📖 Úvod
Tato drobná masožravá rostlina tvoří přízemní růžici lesklých listů pokrytých lepkavými žlázkami. Ty lákají a chytají drobný hmyz, který je pro ni zdrojem živin. Vyskytuje se v chladnějších oblastech Jižní Ameriky, zejména v mokřadech a rašeliništích. Její nenápadné květy vyrůstají na tenkých stoncích. Je oblíbená mezi pěstiteli pro svůj miniaturní vzhled a fascinující loveckou strategii.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá; výška rostliny je velmi malá, tvoří přízemní růžici o průměru 1,5-2 cm; habitus je kompaktní, plochá růžice listů; celkový vzhled je drobná rostlina s listy pokrytými lesklými, lepivými kapičkami slizu.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, poměrně slabý a jednoduchý, sloužící primárně k ukotvení rostliny v substrátu, nikoliv k významnému příjmu živin.
Stonek: Stonek je extrémně krátký, často sotva viditelný, skrytý pod bází listové růžice a zbytky starých listů, bez přítomnosti trnů či borky, nese listy v husté spirále.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici; jsou zřetelně řapíkaté; čepel listu je téměř okrouhlá (suborbikulární) až klínovitá, okraj je celokrajný; barva je zelená až červenavá; na svrchní straně čepele a na jejím okraji se nachází mnohobuněčné, dlouze stopkaté žláznaté trichomy (tentakule) vylučující lepivý sliz pro lapání kořisti.
Květy: Květy mají bílou nebo narůžovělou barvu; jsou pravidelné, pětičetné, s rozestřenými korunními lístky; jsou uspořádány jednotlivě nebo po dvou (zřídka více) na vzpřímeném, bezlistém květním stvolu, který vyrůstá z centra růžice; doba kvetení je na jaře.
Plody: Plodem je suchá, pukavá tobolka; barva je po dozrání hnědá; tvar je vejčitý až téměř kulovitý; dozrává krátce po odkvětu a obsahuje mnoho velmi malých, černých semen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem této masožravé rostliny je Jižní Amerika, konkrétně se jedná o endemita Guayanské vysočiny, kde roste na stolových horách (tepuis) ve Venezuele, Guyaně a severní Brazílii; v České republice se tedy ve volné přírodě vůbec nevyskytuje, není zde ani původní, ani zavlečená jako neofyt, a proto popis jejího rozšíření v ČR není možný.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně chudé, kyselé a trvale podmáčené písčité či rašelinné půdy na otevřených, plně osluněných stanovištích, jako jsou vlhké savany a průsaky na náhorních plošinách; je to výrazně světlomilná a vlhkomilná rostlina vyžadující vysokou půdní i vzdušnou vlhkost a oligotrofní podmínky, které ji nutí k masožravosti jako doplňkovému zdroji živin.
🌺 Využití
V léčitelství se na rozdíl od některých evropských druhů nevyužívá a nejsou známy žádné její farmakologické účinky; není jedlá a nemá žádné gastronomické využití, stejně jako chybí jakékoliv technické či průmyslové uplatnění; pěstuje se pouze vzácně jako sbírková okrasná rostlina u specializovaných pěstitelů masožravých rostlin ve vitrínách, které dokážou simulovat její specifické vysokohorské podmínky, přičemž specifické kultivary neexistují; její ekologický význam spočívá v tom, že je specializovaným primárním producentem v unikátních a na živiny chudých ekosystémech tepuis, kde loví drobný hmyz.
🔬 Obsahové látky
Její vlastnosti definují především naftochinonové deriváty jako plumbagin, které mají antimikrobiální účinky a jsou typické pro celý rod, dále proteolytické enzymy (např. droserain) obsažené v lepkavém sekretu tentakulí, které slouží k trávení kořisti, a flavonoidy jako kvercetin a myricetin.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani zvířata při náhodném požití, nicméně není určena ke konzumaci a její lepkavý sekret by mohl u citlivých jedinců vyvolat slabé podráždění kůže; možnost záměny ve volné přírodě na území Evropy je zcela vyloučená kvůli jejímu exotickému původu, ve sbírkách ji lze zaměnit s jinými drobnými jihoamerickými druhy, jako je *Drosera hirtella*, od které se odlišuje tvarem a uspořádáním listů v růžici a detaily květenství.
Zákonný status/ochrana: Vzhledem k tomu, že se v České republice nevyskytuje, nevztahuje se na ni žádný stupeň zákonné ochrany dle české legislativy; na mezinárodní úrovni není uvedena v přílohách úmluvy CITES, ale v Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je vedena v kategorii Málo dotčený (LC – Least Concern), a to především díky výskytu v odlehlých a člověkem málo ovlivněných oblastech.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Drosera“ pochází z řeckého slova „drosos“, což znamená rosa, a odkazuje na třpytivé kapičky lepkavého sekretu na listech, které připomínají rosu; druhové jméno „biflora“ je latinského původu a znamená „dvoukvětá“, což odkazuje na její květenství, které typicky nese jen malý počet (často dva) květů; jako zajímavost lze uvést její adaptaci na život na prastarých, geologicky izolovaných stolových horách, kde masožravost představuje klíčovou strategii pro přežití v půdách téměř bez živin.
