📖 Úvod
Nuphar pumila, česky stulík malý, je vzácná a kriticky ohrožená vodní rostlina. Roste v čistých, stojatých nebo pomalu tekoucích vodách, jako jsou rašelinná jezírka a tůně. Vytváří plovoucí, srdčitě oválné listy a od června do srpna kvete drobnými, kulovitými květy zářivě žluté barvy. Ty jsou výrazně menší než u běžnějšího stulíku žlutého. Tato vytrvalá bylina s plazivým oddenkem je důležitým bioindikátorem čistoty vodního prostředí a v mnoha zemích je přísně chráněna.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá vodní rostlina (hydrofyt) s listy a květy plovoucími na hladině; výška je závislá na hloubce vody, stonky mohou dosahovat délky až 1,5 metru; nevytváří korunu, ale tvoří porosty plovoucích listů; celkový vzhled připomíná miniaturní leknín.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, plazivým, vodorovně v substrátu dna rostoucím oddenkem, který je masitý, větví se a je hustě pokryt jizvami po opadaných listech a kořenech, z nějž vyrůstají adventivní kořeny ukotvující rostlinu.
Stonek: Stonek je přeměněn na oddenek; z oddenku vyrůstají dlouhé, ohebné, válcovité květní stvoly a listové řapíky, které dosahují až k vodní hladině a jejichž délka odpovídá hloubce vody; jsou hladké, bez trnů či chlupů.
Listy: Listy jsou uspořádány ve spirále na oddenku; jsou dvojího typu: ponořené listy jsou tenké a křehké, plovoucí listy jsou dlouze řapíkaté s čepelí srdčitě vejčitou až téměř okrouhlou s hlubokým bazálním zářezem; okraj čepele je celokrajný a mírně zvlněný; barva je na líci sytě zelená a lesklá, na rubu světlejší, někdy s fialovým nádechem; žilnatina je dlanitá s výraznou hlavní žilkou a postranními žilkami obloukovitě se větvícími; listy jsou zcela lysé (bez trichomů).
Květy: Květy jsou sytě žluté; mají polokulovitý až kulovitý tvar, jsou malé (2-3 cm v průměru) a nikdy se plně neotevírají; vyrůstají jednotlivě na dlouhých, ohebných stvolech; květenství se netvoří; kvete od června do srpna; květní obaly jsou tvořeny 5 velkými, žlutými kališními lístky a mnoha menšími, lopatkovitými korunními lístky přeměněnými v nektaria; blizna je terčovitá, 8-10 laločná, hvězdicovitá.
Plody: Plodem je baňkovitá až hruškovitá, mnohosemenná, masitá tobolka (připomínající bobuli); barva je zpočátku zelená, ve zralosti hnědne a slizovatí; tvar je charakteristický s vytrvávající hvězdicovitou bliznou na vrcholu; dozrává v pozdním létě a na podzim, kdy se nepravidelně rozpadá a uvolňuje semena opatřená míškem, která plavou na hladině.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Nuphar pumila“ Jedná se o původní druh v České republice, kde je však extrémně vzácný a považovaný za glaciální relikt. Jeho původní areál je cirkumboreální, zahrnuje chladnější oblasti severní a střední Evropy (od Skandinávie po Alpy a Karpaty), severní Asii (Sibiř, Dálný východ, Japonsko) a sever Severní Ameriky. V ČR se vyskytuje jen na několika málo izolovaných lokalitách, především na Šumavě v ledovcových jezerech (Černé, Čertovo, Plešné), na Třeboňsku a historicky v Krušných horách, přičemž jeho populace silně ustupuje.
Stanovištní nároky: Je to čistě vodní rostlina (hydrofyt) preferující stojaté nebo velmi mírně tekoucí, chladné, čisté vody s nízkým obsahem živin (oligotrofní až dystrofní). Typickým prostředím jsou rašelinná jezírka, tůně v rašeliništích a horská karová jezera. Roste na kyselém, organickém dně (bahno, rašelina) a je výrazně vápnobojný (kalcifobní). Vyžaduje plné slunce nebo jen mírný polostín pro kvetení a roste ve vodě hluboké obvykle od 0,5 do 2 metrů, kde její oddenek koření ve dně a listy plavou na hladině.
🌺 Využití
Využití v léčitelství není na rozdíl od příbuzného stulíku žlutého prakticky doloženo a pro svou vzácnost se nesbírá. V gastronomii není považována za jedlou; i když oddenky a semena příbuzných druhů byly po složité úpravě v dobách nouze konzumovány, zde se to kvůli obsahu alkaloidů a vzácnosti nedoporučuje. Technické využití nemá. Pro okrasné pěstování v běžných zahradních jezírkách se nehodí kvůli specifickým nárokům na chladnou, měkkou a kyselou vodu; pěstuje se jen výjimečně v botanických zahradách. Ekologický význam spočívá v poskytování úkrytu pro vodní bezobratlé a rybí potěr pod svými listy, které zároveň stíní hladinu a omezují růst řas. Květy jsou opylovány hmyzem, především mouchami, ale není včelařsky významný.
🔬 Obsahové látky
Celá rostlina obsahuje seskviterpenické alkaloidy nymfaceinového typu, především nufaridin, deoxynufaridin a nufaramin, které jsou zodpovědné za její hořkou chuť a mírnou toxicitu. Dále jsou přítomny třísloviny a glykosidy, které přispívají k jejím biologickým vlastnostem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je pro člověka i zvířata považována za mírně jedovatou. Požití může vyvolat gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení a průjem, avšak vážné otravy jsou vzácné. Nejčastěji si ji lze splést s hojnějším stulíkem žlutým („Nuphar lutea“), od kterého se liší menším vzrůstem – má menší květy (průměr 1,5–3 cm oproti 4–6 cm), menší listy a bliznový terč je na okraji hvězdicovitě vroubkovaný s 8–10 paprsky, zatímco stulík žlutý má terč celokrajný s 12–24 paprsky. Existuje i jejich vzácný kříženec „Nuphar × spenneriana“ s přechodnými znaky.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený (§1) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž zařazen do kategorie kriticky ohrožený (C1t). Mezinárodně není chráněn úmluvou CITES, ale v celosvětovém Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený (Least Concern) díky svému rozsáhlému areálu, ačkoliv v mnoha evropských zemích je jeho status nepříznivý.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Nuphar“ má původ v arabském nebo perském slově „nufar“ či „ninufar“, což bylo označení pro leknín. Druhové latinské jméno „pumila“ znamená „trpasličí“ nebo „malý“, což přesně vystihuje jeho menší vzrůst oproti příbuzným druhům. České jméno stulík je odvozeno od schopnosti květu „stulit se“ neboli zavřít se na noc a za nepříznivého počasí. Je považován za glaciální relikt, tedy pozůstatek flóry z doby ledové, který přežil v chladných horských jezerech a rašeliništích. Květy vydávají charakteristickou, jemně alkoholovou vůni.
