📖 Úvod
Starček zlatý je vytrvalá bylina dorůstající výšky 30 až 80 cm, typická pro slunné a suché vápnité stráně, skalní stepi a světlé lesy. Vyznačuje se přímou lodyhou a přízemní růžicí dlouhých, úzkých listů. Od května do července kvete zářivě žlutými úbory, které jsou uspořádány v koncovém chocholičnatém květenství. V České republice je řazen mezi silně ohrožené a zákonem chráněné druhy, jehož populací ubývá kvůli změnám v krajině.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 20–80 cm; vzpřímený, trsnatý habitus tvořený přízemní růžicí listů a jednoduchou či v horní části větvenou, květonosnou lodyhou; celkově štíhlý a elegantní vzhled.
Kořeny: Krátký, často svislý oddenek, ze kterého vyrůstají četné svazčité, postranní kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená, podélně jemně rýhovaná, často nafialověle naběhlá a zejména v horní části a v úžlabí listů pavučinatě vlnatá; bez trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě; přízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, horní lodyžní listy postupně přecházejí v krátce řapíkaté až přisedlé s poloobjímavou bází; čepel přízemních listů je podlouhle eliptická až kopinatá, na bázi klínovitá, na vrcholu tupá či špičatá, s celokrajným nebo mělce nepravidelně zubatým okrajem; horní listy jsou čárkovitě kopinaté a celokrajné; barva je na líci sytě zelená, na rubu světlejší a v mládí často pavučinatě vlnatá; žilnatina je zpeřená; přítomny jsou mnohobuněčné, jednoduché krycí trichomy tvořící pavučinaté odění.
Květy: Květy jsou zlatožluté barvy; pravidelné trubkovité květy v terči a souměrné jazykovité květy na obvodu jsou uspořádány do květenství zvaného úbor, které má v průměru 2–4 cm; úbory jsou skládány do konečného řídkého chocholičnatého květenství; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je válcovitá, podélně rýhovaná nažka o délce 3–4 mm; barva je světle hnědá; nažka je opatřena snadno opadavým, jednoduchým, bělavým až nažloutlým chmýrem, který je delší než nažka samotná; plody dozrávají postupně od června do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu a Asii, konkrétně od Pyrenejí přes střední a východní Evropu až po Kavkaz a Sibiř. V České republice je původním druhem, jehož rozšíření je nerovnoměrné, s těžištěm výskytu ve vyšších polohách, zejména v horských a podhorských oblastech jako jsou Karpaty, Sudety (Krkonoše, Hrubý Jeseník) a Českomoravská vrchovina, zatímco v nížinách je vzácný nebo chybí.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná až polostinná stanoviště na horských a podhorských loukách, subalpínských trávnících, lesních světlinách, okrajích lesů a podél horských potoků. Roste na čerstvě vlhkých až vlhkých, živinami bohatých a hlubších půdách, které mohou být jak mírně kyselé, tak neutrální až slabě zásadité, často na hlinitých substrátech. Je tedy považována za světlomilný a vlhkomilný druh.
🌺 Využití
V léčitelství se kvůli toxicitě nevyužívá, ačkoliv některé příbuzné druhy byly v minulosti součástí lidové medicíny. Gastronomicky je nepoživatelná a jedovatá. Nemá žádné známé technické či průmyslové využití. V okrasném zahradnictví se pěstuje jen zřídka, spíše v přírodních zahradách a sbírkách horských rostlin pro své výrazné zlatavé květenství; specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny. Ekologický význam je značný, jelikož poskytuje bohatý zdroj nektaru a pylu pro široké spektrum hmyzu, včetně včel, čmeláků, pestřenek a motýlů, a je tak včelařsky významnou rostlinou podporující biodiverzitu horských luk.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou pyrrolizidinové alkaloidy, které jsou zodpovědné za její toxicitu a slouží jako chemická ochrana proti býložravcům. Tyto látky jsou známé svou hepatotoxicitou. Dále obsahuje seskviterpeny, flavonoidy a další sekundární metabolity, které přispívají k jejím biologickým vlastnostem.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i hospodářská zvířata, zejména pro koně a skot, a to i v seně. Obsažené pyrrolizidinové alkaloidy způsobují chronické a nevratné poškození jater, přičemž příznaky otravy se mohou projevit až po delší době a zahrnují ztrátu chuti, žloutenku a selhání jater. Možnost záměny existuje s jinými žlutě kvetoucími hvězdnicovitými rostlinami, například s prhou arnikou („Arnica montana“), která má však listy na lodyze vstřícné (nikoliv střídavé) a obvykle větší úbory. Lze ji zaměnit i s třezalkou tečkovanou, která má ale zcela odlišnou stavbu květu a tečkované listy, nebo s některými jestřábníky, které mají často pouze jazykovité květy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zařazen mezi zvláště chráněné druhy dle zákona č. 114/1992 Sb., ale je veden v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C4a, což znamená vzácnější taxon vyžadující pozornost (téměř ohrožený), jelikož jeho populace jsou ohroženy změnami v obhospodařování luk, zejména jejich opouštěním a zarůstáním. Mezinárodně není chráněn úmluvou CITES ani není globálně hodnocen na Červeném seznamu IUCN.
✨ Zajímavosti
České jméno „starček“ je odvozeno od vzhledu odkvetlých úborů, jejichž bílý chmýr na nažkách připomíná bílé vlasy starce, přídomek „zlatý“ pak odkazuje na barvu květů. Rodové latinské jméno „Tephroseris“ pochází z řeckých slov „tephros“ (šedý jako popel) a „seris“ (čekance podobná rostlina), což může odkazovat na šedavé chlupy některých druhů. Druhové jméno „longifolia“ znamená latinsky „dlouholistý„. Zajímavostí je jeho taxonomické přeřazení z širokého rodu „Senecio“, což odráží moderní snahy o přesnější klasifikaci rostlin na základě genetických studií.
