📖 Úvod
Svízel sudetský je nízká, hustě trsnatá vytrvalá bylina, která dorůstá výšky jen 5 až 20 cm. Tvoří polštářovité porosty na skalních štěrbinách a sutích v nejvyšších polohách Sudet, jako jsou Krkonoše a Hrubý Jeseník. Jeho tenké, čtyřhranné lodyhy nesou úzké listy v přeslenech po šesti až osmi. Od června do srpna vykvétá drobnými bílými květy uspořádanými v bohatých koncových latách. Jedná se o kriticky ohrožený druh české květeny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, vysoká 5-20 cm, vytvářející husté, polštářovité trsy s poléhavými až vystoupavými lodyhami, celkově nízkého a kompaktního vzhledu.
Kořeny: Tenký, plazivý, větvený oddenek, z něhož vyrůstají četné lodyhy a kořínky, umožňující vegetativní rozmnožování a tvorbu hustých porostů.
Stonek: Lodyha je tenká, čtyřhranná s oblými hranami, poléhavá, vystoupavá nebo přímá, v dolní části kořenující, větvená, obvykle lysá nebo jen na hranách s řídkými, zpět zahnutými osténky, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy uspořádané v 6-8četných přeslenech, přisedlé, tvarem úzce obkopinaté až čárkovité, na vrcholu s nasazenou osinkatou špičkou, na okraji a na spodní straně na střední žilce s dopředu směřujícími osténky, jinak lysé, barvy sytě zelené, s jednou zřetelnou hlavní žilkou (jednožilné), trichomy jsou jednobuněčné, krycí a příchytné ve formě drobných osténků.
Květy: Květy jsou bílé až nažloutlé, drobné (cca 2-3 mm v průměru), pravidelné, čtyřčetné, kolovitého tvaru, uspořádané v hustém koncovém vrcholičnatém květenství (vidlan, někdy označovaný jako kružel), které je kratší než horní listy; doba kvetení od června do srpna.
Plody: Plodem je tmavě hnědá až černá dvounažka, která se za zralosti rozpadá na dva kulovité až ledvinovité plůdky (merikarpia), jež jsou na povrchu jemně zrnité až hladké, bez chlupů či háčků; doba zrání od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh evropské flóry, konkrétně horský druh (oreofyt) s disjunktivním areálem v pohořích střední a jižní Evropy, jako jsou Sudety, Karpaty, Alpy a hory Balkánského poloostrova; v České republice je původním druhem, glaciálním reliktem, a jeho výskyt je omezen výhradně na nejvyšší polohy Krkonoš, Hrubého Jeseníku a masivu Králického Sněžníku.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémní, otevřená stanoviště subalpínského a alpínského stupně, typicky roste v alpínských trávnících, na skalních římsách, v sutích a ve společenstvech sněhových vyležisek; je to výrazně světlomilná rostlina (heliofyt) vyžadující plné slunce a roste na mělkých, skeletovitých, kyselých a na živiny chudých půdách (oligotrofní), je vápnostřezným druhem (kalcifug), přičemž půdní vlhkost je proměnlivá a často závislá na tajícím sněhu.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství ani v moderní fytoterapii se nevyužívá, na rozdíl od jiných druhů rodu, a to zejména kvůli své vzácnosti a specifickému biotopu, a nesbírají se žádné jeho části; není považován za jedlý druh a v gastronomii nemá žádné uplatnění; rovněž chybí jakékoliv technické či průmyslové využití; pro okrasné účely se běžně nepěstuje, neboť má specifické ekologické nároky, které je v podmínkách běžných zahrad obtížné napodobit, a neexistují žádné kultivary; jeho ekologický význam spočívá v tom, že je součástí unikátních vysokohorských ekosystémů, poskytuje potravu specializovaným druhům hmyzu a svým růstem přispívá ke stabilizaci půdy na svazích, pro včelařství je však bezvýznamný.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje chemické sloučeniny typické pro tento rod, především iridoidní glykosidy jako je asperulosid, dále flavonoidy a třísloviny, které se podílejí na obranných mechanismech rostliny, ale nejsou farmaceuticky využívány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy; záměna je možná s jinými drobnými, bělokvětými horskými svízeli, například s druhy z okruhu svízele nízkého („Galium pumilum agg.“), od kterých se odlišuje subtilními znaky jako je počet a tvar listů v přeslenu (lysé, s nasazenou špičkou) a zejména jemně bradavčitý povrch plodu (nažek), přičemž žádný z podobných druhů není nebezpečně toxický.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž veden jako kriticky ohrožený (kategorie C1t), avšak v mezinárodních seznamech jako CITES uveden není.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Galium“ pochází z řeckého slova „gala“ (mléko), protože některé druhy se dříve používaly k srážení mléka při výrobě sýrů, zatímco druhové jméno „sudeticum“ odkazuje na pohoří Sudety, které je jedním z center jeho výskytu; jde o typický glaciální relikt, tedy pozůstatek květeny z doby ledové, který po ústupu ledovců přežil pouze v izolovaných vysokohorských oblastech, což vysvětluje jeho ostrůvkovité rozšíření.
