Úvod
Platina (Pt) je vzácný a ušlechtilý drahý kov. Vyznačuje se stříbřitě bílou barvou, vysokým leskem a mimořádnou hustotou. Tento kujný a tažný kov je extrémně odolný vůči korozi a vysokým teplotám. Její protonové číslo je 78 a v periodické tabulce se řadí do 10. skupiny mezi těžké platinové kovy. V přírodě se vyskytuje hlavně v ryzí formě. Získává se z platinových rud nebo jako vedlejší produkt při těžbě niklu a mědi, přičemž největší naleziště se nacházejí v Jihoafrické republice a Rusku.
Vlastnosti
Platina, chemická značka Pt a protonové číslo 78, je vzácný, ušlechtilý a mimořádně ceněný drahý kov. Vyznačuje se charakteristickou stříbřitě bílou barvou, vysokým leskem a jednou z nejvyšších hustot mezi všemi prvky. Je velmi tažná a kujná, což umožňuje její snadné zpracování do tenkých drátků nebo plíšků. Její bod tání je extrémně vysoký, dosahuje 1768 °C, a má také vynikající elektrickou vodivost. Z chemického hlediska je platina neobyčejně odolná vůči korozi a působení většiny kyselin i zásad. Rozpouští se pouze v horké lučavce královské. Její nejvýznamnější vlastností je však mimořádná katalytická aktivita, klíčová pro mnohé průmyslové aplikace.
Vznik názvu
Název platina pochází ze španělského výrazu „platina“, což je zdrobnělina slova „plata“ neboli stříbro. V překladu tedy znamená „stříbříčko“ či „malé stříbro“. Tento název jí dali španělští dobyvatelé v Jižní Americe, kteří ji považovali za bezcennou, nečistou příměs, která znehodnocovala stříbrné rudy a bránila jejich zpracování.
Objev
Ačkoliv slitiny platiny využívaly již předkolumbovské civilizace v Jižní Americe pro výrobu artefaktů, pro evropský svět zůstala dlouho neznámá. První zmínky pocházejí od španělských dobyvatelů v 16. století, kteří na ni narazili v Kolumbii při rýžování zlata. Pohrdlivě ji nazvali „platina“, v překladu „stříbříčko“, neboť ji považovali za bezcennou a obtížně tavitelnou nečistotu. Do Evropy se dostala až v 18. století, kde vzbudila velký zájem alchymistů a vědců. Jako první ji podrobně popsal Antonio de Ulloa a jako samostatný prvek byla uznána v polovině 18. století.
Výskyt v přírodě
Platina je v zemské kůře extrémně vzácná, mnohem vzácnější než zlato. Vyskytuje se především v ryzí formě jako drobná zrnka či valounky v říčních náplavech, často ve slitině s dalšími kovy své skupiny. Většina světové produkce však pochází z primárních ložisek, kde je vázána v sulfidických rudách niklu a mědi. Zdaleka největším producentem je Jihoafrická republika, zejména z oblasti Bushveldského komplexu, následovaná Ruskem, Zimbabwe a Kanadou. Získávání platiny je mimořádně složitý a nákladný proces. Po vytěžení rudy následuje několikastupňová rafinace zahrnující drcení, flotaci, tavení a složité chemické procesy pro oddělení od ostatních drahých kovů.
Využití
Platina je proslulá svým využitím ve šperkařství pro svou odolnost a lesk, ale její klíčová role spočívá v průmyslu, zejména v automobilových katalyzátorech, kde přeměňuje škodlivé plyny na méně nebezpečné látky. Díky své chemické stálosti a vysokému bodu tání se uplatňuje v laboratorním vybavení, elektronice pro výrobu pevných disků a v medicíně jako součást kardiostimulátorů. V přírodě se vyskytuje převážně v ryzí formě, často ve slitinách s dalšími platinovými kovy. Biologickou funkci pro živé organismy nemá, je extrémně vzácná a její výskyt je vázán na specifické geologické formace.
Sloučeniny
Člověkem vytvořené sloučeniny platiny mají zásadní význam v medicíně, především cisplatina a její deriváty jako karboplatina, které patří mezi nejúčinnější cytostatika v onkologické léčbě. V průmyslu a laboratořích se využívá například kyselina hexachloroplatiničitá jako prekurzor pro výrobu katalyzátorů nebo Adamův katalyzátor pro hydrogenační reakce. V přírodě je tvorba sloučenin platiny vzácná, jelikož se většinou vyskytuje jako ryzí kov. Přesto existují minerály jako sperrylit, což je arsenid platiny, nebo cooperit, sulfid platiny, které představují její přirozeně se vyskytující sloučeniny v zemské kůře.
Zajímavosti
Platina je přibližně třicetkrát vzácnější než zlato a patří mezi nejhustší prvky; krychle o hraně pouhých 15 centimetrů by vážila zhruba 75 kilogramů. Většina platiny dostupné v zemské kůře má pravděpodobně mimozemský původ, dopravená na Zemi meteority po zformování zemského jádra, kam by se jinak tento těžký prvek propadl. Pro svou mimořádnou chemickou a fyzikální stálost byla její slitina s iridiem vybrána pro výrobu původního mezinárodního prototypu metru a kilogramu, které desítky let sloužily jako celosvětové etalony fyzikálních jednotek.
