Technecium (Tc) – chemický prvek

Tc
43

Úvod

Technecium (Tc) je radioaktivní kovový prvek s protonovým číslem 43. V periodické tabulce se řadí do 7. skupiny mezi přechodné kovy. Je to stříbrošedý kov, který je zároveň nejlehčím prvkem, jenž nemá žádné stabilní izotopy. Na Zemi se v přírodě prakticky nenachází, protože všechny jeho formy rychle podléhají radioaktivnímu rozpadu. Získává se téměř výhradně uměle jako vedlejší produkt štěpení uranu v jaderných reaktorech. Malá množství byla detekována také ve spektrech některých hvězd. Jeho hlavní využití je v nukleární medicíně.

 

Vlastnosti

Technecium (Tc) je stříbrošedý, krystalický radioaktivní kov s protonovým číslem 43, nacházející se v 7. skupině periodické tabulky. Je to nejlehčí prvek, který nemá žádné stabilní izotopy. Jeho chemické vlastnosti jsou přechodné mezi manganem a rheniem, přičemž tvoří sloučeniny v různých oxidačních stavech, nejčastěji +4 a +7. Pomalu se pokrývá vrstvou oxidu na vlhkém vzduchu a rozpouští se v kyselině dusičné. Nejstabilnějším izotopem je Tc-98 s poločasem rozpadu přes čtyři miliony let. V praxi, zejména v nukleární medicíně, je nejdůležitější metastabilní izotop Tc-99m s poločasem rozpadu pouhých šest hodin. Tento izotop emituje gama záření, což je ideální pro diagnostické zobrazování.

 

Vznik názvu

Název technecium je odvozen z řeckého slova „technetos“ (τεχνητός), což v překladu znamená „umělý“. Prvek byl takto pojmenován, protože se stal historicky prvním prvkem, který byl připraven uměle v laboratoři a nebyl do té doby v přírodě nikdy spolehlivě pozorován.

 

Objev

Existenci prvku s protonovým číslem 43 předpověděl Dmitrij Mendělejev, který pro něj nechal ve své tabulce volné místo a nazval ho eka-mangan. Po několika neúspěšných pokusech jiných vědců bylo jeho objevení potvrzeno až v roce 1937. Italským fyzikům Carlu Perrierovi a Emiliu Segrèmu se podařilo tento prvek jednoznačně identifikovat ve vzorku molybdenové fólie. Ta byla předtím bombardována jádry deuteria v cyklotronu v Berkeley. Technecium se tak stalo vůbec prvním prvkem připraveným uměle, což odráží i jeho název odvozený z řeckého slova „technētos“, znamenající umělý.

 

Výskyt v přírodě

Technecium se na Zemi přirozeně vyskytuje jen v naprosto nepatrných, stopových množstvích, což je dáno absencí stabilních izotopů. Jeho přítomnost je vázána na uranové rudy, jako je smolinec, kde vzniká jako produkt samovolného štěpení jader uranu-238. Množství je však tak malé, že komerční těžba je neekonomická. Překvapivě bylo jeho spektrum detekováno v některých typech hvězd, což potvrdilo procesy nukleosyntézy ve vesmíru. Prakticky veškeré dostupné technecium se dnes získává uměle jako vedlejší produkt štěpení uranu-235 v jaderných reaktorech a následnou izolací z vyhořelého paliva.

 

Využití

Hlavní využití technecia spočívá v nukleární medicíně, konkrétně jeho metastabilní izotop technecium-99m. Tento izotop je základním kamenem diagnostického zobrazování, kde slouží jako stopovač v radiofarmakách. Po aplikaci pacientovi se hromadí v cílových orgánech, jako jsou kosti, srdce, mozek, štítná žláza či plíce. Jeho záření gama je detekováno speciální kamerou, která vytváří detailní obraz funkce daného orgánu. Díky krátkému poločasu rozpadu je radiační zátěž pro pacienta minimální. V přírodě tento prvek prakticky žádné využití nemá, jelikož je extrémně vzácný a nemá žádnou známou biologickou funkci.

 

Sloučeniny

Člověkem vytvořené sloučeniny technecia jsou téměř výhradně komplexní látky určené pro lékařskou diagnostiku. Výchozí formou je obvykle pertechnetanový anion [TcO₄]⁻, získávaný z generátorů. Ten se následně chemicky naváže na specifické organické molekuly, takzvané ligandy, které zajistí jeho transport a akumulaci v požadovaném orgánu. Vznikají tak radiofarmaka jako Tc-sestamibi pro srdce nebo Tc-medronát pro kosti. Anorganické sloučeniny, například oxid technecistý, slouží spíše jako laboratorní prekurzory. V přírodě se jeho sloučeniny přirozeně netvoří kvůli absenci prvku. V kontaminovaném prostředí by však existoval jako mobilní pertechnetan.

 

Zajímavosti

Jedná se o nejlehčí prvek periodické tabulky, který nemá žádný stabilní izotop, což z něj činí unikát. Všechny prvky s nižším protonovým číslem mají alespoň jeden. Astronomicky je fascinující, protože jeho přítomnost v spektru některých hvězd typu červených obrů byla prvním přímým důkazem, že hvězdy syntetizují těžší prvky. Vzniká jako významný produkt štěpení uranu a plutonia, a proto se hromadí v jaderných reaktorech a představuje klíčovou složku vyhořelého paliva. Jeho izotop Tc-99 s poločasem rozpadu 211 000 let je dlouhodobým environmentálním rizikem.

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.