📖 Úvod
Tento opadavý keř je původní v Evropě, často se vyskytuje v živých plotech, na okrajích lesů a podél řek. Ceněný je pro své nápadné červené stonky, které vynikají zejména v zimě a tvoří krásný kontrast proti sněhu. Na jaře se objevují drobné krémově bílé květy, po nichž následují tmavé, purpurově černé bobule na podzim. Tyto bobule jsou důležitou potravou pro ptáky, ačkoli pro člověka jsou mírně toxické. Jeho přizpůsobivost různým půdám a okrasná hodnota z něj činí oblíbenou volbu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř + trvalka + výška 1-4 (vzácně až 6) m + koruna široce kulovitá, rozkladitá a hustá + celkově vícekmenný keř, který je nápadný především v zimě svými mladými, krvavě červeně zbarvenými větvemi.
Kořeny: Mělký, ale bohatě větvený a plošně se rozrůstající, s tendencí tvořit kořenové výběžky, které přispívají k vegetativnímu šíření.
Stonek: Větve jsou vzpřímené a tenké, mladé letorosty jsou na osluněné straně a v zimě intenzivně červené až hnědočervené, jinak zelenavé, starší borka je šedohnědá a mělce podélně rozpukaná, rostlina je beztrnná.
Listy: Uspořádání listů je vstřícné + jsou řapíkaté + tvar je eliptický až vejčitý, na vrcholu zašpičatělý + okraj je celokrajný + barva je na líci sytě zelená, na rubu světlejší a šedozelená, na podzim se vybarvují do červených až fialovočervených odstínů + typ venace je zpeřená s charakteristickými 3-5 páry obloukovitě sbíhavých žilek ke špičce listu + trichomy jsou přítomny na obou stranách, zejména na rubu, a jedná se o přitiskle uspořádané, jednoduché, dvouramenné (tvaru T) krycí trichomy.
Květy: Barva květů je smetanově bílá až nažloutlá + jsou drobné, čtyřčetné, pravidelné a vydávají poněkud nepříjemnou vůni + uspořádány jsou v hustých, konečných, plochých květenstvích typu chocholičnatá lata + doba kvetení je květen až červen.
Plody: Typ plodu je kulovitá peckovice + barva je v plné zralosti modročerná až černá, často s lehkým voskovým ojíněním + tvar je kulovitý o průměru 5-8 mm + doba zrání je srpen až září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh, jehož areál rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu, s výjimkou nejsevernějších oblastí Skandinávie a Islandu, a zasahuje dále na východ přes Malou Asii, Kavkaz až po severní Írán. V České republice je hojně rozšířený od nížin až do podhůří, zejména v teplejších oblastech, kde tvoří běžnou součást lesních lemů, křovin a světlých lesů. Jako okrasná dřevina byla zavlečena i do jiných částí světa, například do Severní Ameriky, kde místy zplaňuje.
Stanovištní nároky: Roste typicky na slunných až polostinných stanovištích, jako jsou lesní okraje, světliny v listnatých lesích, křovinaté stráně, remízky, břehy vodních toků a také na antropogenně ovlivněných místech jako jsou náspy či staré lomy. Je to druh preferující hlubší, živinami bohaté, a humózní půdy s neutrální až zásaditou reakcí, je tedy vápnomilný (kalcifyt). Snáší dobře dočasné sucho, ale nejlépe prospívá v mírně vlhkých podmínkách, přičemž nesnáší zamokření.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se dříve využívala kůra pro její svíravé účinky díky obsahu taninů, a to při horečkách a průjmech, nebo zevně na omývání ran. Plody, tmavé peckovice, jsou po tepelné úpravě jedlé, syrové jsou trpké a mohou způsobit zažívací potíže; vyráběly se z nich džemy, sirupy či pálenky. Mimořádně tvrdé a houževnaté dřevo se používalo v soustružnictví a řezbářství na výrobu drobných předmětů a násad. V současnosti je ceněna především jako okrasná dřevina, pěstovaná v parcích a zahradách pro své výrazně červené zbarvení letorostů v zimním období, s populárními kultivary jako ‚Midwinter Fire‘. Ekologicky je velmi významná jako medonosná rostlina poskytující potravu včelám a jinému hmyzu, její plody jsou důležitou složkou potravy pro více než 40 druhů ptáků a husté křoviny poskytují úkryt zvěři.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými látkami v kůře a listech jsou třísloviny (taniny), které způsobují svíravou chuť a mají adstringentní účinky. Dále obsahuje iridoidní glykosidy, jako je kornin. Plody jsou bohaté na antokyany (zejména kyanidin a delfinidin), které jim dodávají tmavě modročernou barvu a působí jako antioxidanty, a dále obsahují vitamín C, organické kyseliny, cukry a pektin. Semena v peckovicích jsou význačná vysokým obsahem mastného oleje, který může tvořit až 45 % jejich hmotnosti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou, avšak konzumace většího množství syrových, trpkých plodů může u citlivých jedinců vyvolat žaludeční nevolnost a zvracení. Pro ptáky a volně žijící zvěř jsou plody neškodné a jsou důležitým zdrojem potravy. Záměna je možná především s jinými dřevinami s tmavými plody. Lze ji zaměnit s nebezpečnou krušinou olšovou (Frangula alnus), která má však listy střídavé, nikoliv vstřícné. Odlišit ji lze také od blízce příbuzného svídy dřínu (Cornus mas), který kvete žlutě brzy na jaře před olistěním a má podlouhlé červené jedlé plody (dřínky), zatímco popisovaný druh kvete bíle až po olistění a plody jsou kulaté a tmavé.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o běžný a hojně rozšířený druh, který není chráněn zákonem ani není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů. V mezinárodním měřítku je podle Červeného seznamu IUCN hodnocen jako málo dotčený taxon (Least Concern – LC) z důvodu svého rozsáhlého areálu a absence významných hrozeb.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Cornus“ je odvozeno od slova „cornu“ (roh), což odkazuje na mimořádnou tvrdost dřeva, zatímco druhové jméno „sanguinea“ (krvavá) popisuje sytě červenou barvu letorostů v zimě a podzimního listí. České jméno „svída“ může souviset se svíravou chutí plodů a kůry. Zvláštností je, že při opatrném roztržení listu zůstávají obě poloviny spojeny tenkými, spirálovitými vlákny z cévních svazků, což je dobrý identifikační znak. Intenzivní červené zbarvení větví v zimě není jen okrasné, ale slouží jako ochrana pletiv před poškozením silným slunečním zářením a mrazem.
