📖 Úvod
Tato drobná masožravá rostlina pochází ze západní Austrálie a je charakteristická svými miniaturními rozměry. Tvoří přízemní růžici listů pokrytých lepkavými žlázkami, které lapají drobný hmyz. Její přežití v chudých půdách zajišťuje právě tento karnivorní způsob výživy. Rozmnožuje se především vegetativně pomocí gemm, malých pupenů, které se na podzim oddělují. Květy jsou drobné, často bílé nebo růžové, a rostlina preferuje vlhká stanoviště.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, výška růžice 1,5-2 cm v průměru, tvoří přízemní, plochou a kompaktní růžici, celkovým vzhledem je to miniaturní, trpasličí masožravá rostlina s listy pokrytými třpytivými kapkami lepkavého slizu.
Kořeny: Velmi slabý, jednoduchý, vláknitý a často nerozvětvený svazčitý kořenový systém, který slouží primárně k ukotvení rostliny a k absorpci vody.
Stonek: Extrémně krátký, redukovaný stonek, který je zcela skrytý v husté listové růžici, takže rostlina jeví jako bez stonku (akulescentní), bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy uspořádány v husté přízemní růžici, jsou jasně řapíkaté s klínovitým řapíkem a malou, okrouhlou až příčně eliptickou čepelí, okraj listu je celistvý, barva je zelená až žlutozelená s načervenalými tentakulemi, venace je nezřetelná, přítomny jsou mnohobuněčné stopkaté žláznaté trichomy (tentakule) s lepkavou kapičkou k lapání hmyzu a přisedlé trávicí žlázky.
Květy: Květy jsou bílé s velmi výrazným, tmavě červeným až téměř černým středem, pětičetné, kolovitého tvaru, vyrůstají jednotlivě na vzpřímených, tenkých květních stvolech (květenství je redukovaný vijan), kvetou od pozdní zimy do jara.
Plody: Plodem je suchá, jednopouzdrá tobolka, která je po dozrání hnědá, má malý, kulovitý až vejčitý tvar a obsahuje velmi drobná, černá semena, dozrává několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Tento druh pochází výhradně z jihozápadní Austrálie, kde je endemitem rostoucím v oblasti mezi řekou Scott a městem Albany. V Evropě, Asii ani v České republice se přirozeně nevyskytuje a není zde původní; jedná se o nepůvodní druh, který se v ČR pěstuje pouze ve specializovaných sbírkách a botanických zahradách a není považován za zavlečený neofyt ve volné přírodě. Jeho globální rozšíření v přirozeném prostředí je tedy extrémně omezené na tuto malou australskou lokalitu.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou písčité pláně a vřesoviště s nízkou vegetací. Roste výhradně na extrémně chudých, kyselých a propustných půdách, typicky na písčitých nebo lateritických substrátech. Je výrazně světlomilná, pro správný růst a vybarvení vyžaduje maximum přímého slunečního světla. Co se týče vlhkosti, vyžaduje periodicky vlhkou půdu během vegetační sezóny (zima a jaro v Austrálii), ale snáší i letní přísušky, které přečkává ve formě dormantního pupene.
🌺 Využití
Její hlavní a prakticky jediný význam spočívá v okrasném pěstování; je to vysoce ceněný sběratelský druh mezi pěstiteli masožravých rostlin pro své atraktivní růžice a velké bílé květy s výrazným oranžovým středem. Pěstuje se výhradně ve specializovaných podmínkách skleníků či vitrín, nikoliv v běžných zahradách. V léčitelství, gastronomii či průmyslu nemá žádné využití a není jedlá. Její ekologický význam je lokální, jako predátor drobného hmyzu se podílí na koloběhu živin na chudých půdách, avšak pro včely či jako potrava pro zvířata je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako ostatní druhy rodu obsahuje v lepkavém sekretu na listech trávicí enzymy (proteázy, esterázy) k rozkládání kořisti. Klíčovými chemickými sloučeninami v pletivech jsou naftochinony, zejména plumbagin, který má antimikrobiální a cytotoxické účinky a je zodpovědný za některé farmakologické vlastnosti rodu. Červené zbarvení listů na slunci způsobují pigmenty ze skupiny antokyanů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata při náhodném požití malého množství, nicméně není určena ke konzumaci. Obsažený plumbagin může působit dráždivě. Záměna ve volné přírodě v ČR je vyloučena, jelikož se zde nevyskytuje. V rámci sbírek ji lze zaměnit s jinými trpasličími druhy rosnatek, od kterých se liší především charakteristickou stavbou květu – velký, bílý s nápadným oranžovým středem (bliznami), a také specifickým tvarem listů a rozety.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, neboť se jedná o nepůvodní, pouze pěstovaný druh. V místě svého původu, v Západní Austrálii, je však klasifikována jako „Priority Four“ druh, což znamená, že je považována za vzácnou a téměř ohroženou a její populace vyžadují monitorování. Na mezinárodním Červeném seznamu IUCN ani v úmluvě CITES není uvedena.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckého slova „drosos“ (rosa), což odkazuje na lesklé kapičky lepivé tekutiny na listech, připomínající rosu. Druhové jméno „hyperostigma“ je složeninou řeckých slov „hyper“ (velký, nad) a „stigma“ (blizna) a popisuje tak její nápadně velké, výrazné blizny v květu. Patří do skupiny trpasličích rosnatek, které se vyznačují unikátním způsobem nepohlavního rozmnožování pomocí specializovaných pupenů zvaných gemy; ty se tvoří na podzim uprostřed růžice a jsou rozstřikovány kapkami deště do okolí. Zajímavostí je, že na tak malou rostlinu (průměr růžice často jen 1-2 cm) tvoří neobvykle velké a nápadné květy.
