📖 Úvod
Sítina hlavatá je nenápadná, drobná, jednoletá a trsnatá bylina, dorůstající výšky obvykle jen 5 až 20 cm. Její tenké, přímé lodyhy jsou zakončeny charakteristickým, hustým a téměř dokonalým kulovitým květenstvím, které dalo rostlině její jméno. Tento specializovaný druh roste na specifických, dočasně vlhkých stanovištích, jako jsou obnažená dna letněných rybníků či vlhké písčiny. V přírodě České republiky se jedná o extrémně vzácný a kriticky ohrožený druh.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma bylina (terofyt), jednoletá, výška 5 až 25 (vzácně 30) cm, netvoří korunu, celkový vzhled je drobný, útly, nenápadný, tvořící řídké, často načervenalé trsy nebo rostoucí jednotlivě.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, tvořený množstvím jemných, tenkých a mělce v půdě uložených kořínků.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, tenká, oblá, rýhovaná, hladká, nevětvená nebo větvená pouze v květenství, často alespoň na bázi červenavě naběhlá a zcela bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, většinou přízemní v růžici s několika lodyžními; přisedlé s otevřenými pochvami; čepel je úzce čárkovitá až niťovitá, žlábkovitá; okraj je celokrajný; barva je zelená až načervenalá; žilnatina je souběžná; rostlina je lysá, bez trichomů.
Květy: Květy jsou zelenavé až slámově hnědé s blanitým lemem; drobné, pravidelné, šestičetné; uspořádané v hustém, koncovém, kulovitém květenství (stažený kružel ve tvaru hlávky o průměru 4-8 mm); doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je trojpouzdrá mnohosemenná tobolka; barva je za zralosti světle hnědá až kaštanová; tvar je charakteristicky kulovitý až široce vejcovitý, na vrcholu tupý, nelesklý; dozrává od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Evropu, zejména její jižní a střední část, dále severní Afriku a na východ zasahuje přes Kavkaz a západní Asii až do Střední Asie; v České republice je původním druhem, který je ovšem velmi vzácný a vyskytuje se pouze ostrůvkovitě v nejteplejších oblastech termofytika, především na jižní a jihovýchodní Moravě (např. Podyjí, okolí Hodonína) a v teplých částech Čech (např. Polabí, České středohoří), přičemž jeho populace jsou často malé a efemérní.
Stanovištní nároky: Jedná se o konkurenčně slabý, světlomilný (heliofytní) a teplomilný druh, který roste na periodicky zaplavovaných a přes léto vysychajících stanovištích s obnaženou půdou, jako jsou dna letněných rybníků, vlhké polní cesty, okraje polí, úhory a vlhké písčiny; preferuje půdy chudé na živiny, neutrální až mírně kyselé, často písčité nebo hlinité, které jsou na jaře podmáčené, ale v létě zcela vyschnou, což umožňuje její přežití jako jednoleté rostliny (terofytu).
🌺 Využití
Pro své drobné rozměry a vzácnost nemá prakticky žádné přímé využití; v lidovém léčitelství se neuplatňuje a žádné léčivé účinky nejsou zdokumentovány, z gastronomického hlediska je nejedlá, v technické oblasti je bezvýznamná na rozdíl od některých větších druhů sítin používaných k pletení, pro okrasné účely se nepěstuje, její hlavní význam je ekologický jako bioindikátor zachovalých, periodicky narušovaných mokřadních stanovišť a její semena mohou sloužit jako potrava pro některé druhy ptáků, pro včely je jako větrosnubná rostlina bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Specifické fytochemické analýzy tohoto konkrétního druhu jsou omezené, ale rod Juncus obecně obsahuje různé fenolické sloučeniny, včetně flavonoidů (jako luteolin) a derivátů fenanthrenu (např. juncusol), které rostlinám slouží především jako obrana proti býložravcům a patogenům.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro zvířata, avšak pro svou tuhost a nízkou výživovou hodnotu není vhodná jako krmivo; k záměně může dojít s jinými drobnými jednoletými sítinami, zejména s velmi hojnou sítinou žabí (Juncus bufonius), od které se liší především květy uspořádanými v hustých, téměř kulovitých hlávkách (nikoliv jednotlivě či v chudých vidlanech podél lodyhy) a tupými okvětními lístky, které jsou přibližně stejně dlouhé jako kulovitá tobolka.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený druh (§1) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t), což odráží její extrémní vzácnost a úbytek vhodných stanovišť; mezinárodně (v globálním měřítku dle IUCN) není hodnocena jako ohrožená kvůli svému velkému celkovému areálu rozšíření.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Juncus“ je latinského původu a odvozuje se od slova „iungere“ (spojovat, svazovat), což poukazuje na historické využití větších druhů k výrobě provazů a pletení; druhové jméno „sphaerocarpus“ pochází z řeckých slov „sphaira“ (koule) a „karpos“ (plod), což přesně popisuje její charakteristický znak – kulovitou tobolku; zajímavostí je její životní strategie terofytu, kdy celý nepříznivý (suchý) letní a zimní čas přečkává v podobě semen v půdní semenné bance a masově klíčí až na jaře po zaplavení stanoviště vodou.
