📖 Úvod
Ruměnice turnianská je výjimečná a kriticky ohrožená vytrvalá bylina, která je endemitem Západních Karpat. Celá rostlina je nápadná díky hustému, štětinatému ochlupení, které jí propůjčuje charakteristický šedozelený až stříbřitý nádech. Vytváří nízké, husté trsy, z nichž vyrůstají lodyhy nesoucí jednostranné vijany nicích, trubkovitých květů. Ty mají obvykle krásnou bledě žlutou barvu. Jedná se o přísně chráněný vápnomilný druh, rostoucí výhradně na slunných skalnatých svazích a sutích Slovenského a Aggtelekského krasu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Trvalka (bylina – hemikryptofyt), tvořící husté šedozelené trsy, vysoká 10–30 cm, s přímými nebo vystoupavými lodyhami, celkově hustě a drsně štětinatě chlupatá.
Kořeny: Mohutný, vícehlavý, dřevnatějící hlavní kořen pronikající hluboko do skalních štěrbin.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, obvykle nevětvená, oblá, hustě olistěná a hustě porostlá odstálými, jednoduchými i hvězdovitými, štětinovitými trichomy nasedajícími na bělavé bradavčité hrbolky; bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě, jsou přisedlé, tvarem čárkovitě až podlouhle kopinaté s celistvým okrajem, šedozelené barvy kvůli oboustrannému hustému drsnému odění; žilnatina je nezřetelná s výjimkou vyniklé střední žilky; trichomy jsou mnohobuněčné, krycí, převážně štětinovité, jednoduché a hvězdovité, vyrůstající z hrbolků.
Květy: Květy jsou bledě žluté až sírově žluté barvy, mají trubkovitě zvonkovitý tvar s korunou 2-3x delší než kalich, jsou uspořádány v hustých, jednostranných, nicích a za květu šroubelovitě stočených květenstvích (vijanech); kvetou od května do června.
Plody: Plodem je poltivý plod (schizokarp) rozpadající se na 4 tvrdky, které jsou hnědavé až šedavé barvy, vejčitého až mírně trojhranného tvaru, hladké a lesklé; dozrávají v červenci až srpnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský, konkrétně panonsko-karpatský endemit, který je v České republice původní, nikoliv zavlečený neofyt. Celosvětový areál rozšíření je omezen především na Maďarsko a Slovensko (Slovenský kras), okrajově zasahuje do Rumunska. V ČR roste extrémně vzácně pouze na jediné historicky potvrzené lokalitě v Pavlovských vrších, konkrétně v Národní přírodní rezervaci Děvín-Kotel-Soutěska, kde představuje glaciální relikt z teplejšího období po době ledové.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné, suché a teplé skalní stepi, skalní terásky a štěrbiny na vápencovém nebo dolomitovém podkladu. Je to striktně vápnomilný (kalcifilní), světlomilný (heliofilní) a suchomilný (xerofilní) druh, který vyžaduje mělkou, propustnou, skeletovitou a na humus chudou půdu a absolutně nesnáší zastínění, konkurenci jiných rostlin ani vlhké a kyselé půdy.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se nevyužívá kvůli své extrémní vzácnosti, ačkoliv jiné druhy rodu historicky sloužily k výrobě červeného barviva (alkannin) z kořenů a měly protizánětlivé a hojivé účinky. Není považována za jedlou. V zahradnictví se pěstuje jen ojediněle specialisty ve skalkách pro svůj atraktivní vzhled stříbřitých listů a žlutých květů; specifické kultivary neexistují. Ekologicky je významná jako zdroj nektaru pro specializovaný hmyz, zejména včely a čmeláky, v suchých a teplých biotopech, kde kvete na počátku léta.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami jsou, jako u mnoha rostlin z čeledi brutnákovitých, potenciálně hepatotoxické pyrolizidinové alkaloidy. Kořeny mohou obsahovat naftochinonová barviva, jako je alkannin a shikonin, které mají červenou barvu a prokazatelné antimikrobiální a protizánětlivé vlastnosti. Dále obsahuje slizy, třísloviny a flavonoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou pro lidi i hospodářská zvířata z důvodu obsahu pyrolizidinových alkaloidů, které mohou při dlouhodobé nebo opakované konzumaci způsobit chronické poškození jater; akutní otrava po požití malého množství je nepravděpodobná. Záměna je možná s jinými druhy rodu, například s balkánskou Onosma visianii, od nichž se liší drobnými morfologickými znaky v odění a tvaru koruny. Od jiných žlutě kvetoucích bylin ji spolehlivě odliší trubkovité, nicí květy a především tuhé, štětinovité chlupy vyrůstající z nápadných bělavých hrbolků.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zákonem zvláště chráněné druhy v nejpřísnější kategorii kriticky ohrožený druh (§1) dle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a je zařazena do Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR rovněž v kategorii kriticky ohrožený (C1t). Mezinárodně není na seznamu CITES, ale jako druh panonských skalních stepí je předmětem ochrany v rámci soustavy Natura 2000.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckých slov „onos“ (osel) a „osme“ (vůně), jelikož údajně voní oslům. Druhové jméno „tornensis“ odkazuje na místo typického výskytu v oblasti Turnianského krasu (dříve Torna) na Slovensku. České jméno „rumenice“ je odvozeno od ruměné, tedy červené barvy barviva získávaného z kořenů příbuzných druhů. Jedná se o dokonalý příklad glaciálního reliktu, tedy druhu, který na našem území přežil z teplejších meziledových dob na izolovaném, ekologicky vhodném stanovišti. Její výrazné štětinaté chlupy slouží jako efektivní ochrana před býložravci a nadměrným výparem vody.
