📖 Úvod
Tato drobná masožravá rostlina pochází ze západní Austrálie, kde obývá vlhká písčitá stanoviště. Vytváří kompaktní růžice lžičkovitých listů, které jsou hustě pokryté lepkavými žlázkami, sloužícími k efektivnímu lapání drobného hmyzu. Je charakteristická svou schopností produkovat specializované pupeny nazývané gemmae, které slouží k vegetativnímu rozmnožování, zejména v podzimních měsících. Jedná se o fascinující a mezi pěstiteli oblíbený druh.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, krátkověká trvalka, výška 1-2 cm v průměru růžice a 2-5 cm výška květního stvolu, habitus tvoří přízemní, plochou až polokulovitou růžici listů, celkový vzhled je velmi drobná a kompaktní masožravá rostlina s lesklými lepkavými kapkami na listech.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, velmi redukovaný a mělký, sloužící především k ukotvení rostliny a příjmu vody, nikoli živin.
Stonek: Stonek je extrémně zkrácený a skrytý pod růžicí listů, z jeho vrcholu vyrůstá vzpřímený, tenký, bezlistý květní stvol (scape), který je často pokrytý jemnými nežláznatými chloupky; rostlina je bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v husté přízemní růžici, jsou jasně řapíkaté s úzkým, klínovitým řapíkem a téměř okrouhlou až ledvinovitou čepelí, okraj je celokrajný, barva listů je zelená až bronzově červená v závislosti na intenzitě osvětlení; povrch čepele je hustě pokryt mnohobuněčnými, stopkatými, žláznatými a příchytnými trichomy (tentakule) červené barvy, které produkují lepkavý sliz k lapání kořisti.
Květy: Květy jsou sytě růžové, pravidelné, pětičetné, s obvejčitými korunními lístky, uspořádané v chudokvětém hroznu či vijanu na vrcholu květního stvolu, kde se obvykle otevírá jen jeden květ v daný okamžik; kvetení probíhá od pozdního jara do léta.
Plody: Plodem je drobná, kulovitá až vejčitá, třípouzdrá tobolka, která po dozrání zhnědne a puká, uvolňujíc velmi malá, černá, vřetenovitá semena; zrání probíhá několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny je výhradně v Austrálii, konkrétně je endemitem jihozápadní části Západní Austrálie. V České republice není původní ani se nejedná o neofyt, jelikož se ve volné přírodě vůbec nevyskytuje. Její světové rozšíření je omezeno na písčité a bažinaté oblasti v okolí Perthu a na jih až k Albany. V ČR ji lze nalézt pouze v pěstovaných sbírkách botanických zahrad a u soukromých specialistů na masožravé rostliny.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou sezónně vlhké písečné pláně, okraje bažin a vřesoviště, která během léta vysychají. Vyžaduje extrémně kyselé a na živiny chudé půdy, typicky písčité nebo rašelinné. Jedná se o výrazně světlomilný druh, který potřebuje přímé slunce pro kompaktní růst a syté zbarvení. Její nároky na vlhkost jsou periodické; během vegetační sezóny v chladnějších a vlhčích měsících vyžaduje neustále vlhký substrát, zatímco v horkém a suchém létě prochází dormantním obdobím v podzemní hlíze a vyžaduje naprosté sucho.
🌺 Využití
V léčitelství se tento konkrétní druh nevyužívá a nejsou známy žádné jeho historické ani současné aplikace, ačkoliv rod Drosera obecně obsahuje látky s medicínským potenciálem. V gastronomii není jedlá a ke konzumaci se žádná její část nepoužívá. Technické ani průmyslové využití neexistuje. Je však velmi ceněna v okrasném pěstování mezi specializovanými sběrateli masožravých rostlin pro své atraktivní, relativně velké růžové květy a úhlednou přízemní růžici, není však vhodná do běžných zahrad. Oficiální kultivary nejsou registrovány. Její ekologický význam spočívá v tom, že ve svém přirozeném biotopu loví drobný hmyz, čímž si doplňuje živiny, zejména dusík, v chudých půdách; pro hmyz je tedy pastí, nikoli úkrytem či zdrojem potravy a není včelařsky významná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou trávicí enzymy, jako proteázy a fosfatázy, přítomné v lepkavém sekretu na listech, které slouží k rozkladu ulovené kořisti. V rostlinných pletivech se nacházejí naftochinonové deriváty, především plumbagin, který má silné antimikrobiální a insekticidní účinky a je charakteristický pro celý rod. Dále jsou přítomny flavonoidy a různé organické kyseliny, které přispívají k fungování lapacího a trávicího mechanismu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka a větší zvířata není považována za jedovatou a náhodné požití malého množství by nemělo způsobit žádné potíže, konzumace se však nedoporučuje. Pro drobný hmyz je samozřejmě smrtelně toxická. Vzhledem k tomu, že v české přírodě neroste, je možnost záměny s jinými druhy ve volné přírodě nulová. V kultuře si ji lze splést s jinými australskými hlíznatými rosnatkami s přízemní růžicí, od kterých se odlišuje specifickým tvarem listů a charakteristickými růžovými květy s tmavým středem.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna žádným zákonem, protože se zde přirozeně nevyskytuje. V mezinárodním měřítku není uvedena na seznamu CITES. V Červeném seznamu IUCN není tento druh specificky hodnocen (Not Evaluated) nebo je považován za Málo dotčený (Least Concern), protože ve svém omezeném areálu v Západní Austrálii je na vhodných lokalitách stále poměrně běžný, ačkoliv jeho stanoviště jsou ohrožena rozvojem a zemědělstvím.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Drosera pochází z řeckého slova „drosos“, což znamená „rosa“, a odkazuje na třpytivé kapičky lepkavé tekutiny na listech, které připomínají ranní rosu. Druhové jméno „mannii“ bylo uděleno na počest australského botanika a sběratele Phillipa Manna. Fascinující adaptací je její životní cyklus geofytu; přečkává horká a suchá australská léta v dormantním stavu jako malá podzemní hlíza, ze které s příchodem podzimních dešťů rychle vyraší nová růžice listů a následně i květy. Tento cyklus je dokonalou adaptací na mediteránní klima její domoviny.
