně není známo a kvůli vzácnosti nikdy nebyla sbírána ani pro výrobu salepu z hlíz; není jedlá a nemá žádné gastronomické, technické ani průmyslové využití; pro své extrémně specifické nároky na symbiózu s půdními houbami a přísnou ochranu se nepěstuje jako okrasná rostlina a jakýkoli pokus o přesazení z volné přírody je nelegální; její ekologický význam je zcela zásadní a spočívá v unikátní specializované symbióze s opylovači, kdy květy napodobují vzhledem, strukturou i vůní samičky konkrétních druhů včel (např. rodu Eucera), čímž lákají samečky ke kopulaci (pseudokopulace) a zajišťují si tak přenos pylu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou komplexní směsi těkavých organických sloučenin, především alkanů a alkenů, které přesně napodobují pohlavní feromony samiček opylujících druhů hmyzu, což je základem jejího opylovacího mechanismu; hlízy obsahují zásobní polysacharidy, jako je glukomanan, slizovité látky a v menší míře blíže nespecifikované alkaloidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy; záměna je možná s jinými druhy tořičů, zejména s tořičem včelonosným (Ophrys apifera), který má ale zaoblenější pysk s výraznou žlutou kresbou a často se samoopyľuje, a s tořičem pavoukonosným (Ophrys sphegodes), jehož pysk je tmavší, sametový a s jednodušší modravou kresbou ve tvaru písmene H.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený druh (§1) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. a je zařazena do Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR rovněž v kategorii kriticky ohrožených (C1t); na mezinárodní úrovni je chráněna úmluvou CITES (Příloha II), která reguluje obchod s ohroženými druhy.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Ophrys pochází z řeckého slova pro „obočí“, což odkazuje na chlupatý okraj pysku u některých druhů, a druhové jméno holosericea je složeninou z řeckého „holos“ (celý) a latinského „sericeus“ (hedvábný), popisující sametovou texturu pysku; největší zajímavostí je dokonalá imitace hmyzí samičky květem, a to nejen vizuálně, ale i pachově a hmatově, za účelem přilákání samečků k pseudokopulaci, což je jeden z nejproslulejších příkladů koevoluce a sexuálního mimikry v rostlinné říši.
