📖 Úvod
Tato masožravá rostlina se vyznačuje úzkými, vzpřímenými listy, které jsou pokryty lesklými lepkavými žlázkami. Ty slouží k lapání drobného hmyzu, jenž jí dodává potřebné živiny. Roste převážně v rašeliništích chladnějších oblastí severní polokoule. Její typické zabarvení může variovat od zelené po intenzivní červenofialovou. Květy jsou drobné, obvykle bílé nebo růžové, vyrůstající na stvolu. Je fascinujícím příkladem adaptace na půdy chudé na živiny.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška rostliny 2-10 cm (s květním stvolem až 25 cm); habitus tvořený přízemní růžicí vzpřímených listů; celkový vzhled je nenápadná, drobná masožravá rostlina s charakteristickými lepivými listy.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, slabě vyvinutý a mělký, skládající se z několika tenkých, černých kořínků, které slouží primárně k ukotvení rostliny v substrátu a ne k příjmu živin.
Stonek: Stonek je redukován a lodyha je přeměněna v bezlistý, vzpřímený, tenký a lysý květní stvol (scape), který vyrůstá ze středu listové růžice a nese květy; trny nepřítomny.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní, poléhavé až vzpřímené růžici; jsou zřetelně řapíkaté (s lysým řapíkem); čepel je úzce čárkovitá až lineární (odtud název linearis), 1-6 cm dlouhá a jen 1-2 mm široká; okraj je celokrajný; barva je světle zelená až žlutozelená; žilnatina je nezřetelná; povrch čepele je hustě pokryt mnohobuněčnými, červeně zbarvenými stopkatými žláznatými trichomy (tentakulemi), které jsou příchytné a trávicí, produkující lepivý sliz.
Květy: Květy jsou bílé; pětičetné, pravidelné, kolovitého tvaru; jsou uspořádány jednotlivě nebo po 2-4 v řídkém, jednostranném květenství typu vijan na vrcholu stvolu; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je jednopouzdrá, hladká tobolka; v době zralosti je hnědá; tvar je podlouhle vejčitý až vřetenovitý, asi 4-5 mm dlouhý; dozrává v pozdním létě, obvykle v srpnu a září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází výhradně v Severní Americe, konkrétně v oblasti Velkých jezer v USA (státy jako Michigan, Minnesota, Wisconsin, Maine) a přilehlých částech Kanady (Ontario, Quebec), kde roste jako glaciální relikt; v Evropě ani Asii se přirozeně nevyskytuje a v České republice není původním druhem ani se zde ve volné přírodě jako neofyt nenachází, její výskyt je omezen pouze na specializované botanické sbírky.
Stanovištní nároky: Jedná se o vysoce specializovaný druh vázaný na specifické, člověkem málo ovlivněné biotopy, preferuje plně osluněná stanoviště jako jsou vápnitá slatiniště, mokřady s vysokým obsahem vápníku (tzv. marlová slatiniště) a vlhké písčité či štěrkovité břehy jezer; vyžaduje trvale zamokřenou, živinami extrémně chudou, ale na rozdíl od většiny ostatních druhů rodu zásaditou až neutrální (vápnitou) půdu a je výrazně světlomilná.
🌺 Využití
Ačkoliv jiné druhy rodu, zejména rosnatka okrouhlolistá, byly v lidovém léčitelství historicky využívány pro obsah naftochinonů (plumbagin) k léčbě černého kašle, astmatu a jiných respiračních onemocnění, tento konkrétní severoamerický druh nemá žádné významné doložené využití v medicíně; v gastronomii se nevyužívá a je považována za nejedlou; nemá žádné technické ani průmyslové uplatnění; je však ceněnou rostlinou mezi specialisty a pěstiteli masožravých rostlin pro svůj unikátní vzhled a náročné pěstební podmínky, specifické kultivary prakticky neexistují; ekologický význam spočívá v její roli predátora drobného hmyzu (komáři, mušky) v oligotrofních ekosystémech a jako bioindikátor čistých, nenarušených vápnitých mokřadů.
🔬 Obsahové látky
Klíčové bioaktivní sloučeniny zahrnují naftochinony, především plumbagin a 7-methyljuglon, které mají antimikrobiální a spazmolytické účinky; dále obsahuje flavonoidy jako kvercetin, myricetin a kempferol, a také kyselé polysacharidy, které tvoří lepkavý sliz na tentakulích sloužící k lapání kořisti a obsahují trávicí enzymy (proteázy, esterázy).
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro větší zvířata při požití, avšak čerstvá nať může u citlivých jedinců při kontaktu s pokožkou vyvolat podráždění nebo dermatitidu kvůli obsahu plumbaginu; záměna je možná především s jinými druhy rosnatek, zejména s rosnatkou anglickou (*Drosera anglica*) nebo rosnatkou prostřední (*Drosera intermedia*), od kterých se však jednoznačně liší svými velmi úzkými, vzpřímenými, skutečně čárkovitými (lineárními) listy, které mají po celé délce víceméně stejnou šířku a nejsou na konci lžícovitě rozšířené.
Zákonný status/ochrana: Na globální úrovni je v Červeném seznamu IUCN vedena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC), avšak na lokální úrovni je kvůli své vazbě na specifická a mizející stanoviště v mnoha státech USA a provinciích Kanady klasifikována jako ohrožená nebo zranitelná a je zde zákonem chráněna; není uvedena v přílohách úmluvy CITES a jelikož se v ČR nevyskytuje, nevztahuje se na ni česká legislativa o ochraně přírody.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Drosera“ pochází z řeckého slova „drosos“, což znamená „rosa“ nebo „krůpěj rosy“, a odkazuje na lesklé kapičky lepkavého sekretu na listech, které připomínají ranní rosu; druhové jméno „linearis“ je latinského původu a znamená „čárkovitý“, což přesně vystihuje tvar jejích úzkých listů; zajímavostí je její adaptace na zásadité substráty, což je v rámci celého rodu velmi neobvyklé, a fakt, že se jedná o glaciální relikt, jehož současné rozšíření je pozůstatkem z doby po ústupu ledovců.
