Úvod
Tellur (Te) je vzácný a křehký polokov. V krystalické formě se vyznačuje stříbřitě bílou barvou a výrazným kovovým leskem. Jeho protonové číslo je 52 a v periodické tabulce prvků patří do 16. skupiny mezi chalkogeny, společně se sírou a selenem. V přírodě se vyskytuje jen zřídka, a to především v minerálech zvaných telluridy, kde je vázán na zlato, stříbro či měď. Téměř veškerá světová produkce se získává jako vedlejší produkt při elektrolytické rafinaci mědi a olova z anodových kalů, kde se tellur hromadí.
Vlastnosti
Tellur (Te), polokov s protonovým číslem 52, je stříbrolesklý, velmi křehký prvek s výraznými polovodičovými vlastnostmi. Jeho hustota činí 6,24 g/cm³ a taje při teplotě 449,5 °C. Existuje v několika alotropických modifikacích, z nichž nejběžnější je kovová krystalická forma se šesterečnou mřížkou a amorfní hnědý prášek. Chemicky se řadí mezi chalkogeny, podobá se tedy síře a selenu, avšak vykazuje více kovový charakter. Ochotně reaguje s halogeny, koncentrovanými kyselinami a některými kovy za vzniku telluridů. Při požití se v těle metabolizuje na sloučeniny způsobující nepříjemný česnekový zápach dechu.
Vznik názvu
Název tellur pochází z latinského slova „tellus“, které v překladu znamená „Země“. Prvek takto pojmenoval v roce 1798 německý chemik Martin Heinrich Klaproth. Chtěl tak vytvořit symbolický protipól k prvku selen, jehož jméno bylo odvozeno od řeckého označení pro Měsíc.
Objev
Objev telluru je spjat s rakouským mineralogem Franzem-Josephem Müllerem von Reichensteinem, který v roce 1782 zkoumal neobvyklou zlatonosnou rudu z dolu v Transylvánii. Ruda vykazovala nízkou výtěžnost zlata a měla zvláštní vlastnosti, což Müllera vedlo k podezření na přítomnost neznámého prvku, který pracovně nazval „metallum problematicum“. Své výsledky publikoval, avšak plného uznání se mu dostalo až v roce 1798. Tehdy německý chemik Martin Heinrich Klaproth izoloval tento prvek, potvrdil jeho existenci a na počest naší planety jej pojmenoval tellurium z latinského slova „tellus“ (Země), přičemž Müllerovi přiznal prvenství objevu.
Výskyt v přírodě
Tellur patří mezi mimořádně vzácné prvky, jeho zastoupení v zemské kůře je srovnatelné s platinou či zlatem. V přírodě se jen zřídka vyskytuje v ryzí formě. Nejčastěji je vázán v minerálech zvaných telluridy, kde tvoří sloučeniny se zlatem, stříbrem, olovem či mědí, jako jsou například sylvanit nebo kalaverit. Komerční těžba těchto minerálů je však neekonomická. Prakticky veškerá světová produkce telluru proto pochází z anodických kalů, které vznikají jako vedlejší produkt při elektrolytické rafinaci mědi a olova. Z těchto komplexních směsí se následně izoluje složitými hydrometalurgickými postupy.
Využití
Tellur, křehký polokov, nachází široké uplatnění v moderních technologiích jako klíčová složka polovodičových materiálů, zejména pro výrobu termoelektrických článků, které přeměňují teplo na elektřinu. Sloučeniny jako telurid kademnatý jsou zásadní pro tenkovrstvé solární panely. V metalurgii zlepšuje obrobitelnost oceli a mědi a zvyšuje odolnost olova proti korozi. Přidává se také do gumy pro zvýšení její odolnosti a používá se k barvení skla a keramiky. V přírodě je jeho role omezená kvůli vzácnosti, avšak některé mikroorganismy, například určité bakterie, ho dokáží metabolizovat a redukovat jako obranný mechanismus.
Sloučeniny
V přírodě se tellur vyskytuje především ve formě minerálů zvaných teluridy, kde je vázán na drahé kovy. Mezi nejznámější patří kalaverit a sylvanit, které jsou významným zdrojem zlata, nebo hessit obsahující stříbro. Vzácněji se nachází jako oxid v minerálu teluritu. Člověk cíleně vyrábí širokou škálu sloučenin pro specifické účely. Nejdůležitější jsou syntetické teluridy jako telurid kademnatý (CdTe) pro fotovoltaiku a telurid bismutitý (Bi₂Te₃) pro termoelektrické chladiče. Dále existují oxid telluričitý (TeO₂), používaný ve speciálních optických sklech, a kyselina tellurová či plynný fluorid tellurový.
Zajímavosti
Jednou z nejvýraznějších vlastností telluru je jeho biologický účinek. I stopové množství, které se dostane do lidského těla, je metabolizováno na dimetyltelurid. Tato látka způsobuje intenzivní a velmi perzistentní česnekový zápach dechu a potu, který může přetrvávat i několik měsíců. Přestože nepatří mezi drahé kovy, jeho hojnost v zemské kůře je extrémně nízká, srovnatelná se zlatem. Jeho izotop tellur-128 drží rekord v neuvěřitelně dlouhém poločasu rozpadu, který je odhadován na více než bilionkrát delší dobu, než je současné stáří vesmíru.
