📖 Úvod
Tento majestátní jehličnan je výrazným prvkem evropských lesů. Dorůstá značných výšek s pravidelnou, kuželovitou korunou. Jeho krátké, pichlavé jehlice sytě zelené barvy jsou uspořádány spirálovitě. Podlouhlé, hnědé šišky visí dolů a po dozrání opadávají celé. Je ceněným zdrojem dřeva, má ekologický význam a je oblíbený jako vánoční stromek. Preferuje chladnější a vlhčí stanoviště.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, dosahující výšky 40 až 50 m, výjimečně až 60 m, s korunou v mládí pravidelně kuželovitou, později válcovitou až nepravidelnou, s větvemi v dolní části často převisajícími; celkově působí jako majestátní, štíhlý, stálezelený jehličnan.
Kořeny: Kořenový systém je mělký, talířovitý, rozprostřený do šířky blízko pod povrchem půdy, což způsobuje jeho náchylnost k vývratům při silném větru; chybí hlavní kůlový kořen.
Stonek: Kmen je přímý, válcovitý, v mládí pokrytý hladkou, světle hnědou kůrou, která se stářím mění v červenohnědou až šedohnědou, šupinatou borku odlupující se v tenkých, okrouhlých šupinách; trny nejsou přítomny.
Listy: Listy jsou jehlice, uspořádané šroubovitě, přisedlé na výrazných dřevnatých hrbolcích (pulvinech), tvar jehlic je na průřezu čtyřhranný, na konci ostře zašpičatělý, okraj je celokrajný, barva je tmavě zelená a lesklá; trichomy nejsou přítomny.
Květy: Květy jsou jednodomé; samčí šištice jsou žlutavé až načervenalé, vejčitého tvaru, uspořádané v hustých skupinách v paždí jehlic; samičí šištice jsou vzpřímené, válcovité, výrazně nachově červené barvy, umístěné na koncích větví v horní části koruny; kvete od dubna do května.
Plody: Plodem je válcovitá, převislá, nerozpadavá dřevnatá šiška, dlouhá 10 až 16 cm, která je v mládí zelená, ve zralosti světle hnědá, s kosočtverečnými semennými šupinami; dozrává na podzim prvního roku a semena vypadávají následující jaro.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jeho původní areál zahrnuje horské a severské oblasti Evropy a zasahuje až do západní Asie, přičemž se dělí na severskou populaci ve Skandinávii a Rusku a horskou populaci v Alpách, Karpatech, Sudetech a na Balkáně. V České republice je původní dřevinou, jeho přirozený výskyt byl vázán na vyšší polohy od 400 m n. m. výše, zejména v horských a podhorských oblastech. Vlivem masivního lesního hospodaření byl v posledních staletích uměle vysazován i v nižších polohách, kde vytvořil rozsáhlé monokultury často mimo svůj ekologický optimální areál. Byl také introdukován do Severní Ameriky, kde se stal důležitou lesnickou dřevinou, a na další místa světa s vhodným klimatem.
Stanovištní nároky: Preferuje chladné a vlhké klima s vysokou vzdušnou vlhkostí a pravidelnými srážkami, což odpovídá jeho přirozenému horskému prostředí. Nejlépe roste na hlubokých, živinami bohatých, dobře provzdušněných a vlhkých půdách s kyselou až neutrální reakcí; nesnáší půdy vápnité, zamokřené, příliš suché nebo mělké. V mládí je schopen snášet značné zastínění, což mu umožňuje zmlazovat se pod porostem jiných dřevin, ale pro optimální růst a dosažení vysokého věku vyžaduje plné osvětlení a stává se světlomilnou dřevinou. Jeho kořenový systém je mělký a talířovitý, což ho činí náchylným k vývratům, zejména na nevhodných stanovištích mimo horské oblasti.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství se využívají mladé jarní výhonky, jehličí a pryskyřice, a to především pro léčbu dýchacích cest, kašle a nachlazení, ale i revmatismu a kožních problémů díky svým antiseptickým, protizánětlivým a prokrvujícím účinkům. V gastronomii jsou jedlé mladé, světle zelené výhonky, z nichž se vyrábí sirupy (tzv. smrkový med), čaje, likéry nebo se kandují; mají svěží, pryskyřičně-citrusovou chuť. Je klíčovou dřevinou pro průmysl; jeho dřevo, známé jako smrkový řezivo, je lehké, měkké, pevné a snadno opracovatelné, využívá se ve stavebnictví, nábytkářství, papírenském průmyslu a pro výrobu hudebních nástrojů, kde je ceněno jako rezonanční dřevo. Jako okrasná dřevina se pěstuje v parcích a zahradách, existuje mnoho kultivarů odlišujících se vzrůstem (zakrslé ‚Nidiformis‘, převislé ‚Inversa‘) nebo barvou jehlic; je také nejoblíbenějším vánočním stromkem. Ekologicky je zásadní, poskytuje potravu (semena pro křivky, veverky) a úkryt mnoha druhům živočichů a je významnou medovicovou dřevinou pro včelařství, poskytující tmavé lesní medy.
🔬 Obsahové látky
Jehličí a mladé výhonky obsahují vysoké množství silice (éterického oleje), jejíž hlavními složkami jsou monoterpeny jako alfa-pinen, beta-pinen, limonen a kamfen, a také bornylacetát, který dodává charakteristickou vůni; tyto látky mají antiseptické a expektorační účinky. Dále je bohatý na vitamín C (zvláště mladé výhonky), třísloviny s adstringentními vlastnostmi, flavonoidy s antioxidační aktivitou a hořčiny. Pryskyřice (smola) se skládá především z pryskyřičných kyselin (např. kyselina abietová) a terpenů. Kůra obsahuje rovněž značné množství tříslovin.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není jedovatý a jeho jedlé části jsou při běžném použití bezpečné, avšak u citlivých jedinců mohou silice vyvolat alergickou reakci nebo podráždění pokožky. Pro hospodářská zvířata, jako je skot nebo koně, může být konzumace většího množství jehličí problematická a vést k trávicím potížím, ale obecně není považován za vysoce toxický. Největší riziko představuje záměna s vysoce jedovatým tisem červeným (Taxus baccata), zejména u mladých jedinců nebo v živých plotech. Tis se odlišuje plochými, měkkými, tmavě zelenými jehlicemi bez pryskyřičné vůně, které vyrůstají ve dvou řadách, a místo šišek má červené dužnaté míšky (arillus). Lze ho zaměnit i s jedlí bělokorou (Abies alba), která má ale ploché, na konci vykrojené a tupé jehlice, jež po odtržení zanechávají hladkou jizvu, a její šišky rostou vzpřímeně a na stromě se rozpadají.
Zákonný status/ochrana: Jako běžná a hospodářsky významná dřevina není v České republice zákonem chráněn. V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je celosvětově hodnocen jako druh málo dotčený (Least Concern – LC) díky svému obrovskému areálu rozšíření a velké populaci. Ochrana se však vztahuje na specifické, ekologicky cenné lesní porosty, v nichž přirozeně roste, například v rámci národních parků (Krkonoše, Šumava), chráněných krajinných oblastí a přírodních rezervací, kde jsou chráněny původní horské smrčiny. Některé výjimečné stromy mohou být vyhlášeny jako památné.
✨ Zajímavosti
Latinský název „Picea“ pochází z latinského slova „pix“, což znamená smůla nebo dehet, odkazujíc na hojnou produkci pryskyřice. Druhový název „abies“ je paradoxně latinským jménem pro jedli a vznikl historickým omylem botaniků. České jméno „smrk“ je všeslovanského původu a pravděpodobně souvisí s tmavou barvou nebo pryskyřicí (“smrkat“). V germánské a slovanské mytologii byl uctíván jako strom života a ochrany. Je neodmyslitelně spjat s tradicí vánočních svátků. Zajímavostí je, že nejstarší známý klonální strom na světě, pojmenovaný Old Tjikko ve Švédsku, je právě tohoto druhu a jeho kořenový systém je starý přes 9 550 let. Jeho typický kuželovitý tvar je adaptací na horské podmínky, kde mu pomáhá shazovat těžké nánosy sněhu a odolávat tak poškození větví.
