📖 Úvod
Tato vzácná vytrvalá orchidej dorůstá do výšky 10-30 cm. Vytváří přízemní růžici listů a přímý květní stvol. Květy jsou drobné, bílé až nažloutle zelené, uspořádané v hustém spirálovitě stočeném klasu. Kvete v létě, obvykle od července do srpna. Vyžaduje vlhké louky, rašeliniště a prameniště s vápnitým podkladem. Je kriticky ohroženým druhem, citlivým na změny vodního režimu a ztrátu vhodných biotopů. Její ochrana je nezbytná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá geofyt; výška 10-35 cm; nemá korunu; celkový vzhled je velmi útlá, přímá, nevětvená bylina s charakteristickým spirálovitě stočeným květenstvím na vrcholu lodyhy.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen svazkem 2-4 vřetenovitých, dužnatých, bělavých kořenových hlíz, které slouží jako zásobní orgány.
Stonek: Lodyha je přímá, tenká, oblá, v dolní polovině lysá a zelená, v horní části (vřeteno květenství) je hustě porostlá krátkými žláznatými chlupy, je bez trnů a nevětvená.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici (2-5 listů) a několik menších listů střídavě na lodyze; přízemní listy jsou k bázi zúžené a zdánlivě řapíkaté, lodyžní jsou přisedlé a objímavé; tvar přízemních listů je čárkovitě kopinatý až obkopinatý, lodyžních je šupinovitý a výrazně menší; okraj je celokrajný; barva je sivozelená až modrozelená; typ venace je souběžná žilnatina; listy jsou lysé, bez trichomů, ale listeny v květenství mohou být žláznatě chlupaté.
Květy: Květy jsou bílé až smetanově bílé, slabě vonné; tvar je souměrný (zygomorfní), trubkovitě zvonkovitý, s trojlaločným, na okraji kadeřavým pyskem; jsou uspořádány v husté, jednostranné spirále; květenství je štíhlý, šroubovitě stočený klas; doba kvetení je od července do srpna.
Plody: Plod je podlouhle vejčitá až válcovitá tobolka, která se za zralosti otevírá štěrbinami a obsahuje extrémně velké množství velmi drobných, prachových semen; barva plodu je za zralosti hnědá; dozrává koncem srpna a v září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh Evropy a severní Afriky s takzvaným subatlantsko-submediteránním areálem rozšíření, který je však silně nesouvislý (disjunktivní). Roste od severního Španělska a Francie přes střední Evropu (Švýcarsko, Německo, Rakousko) a Itálii až po Balkánský poloostrov, s izolovanými lokalitami v severní Africe (Maroko, Alžírsko). V České republice je původním druhem, ale v současnosti je považován za vyhynulý (kategorie A1 v Červeném seznamu), neboť poslední potvrzený výskyt byl zaznamenán v 60. letech 20. století. Historicky se vyskytoval velmi vzácně v Polabí a na jižní Moravě na několika málo lokalitách, které byly zničeny odvodněním a změnami v hospodaření. Ve většině zemí svého areálu je extrémně vzácný a jeho populace dramaticky klesají.
Stanovištní nároky: Jde o specializovaný druh vlhkých, nezastíněných stanovišť. Preferuje slatinné louky, vápnitá prameniště, okraje rašelinišť a břehy pomalu tekoucích vod. Je to světlomilná (heliofilní) rostlina, která nesnáší zastínění vyšší vegetací nebo náletovými dřevinami. Vyžaduje trvale vysokou hladinu podzemní vody, půda musí být neustále vlhká až zbahnělá, ale nikoliv zaplavená. Roste výhradně na zásaditých až neutrálních, vápnitých (kalcifilní druh) a na živiny velmi chudých (oligotrofních) půdách, často s vysokým obsahem organické hmoty (slatiny). Je velmi citlivý na jakékoliv změny vodního režimu, zejména odvodňování, a na eutrofizaci (obohacování živinami), což vedlo k jeho vyhynutí na mnoha lokalitách.
🌺 Využití
Pro svou extrémní vzácnost nemá žádné praktické využití. V léčitelství se nikdy nevyužíval a nejsou známy žádné specifické účinné látky. V gastronomii je bezvýznamný, není považován za jedlý druh a jakýkoliv sběr je vyloučen. Technické či průmyslové využití neexistuje. Jako okrasná rostlina se nepěstuje, protože jeho specifické nároky na stanoviště a symbiózu s půdními houbami prakticky znemožňují kultivaci v zahradních podmínkách; žádné kultivary nebyly vyšlechtěny. Jeho hlavní význam je ekologický, funguje jako bioindikátor zachovalých a nenarušených vápnitých slatinišť a pramenišť, což jsou jedny z nejohroženějších biotopů v Evropě. Je opylován hmyzem, především včelami a pestřenkami, ale kvůli nízké hustotě populací není včelařsky významný. Pro přežití je, stejně jako ostatní orchideje, závislý na mykorhizní symbióze s určitými druhy půdních hub.
🔬 Obsahové látky
Detailní fytochemický rozbor této vzácné orchideje není široce dostupný. Obecně lze předpokládat, že hlízy obsahují zásobní polysacharidy (glukomanany) a slizovité látky, což je typické pro mnoho zemních orchidejí. Dále se v rostlinách z čeledi vstavačovitých běžně vyskytují různé typy alkaloidů a glykosidů v nízkých koncentracích, avšak žádné specifické sloučeniny, které by definovaly jeho vlastnosti nebo potenciální využití, nejsou pro tento druh popsány. Jeho chemické složení je považováno za nevýznamné z hlediska farmakologického či toxikologického.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Jakákoliv konzumace je však naprosto nevhodná s ohledem na její extrémní vzácnost a zákonnou ochranu. K záměně by mohlo dojít s příbuzným druhem, švihlíkem krutiklasem (*Spiranthes spiralis*). Lze je odlišit několika klíčovými znaky: švihlík letní kvete dříve, v létě (červen až srpen), má za květu přítomné zelené listy a jeho květy jsou ve spirále uspořádány volněji, často v jedné řadě. Naopak švihlík krutiklas kvete až na konci léta a na podzim (srpen až říjen), v době květu jsou loňské listy již zaschlé a nová listová růžice teprve raší vedle lodyhy, a jeho květenství je mnohem hustší a zřetelněji spirálovitě stočené.
Zákonný status/ochrana: Jedná se o jeden z nejohroženějších druhů evropské flóry. V České republice je chráněn zákonem č. 114/1992 Sb. jako zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožený (§1) a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je veden v kategorii A1 – vyhynulý. Mezinárodně je chráněn v rámci celé čeledi vstavačovitých Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES, příloha II), která reguluje obchod s ním. Je také uveden v příloze II a IV Směrnice o stanovištích EU a v příloze I Bernské úmluvy. V celosvětovém Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako zranitelný (Vulnerable, VU) z důvodu plošného ústupu a fragmentace populací v celém areálu.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno rodu „Spiranthes“ pochází z řeckých slov „speira“ (spirála, závit) a „anthos“ (květ), což přesně popisuje charakteristické spirálovitě uspořádané květenství. Druhové jméno „aestivalis“ je latinského původu a znamená „letní“ („aestas“ = léto), což odkazuje na dobu jeho kvetení a odlišuje ho od podzimního švihlíku krutiklasu. České jméno „švihlík“ pravděpodobně odkazuje na štíhlý, jakoby „švihácký“ vzrůst rostliny. Zajímavostí je jeho komplexní biologie, zahrnující nezbytnou symbiózu s mikroskopickými půdními houbami (mykorhiza), bez nichž semeno nemůže vyklíčit a rostlina přežít. Spirálovité uspořádání květů je považováno za adaptaci, která maximalizuje vystavení květů slunci a přístup pro opylovače ze všech směrů. Jeho osud v České republice je učebnicovým příkladem negativního dopadu meliorací a intenzifikace zemědělství na citlivé mokřadní ekosystémy.
