📖 Úvod
Tato jednoletá nebo dvouletá bylinná rostlina se typicky vyskytuje na narušených půdách, okrajích cest a v obdělávaných polích. Vyznačuje se hluboce laločnatými, ostře zubatými listy tvořícími přízemní růžici, často s oušky objímajícími stonek. Její jasně žluté květní úbory, připomínající pampelišky, vyrůstají ve volných shlucích a přitahují různé opylovače. Rostlina produkuje nažky s chmýrem, což napomáhá šíření větrem. Je známá pro svou mléčnou mízu a schopnost přizpůsobit se různým typům půdy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Trvalka, robustní polokeř s dřevnatějící bází; výška 100-150 cm; habitus tvořený velkou přízemní růžicí listů, z níž vyrůstá přímá, v horní části větvená lodyha; celkový vzhled je mohutný, statný, připomínající velkou pampelišku na dřevnatém stonku.
Kořeny: Hlavní, silný, hluboký a dřevnatějící kůlový kořen, který rostlinu pevně ukotvuje v substrátu.
Stonek: Přímá, silná, dutá lodyha, která je v dolní části jednoduchá a nevětvená, v horní části se bohatě větví do květenství, povrch je lysý nebo v horní části řídce pokrytý žláznatými chlupy, bez trnů a ostnů.
Listy: Uspořádání listů je střídavé, přičemž většina listů je nahloučena v přízemní růžici; dolní listy jsou dlouze řapíkaté, lodyžní listy jsou menší a přisedlé, často objímavé; tvar čepele je velký, v obrysu podlouhlý, peřenoklaný až peřenodílný s trojúhelníkovitými, dozadu směřujícími úkrojky a velkým trojúhelníkovitým koncovým úkrojkem; okraj je ostře a ostnitě zubatý; barva je sytě zelená až šedozelená, často s namodralým nádechem; žilnatina je zpeřená; přítomny mohou být řídké, jednoduché jednobuněčné i vícebuněčné krycí a žláznaté trichomy.
Květy: Barva květů je zářivě žlutá; jednotlivé květy jsou pouze jazykovité a oboupohlavné, uspořádané do květenství zvaného úbor; úbory o průměru 2-3 cm jsou uspořádány ve velkém a bohatém koncovém květenství typu chocholičnatá lata; doba kvetení je od pozdní zimy do jara (typicky únor až červen).
Plody: Typ plodu je nažka; barva zralé nažky je hnědá až tmavě hnědá; tvar nažky je podlouhlý, elipsoidní, z boku smáčklý, s několika výraznými podélnými žebry a na vrcholu opatřený vytrvalým, sněhově bílým chmýrem složeným z jednoduchých chlupů, který slouží k šíření větrem; doba zrání je jaro až začátek léta.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Tento taxon je často považován za poddruh mléče drsného (*Sonchus asper* subsp. *glaucescens*) a jeho původním areálem je Makarónésie a Středomoří; do České republiky je pouze přechodně a vzácně zavlékán jako neofyt, typicky podél dopravních cest, na nádražích nebo v přístavech, a nemá zde stabilní populaci, přičemž celosvětově se rozšířil jako plevel do mnoha oblastí s mírným a subtropickým klimatem.
Stanovištní nároky: Jako typická ruderální rostlina preferuje člověkem ovlivněná, narušovaná stanoviště, jako jsou rumiště, okraje cest, železniční náspy, zahrady a úhory; vyžaduje plné slunce, jelikož je světlomilná, a roste na půdách bohatých na živiny, zejména dusík, které mohou být písčité i jílovité, přičemž toleruje mírné sucho, ale nejlépe se jí daří na středně vlhkých, často vápnitých substrátech.
🌺 Využití
Využití je totožné s mléčem drsným; v lidovém léčitelství se historicky používaly listy a kořen jako diuretikum nebo na jaterní potíže a mléčná šťáva na bradavice, avšak dnes se již nevyužívá. V gastronomii jsou mladé listy po uvaření nebo spaření jedlé, čímž se zmírní jejich hořká chuť, a dají se připravit podobně jako špenát. Technické či průmyslové využití nemá, jako plevel se okrasně nepěstuje a neexistují žádné kultivary. Ekologický význam spočívá v tom, že její květy poskytují nektar a pyl pro včely, čmeláky a pestřenky, semena jsou potravou pro ptáky (např. pěnkavovité) a listy hostí housenky některých druhů můr.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje hořké seskviterpenové laktony (např. guaianolidy) v mléčné šťávě, které ji chrání před býložravci, dále flavonoidy (luteolin, apigenin), fenolické kyseliny (kyselina cichorová), triterpeny, karotenoidy a je také zdrojem vitamínů A a C a minerálních látek.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není jedovatá, pokud se konzumuje v přiměřeném množství po tepelné úpravě; latex může u citlivých jedinců způsobit podráždění kůže. Pro hospodářská zvířata může být ve velkém množství riziková kvůli možné akumulaci dusičnanů z hnojené půdy. Lze si ji splést s jinými mléči, například s mléčem zelinným (*Sonchus oleraceus*), který má měkčí listy s méně ostnitými a spíše špičatými oušky, nebo s vytrvalým mléčem rolním (*Sonchus arvensis*) s plazivými oddenky a většími úbory. Od lociky kompasové (*Lactuca serriola*) se liší absencí řady ostnů na střední žilce na rubu listu.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o nepůvodní, přechodně zavlékaný druh, který není chráněn zákonem ani není uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů. Na mezinárodní úrovni, jako součást široce rozšířeného druhu *Sonchus asper*, nemá žádný ochranný status a není předmětem zájmu ochrany přírody, jelikož je považována za běžný plevel.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Sonchus“ pochází z řeckého slova „sonchos“, kterým se ve starověku označovaly podobné bodlákovité rostliny. Druhové jméno „gandogeri“ je poctou francouzskému botanikovi Michelu Gandogerovi (1850–1926), který popsal velké množství taxonů, ačkoliv mnohé z nich jsou dnes považovány za synonyma. Zajímavostí je její mléčná šťáva (latex), která na vzduchu rychle tuhne a slouží jako obrana proti poranění a býložravcům, a také její semena (nažky) vybavená chmýrem, který umožňuje efektivní šíření větrem na velké vzdálenosti a rychlou kolonizaci nových, narušených míst.
