📖 Úvod
Opadavý strom dorůstá značných výšek, charakteristický svou stříbrně plstnatou spodní stranou listů, která vytváří nápadný kontrast při větru. Kůra mladších jedinců je hladká, bělavá, starší stromy mají kůru hluboce brázditou. Vytváří širokou korunu a je oblíbený pro svou odolnost vůči suchu i zasolení půdy. Roste podél vodních toků a v lužních lesích, kde hraje důležitou roli. Má silný a rozsáhlý kořenový systém.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom (trvalka) dosahující výšky 20–30 metrů, s mohutnou, široce klenutou a často nepravidelnou korunou; celkový vzhled je majestátní, charakteristický světlým kmenem a kontrastním olistěním.
Kořeny: Srdčitý, s hlavními kořeny pronikajícími do hloubky, ale zároveň s velmi rozsáhlým, mělce uloženým systémem postranních kořenů, z nichž se intenzivně tvoří kořenové výmladky.
Stonek: Kmen je v mládí hladký, bělavě šedý až nazelenalý s typickými lenticelami, ve stáří se na bázi kmene vytváří tlustá, tmavě šedá až černá, hluboce kosočtverečně rozpukaná borka; trny chybí.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou řapíkaté; vykazují heterofylii – na dlouhých výhonech jsou dlanitě 3–5 laločnaté s hrubě zubatým okrajem, na krátkých větévkách vejčité až okrouhlé s vlnitě zubatým okrajem; líc je tmavě zelený, lesklý, rub je nápadně hustě bíle plstnatý; žilnatina je dlanitá; trichomy jsou krycí, mnohobuněčné, hvězdovité, tvořící hustou plsť na rubu listu.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, bez okvětí, uspořádané v převislých květenstvích zvaných jehnědy; samčí jehnědy jsou šedavé s červenými prašníky, samičí jsou zelenavé; strom je dvoudomý; doba kvetení je březen až duben, před rašením listů.
Plody: Plodem je kuželovitá, dvouchlopňová tobolka, která je v době zralosti hnědavá; dozrává v květnu až červnu a obsahuje drobná semena opatřená dlouhým bílým chmýrem (vlasatým osemením) pro šíření větrem.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje střední a jižní Evropu, severní Afriku a západní a střední Asii; v České republice je původním druhem, zejména v teplých oblastech nížin, jako jsou lužní lesy v Polabí a na jižní Moravě, a nejedná se tedy o neofyt. Člověkem byl zavlečen a zdomácněl v mnoha částech světa s mírným klimatem, včetně Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde se místy chová invazivně a jeho rozšíření je aktivně monitorováno.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně světlomilnou a rychle rostoucí dřevinu preferující vlhké až periodicky zaplavované půdy v okolí vodních toků a v lužních lesích, dobře však snáší i dočasné přísušky a je schopna kolonizovat i sušší a narušená stanoviště jako jsou rumiště, výsypky a písčiny. Vyhovují jí hluboké, živinami bohaté, neutrální až zásadité, tedy vápnité půdy, ale je velmi tolerantní k různým půdním typům, včetně půd mírně zasolených.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství se využívají především listové pupeny a mladá kůra, které se sbírají na jaře a obsahují látky s protizánětlivými, antirevmatickými, dezinfekčními a močopudnými účinky, používané například při revmatismu nebo zánětech močových cest. Gastronomicky se nevyužívá, ačkoliv vnitřní kůra je teoreticky jedlá po úpravě v nouzových situacích. Jeho lehké, měkké a nepříliš trvanlivé dřevo se průmyslově zpracovává na výrobu celulózy a papíru, zápalek, beden, palet a dřevotřískových desek. Je hojně pěstován jako okrasná dřevina v parcích a alejích pro svůj atraktivní vzhled s bílou kůrou a kontrastními listy, známý je zejména sloupovitý kultivar ‚Pyramidalis‘ (též ‚Bolleana‘). Ekologicky je významný jako pionýrská dřevina zpevňující břehy, poskytuje úkryt a potravu mnoha druhům hmyzu a ptactvu a na jaře je díky časnému kvetení důležitým zdrojem pylu pro včely a další opylovače.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami, které definují jeho léčivé vlastnosti, jsou fenolické glykosidy, především salicin a populin, které mají protizánětlivé a analgetické vlastnosti a v lidském těle se metabolizují na kyselinu salicylovou, tedy aktivní látku aspirinu. Dále obsahuje třísloviny, flavonoidy (například kvercetin), organické kyseliny a v pupenech také značné množství vonných silic a pryskyřic.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro hospodářská zvířata považována za jedovatou a nejsou známy případy otravy po požití jakékoliv její části. Její pyl, uvolňovaný ve velkém množství na jaře, je však významným a silným alergenem, který může způsobovat sezónní pylovou rýmu. Možná je záměna s topolem šedým (Populus x canescens), což je jeho přirozený kříženec s osikou, který má listy na spodní straně spíše šedě plstnaté, nikoli čistě bílé, a méně výrazně laločnaté; záměna není nebezpečná, jelikož topol šedý je rovněž netoxický.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně a nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin. V celosvětovém měřítku je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen v Červeném seznamu jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) díky svému velmi širokému areálu rozšíření, hojnému výskytu a stabilní populaci; není uveden ani v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Populus“ je latinského původu a znamená „strom lidu“, protože byl zřejmě často vysazován na římských veřejných prostranstvích, druhové jméno „alba“ znamená „bílý“ a odkazuje na bělostnou spodní stranu listů a světlou kůru. V řecké mytologii byl zasvěcen hrdinovi Héraklovi, který si údajně věncem z jeho listí ozdobil hlavu po návratu z podsvětí, přičemž tmavě zelená svrchní strana listů symbolizovala svět živých a bílá spodní strana říši mrtvých. Zajímavostí je jeho mimořádná schopnost vegetativní reprodukce pomocí kořenových výmladků, díky čemuž může rychle kolonizovat nová území a vytvářet rozsáhlé klonální porosty tvořené geneticky identickými jedinci.
