📖 Úvod
Tato mechová rostlinka je významným tvořitelem rašelinišť a vlhkých kyselých půd. Vytváří husté polštáře či koberce, které dokáží zadržet obrovské množství vody, čímž zásadně ovlivňuje hydrologii prostředí. Má charakteristickou stavbu s velkými hyalinními buňkami, umožňujícími absorpci tekutin. Její přítomnost přispívá k okyselování stanoviště a tvorbě rašeliny. Barva se pohybuje od žlutozelené po hnědavou, je klíčovou složkou mokřadních ekosystémů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Trsnatá stélkatá bylina + trvalka + výška 5-20 cm + korunu netvoří, jedná se o mech + celkový vzhled tvoří robustní, husté, měkké, často ponořené nebo plovoucí polštáře či koberce zelené, žlutozelené až hnědavé barvy, někdy s načervenalým nádechem.
Kořeny: Pravý kořenový systém chybí, rostlina má pouze jednoduchá vláknitá rhizoidy sloužící k přichycení k podkladu, nikoliv k příjmu vody a živin.
Stonek: Stonek se nazývá lodyžka (cauloid), je vzpřímený nebo poléhavý, poměrně silný, světle zelený až nahnědlý, bez trnů a bez pravé borky; jeho povrch je kryt několika vrstvami velkých bezbarvých buněk (hyalodermis).
Listy: Listy jsou ve skutečnosti lístky (fyloidy): uspořádání je spirálovité (střídavé) + jsou přisedlé + rozlišují se dva tvary: lodyžní lístky jsou jazykovité až trojúhelníkovité a přitisklé k lodyžce, zatímco větévní lístky jsou větší, vejčitě kopinaté a střechovitě se kryjící + okraj je vždy celokrajný + barva je zelená, žlutozelená až nahnědá + pravá žilnatina (venace) chybí, pletivo je tvořeno sítí úzkých živých zelených buněk (chlorocystů) a velkých odumřelých bezbarvých buněk zadržujících vodu (hyalocystů) + trichomy se nevyskytují.
Květy: Jako mech nekvete, je to výtrusná rostlina; netvoří květy ani květenství; pohlavní orgány (samčí anteridia a samičí archegonia) jsou umístěny na vrcholu rostlinky a k oplození dochází za přítomnosti vody.
Plody: Plodem je tobolka (což je část sporofytu) + ve zralosti je tmavě hnědá až černá + tvar je téměř dokonale kulovitý, uzavřená víčkem + dozrává v letních měsících a spory uvolňuje explozivně za slunného počasí.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s cirkumboreálním rozšířením, jehož původní areál zahrnuje severní části Evropy (především Skandinávie, Island, severní Rusko), Asie a Severní Ameriky, s výrazným amfiatlantickým charakterem, tedy hojnějším výskytem po obou stranách severního Atlantiku včetně Grónska. V České republice je považován za původní druh, avšak jeho výskyt je extrémně vzácný, historický a v současnosti považovaný za nezvěstný či vyhynulý; rozhodně se nejedná o neofyt. Veškeré údaje o jeho nálezu v ČR jsou starého data a nepotvrzené, a proto je jeho přítomnost na našem území velmi nejistá, přičemž jeho globální populace je soustředěna v chladných, severských oblastech.
Stanovištní nároky: Preferuje výhradně vodní nebo silně zamokřená stanoviště, typicky roste ponořený nebo na hladině v oligotrofních, kyselých vodách tůněk a jezírek na vrchovištích a v rašelinných proláklinách. Je to výrazně acidofilní a světlomilný mech, který nesnáší zastínění ani přísun živin či vápníku. Vyžaduje trvale vysokou hladinu vody a velmi čisté, neznečištěné prostředí s nízkým obsahem minerálů, což z něj činí citlivý bioindikátor kvality rašeliništních ekosystémů.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky, podobně jako jiné rašeliníky, využíval pro své výjimečné absorpční a antiseptické vlastnosti jako nouzový obvazový materiál na rány, zejména během světových válek; sbírala se celá rostlina. V gastronomii není jedlý a nemá žádné využití. Technické a průmyslové využití je spojeno s celým rodem rašeliníků, které tvoří rašelinu, využívanou jako palivo, substrát v zahradnictví, pro uzení sladu při výrobě whisky nebo v balneologii pro léčebné koupele. Pro okrasné účely se pěstuje v umělých rašeliništích a paludáriích. Jeho ekologický význam je klíčový, neboť je jedním z hlavních rašelinotvorných organismů, které vytvářejí a udržují ekosystém rašelinišť, zadržují obrovské množství vody, významně se podílejí na globálním ukládání uhlíku a poskytují unikátní mikrohabitat pro specializovaný hmyz a bezobratlé.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými sloučeninami definujícími jeho vlastnosti jsou především specifické polysacharidy, zejména sphagnan, které se nacházejí v buněčných stěnách a jsou zodpovědné za vysokou schopnost zadržovat vodu a za vytváření kyselého prostředí. Dále obsahuje fenolické sloučeniny, jako je kyselina rašelinná (sphagnum acid), které mají silné antibakteriální a konzervační účinky, což zpomaluje rozklad organické hmoty a přispívá k tvorbě rašeliny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá a nejsou známy žádné případy otravy. Možnost záměny je velmi vysoká, a to s celou řadou jiných druhů rašeliníků, zejména s těmi, které rostou v podobných vodních a mokřadních biotopech, jako je například rašeliník kostrbatý (*Sphagnum cuspidatum*). Spolehlivé odlišení je extrémně obtížné a vyžaduje odborné znalosti a mikroskopické pozorování znaků, jako je tvar a uspořádání lístků, struktura buněk a pórů na nich. Žádný z podobných druhů rašeliníků však není nebezpečný.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen do Červeného seznamu mechorostů ČR v kategorii C1t – kriticky ohrožený druh, považovaný za nezvěstný. Je rovněž chráněn zákonem jako silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Na mezinárodní úrovni není uveden v seznamu CITES. V globálním měřítku dle Červeného seznamu IUCN je pravděpodobně hodnocen jako málo dotčený (Least Concern) díky svému rozsáhlému areálu v severských oblastech, ačkoliv jeho biotopy, rašeliniště, jsou celosvětově ohroženy.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Sphagnum“ pochází z řeckého slova „sphagnos“, což byl ve starověku název pro nějaký druh mechu nebo lišejníku. Druhové jméno „pylaisii“ bylo dáno na počest francouzského botanika a cestovatele Augusta-Jean-Marie Bachelota de La Pylaie (1786–1856), který se věnoval studiu flóry. Speciální adaptací je jeho buněčná stavba s velkými, odumřelými hyalinními buňkami, které fungují jako houba a umožňují nasát a udržet až dvacetinásobek vody oproti vlastní suché hmotnosti. Aktivním uvolňováním vodíkových iontů okyseluje své okolí, čímž potlačuje konkurenční rostliny a bakterie a stává se tak klíčovým ekosystémovým inženýrem, který aktivně buduje rašeliniště.
