📖 Úvod
Tato miniaturní masožravá rostlina pochází ze západní Austrálie. Vyznačuje se růžicí drobných listů pokrytých lepkavými chloupky, které účinně lákají a chytají hmyz. Pro svůj růst preferuje vlhkou, písčitou půdu chudou na živiny. Množí se především pomocí specializovaných pupenů, známých jako gemy, které se tvoří v chladnějších měsících. Během horkého léta přechází do klidového stádia. Je to fascinující příklad adaptace na drsné prostředí.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška do 2 cm s průměrem růžice okolo 1,5 cm, tvoří kompaktní, plochou přízemní růžici listů, celkový vzhled miniaturní masožravé rostliny s listy pokrytými lesklými lepkavými kapičkami.
Kořeny: Svazčitý, velmi slabě vyvinutý a krátký, tvořený několika tenkými kořínky sloužícími primárně k ukotvení rostliny v substrátu a příjmu vody.
Stonek: Lodyha je extrémně redukovaná, velmi krátká a často skrytá pod bází listové růžice a starými odumřelými listy, bez přítomnosti trnů či chlupů.
Listy: Listy uspořádány v husté přízemní růžici, jsou řapíkaté s drobnou, okrouhlou až mírně klínovitou čepelí, okraj je celokrajný, barva listů je zelená až žlutozelená, žilnatina je nezřetelná, povrch listu je hustě pokryt mnohobuněčnými stopkatými žláznatými trichomy (tentakule) s červenou hlavičkou vylučující lepkavou příchytnou tekutinu pro lapání hmyzu.
Květy: Květy mají výraznou metalicky oranžovou až měděnou barvu, jsou pětičetné, pravidelné, kolovitého tvaru, uspořádané v chudém květenství (vijan) na vzpřímeném, bezlistém stvolu vysokém několik centimetrů, doba kvetení je na jaře.
Plody: Plodem je malá, vejčitá, pukající tobolka, která je po dozrání hnědá a obsahuje velmi drobná, černá semena, dozrává koncem jara až začátkem léta.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s cirkumboreálním rozšířením, což znamená, že se vyskytuje v chladnějších oblastech severní polokoule napříč Evropou, Asií a Severní Amerikou; v České republice je původním druhem, nikoliv zavlečeným neofytem, ačkoliv jeho výskyt je dnes kvůli úbytku vhodných stanovišť vzácný a je vázán především na horské a podhorské oblasti s rašeliništi, jako jsou Šumava, Krkonoše, Jizerské hory, Krušné hory, Třeboňsko a Českomoravská vrchovina, kde roste roztroušeně.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémní, na živiny velmi chudá a kyselá stanoviště, typicky vrchovištní a přechodová rašeliniště, slatiniště a okraje rašelinných jezírek; roste na půdách s velmi nízkým pH, které jsou tvořeny především rašeliníkem, a je absolutně závislá na trvale vysoké vlhkosti substrátu, přičemž nesnáší vyschnutí; je výrazně světlomilná (heliofyt) a vyžaduje plné slunce bez jakéhokoliv zastínění, které by ji rychle oslabilo.
🌺 Využití
V léčitelství byla historicky ceněna její kvetoucí nať (Herba Roris Solis), která se sbírala pro své spasmolytické účinky, zejména k léčbě dráždivého a černého kašle či astmatu; dnes se pro její vzácnost a ochranu v přírodě nesbírá, ale její extrakty jsou součástí některých farmaceutických přípravků proti kašli; v gastronomii se nevyužívá a není jedlá; nemá žádné technické ani průmyslové využití; pěstuje se jako okrasná rostlina ve specializovaných sbírkách masožravých rostlin, v domácích vitrínách, paludáriích nebo venkovních rašeliništích, přičemž specifické kultivary nejsou běžné, pěstuje se spíše její botanická forma; její ekologický význam spočívá v tom, že jako masožravá rostlina lapá a tráví drobný hmyz (mušky, komáry), čímž si doplňuje živiny (hlavně dusík) chybějící v půdě, a je tak specializovaným predátorem ve svém ekosystému.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou naftochinonové deriváty, především plumbagin a droseron, které mají silné antibakteriální, protizánětlivé a spasmolytické (uvolňující křeče) účinky; dále obsahuje flavonoidy jako kvercetin a myricetin, třísloviny, organické kyseliny (jablečná, citronová), vitamín C a v lepkavém sekretu na listech trávicí enzymy podobné pepsinu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za jedovatou, avšak čerstvá šťáva může při styku s pokožkou způsobit podráždění až tvorbu puchýřů kvůli obsahu plumbaginu; vnitřní požití většího množství se nedoporučuje; toxicita pro zvířata není relevantní, neboť se vyskytuje na stanovištích, kde se velcí býložravci běžně nepohybují; záměna s nebezpečnými druhy je prakticky vyloučena díky jejímu naprosto unikátnímu vzhledu s listy pokrytými červenými žláznatými chlupy (tentakulemi) s kapičkami lepkavého sekretu; v ČR ji lze zaměnit pouze s jinými, stejně chráněnými a vzácnými druhy rosnatek, například rosnatkou anglickou (*Drosera anglica*) s podlouhlými listy, nebo rosnatkou prostřední (*Drosera intermedia*) s obvejčitými listy.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený druh (§2) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., což znamená, že je zakázáno ji trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak rušit v jejím vývoji; mezinárodně není chráněna úmluvou CITES, ale v globálním Červeném seznamu IUCN je vedena jako málo dotčený druh (Least Concern) díky svému obrovskému areálu rozšíření, nicméně na lokální úrovni v mnoha zemích, včetně ČR, je silně ohrožena ničením a odvodňováním svých přirozených stanovišť, tedy rašelinišť.
✨ Zajímavosti
Latinský rodový název „Drosera“ je odvozen z řeckého slova „drosos“ (δρόσος), což znamená „rosa“ nebo „rosná kapka“, a dokonale popisuje třpytivé kapičky na listech, které připomínají ranní rosu, ačkoliv jde o smrtící lepkavou past; české jméno „rosnatka“ má identický původ; rostlina fascinovala Charlese Darwina, který detailně studoval její masožravost a pohyb tentakulí a věnoval jí velkou část své knihy „Insectivorous Plants“ (Masožravé rostliny); pohyb tentakulí, které se po podráždění kořistí začnou ohýbat směrem k ní, je jednou z nejpozoruhodnějších pohybových reakcí v rostlinné říši a slouží k maximalizaci kontaktu trávicích žláz s uloveným hmyzem.
