📖 Úvod
Je to rychle rostoucí opadavý strom původem z Číny, dorůstající až 30 metrů. Vyznačuje se velkou odolností vůči znečištění a suchu, osidluje narušená místa. Jeho složené listy po rozdrcení nepříjemně voní. Produkuje hojné okřídlené plody a rychle se šíří kořenovými výmladky, tvoří husté porosty. V mnoha regionech je klasifikován jako invazivní druh, agresivně vytlačující původní vegetaci.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Opadavý, rychle rostoucí strom, trvalka, dosahující výšky 15-25 (vzácně až 30) metrů, s korunou v mládí úzce kuželovitou, později široce deštníkovitou, často nepravidelnou a řídkou; celkový vzhled je exotický, připomínající palmu díky velkým listům nahloučeným na koncích větví.
Kořeny: Kořenový systém: V mládí s hlavním kůlovým kořenem, který brzy zakrní a je nahrazen velmi agresivním, mělce pod povrchem se široce rozprostírajícím systémem postranních kořenů, z nichž vyrůstá obrovské množství kořenových výmladků umožňujících rychlé vegetativní šíření.
Stonek: Stonek či Kmen: Kmen je většinou přímý a rovný, borka je v mládí hladká, světle šedá až šedozelená, ve stáří podélně mělce brázditá s bělavými pruhy, připomínající sloní kůži; letorosty jsou velmi silné, žlutohnědé až načervenalé, zprvu jemně pýřité, později lysé, s nápadně velkou houbovitou, hnědou dření a velkými srdčitými listovými jizvami; rostlina je zcela bez trnů.
Listy: Uspořádání je střídavé; jsou dlouze řapíkaté a obrovské, lichozpeřené, dosahující délky 40-100 cm; skládají se z 11 až 41 jednotlivých lístků, které jsou vejčitě kopinaté s protaženou špičkou; okraj lístků je celokrajný s výjimkou báze, kde se nachází 1-3 páry hrubých zubů, z nichž každý nese na spodní straně výraznou nektariovou žlázku produkující páchnoucí sekret; barva je na líci matně tmavě zelená, na rubu světlejší, modrozelená; žilnatina je zpeřená; v mládí jsou listy pokryty jemnými, jednoduchými krycími trichomy, později olysávají.
Květy: Barva je zelenožlutá až bělavá; květy jsou drobné, pětičetné a většinou jednopohlavné (stromy jsou dvoudomé či mnohomanželné), uspořádané v koncových, vzpřímených, až 30 cm dlouhých a bohatě větvených latách; samčí květy výrazně a nepříjemně páchnou; doba kvetení je červen až červenec.
Plody: Typ plodu je křídlatá nažka (samara) s jedním semenem uprostřed, uspořádaná v hustých, převislých svazcích (plodenstvích); barva se během zrání mění ze žlutozelené přes nápadně růžovou či červenou až po slámově hnědou; tvar nažky je podlouhle jazykovitý, často spirálovitě stočený, což usnadňuje šíření větrem; dozrávají od srpna do října, ale na stromech zůstávají často po celou zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původem je z Číny a Tchaj-wanu, u nás není původní, je to invazní neofyt zavlečený v první polovině 19. století jako okrasná a parková dřevina. Ze svého původního areálu se rozšířil do mírných pásem celého světa, včetně Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a Afriky, kde je považován za jeden z nejagresivnějších invazních druhů stromů. V České republice se vyskytuje především v nejteplejších oblastech termofytika, jako je Polabí, jižní Morava a městské aglomerace (Praha, Brno), kde se šíří podél dopravních koridorů, na rumištích a v zanedbané městské zeleni.
Stanovištní nároky: Preferuje silně narušená, člověkem ovlivněná stanoviště, jako jsou rumiště, železniční a silniční náspy, opuštěné průmyslové areály, skládky, a dokáže růst i ve spárách chodníků a zdí, jedná se o typickou pionýrskou dřevinu. Je extrémně nenáročný na půdní podmínky, toleruje půdy suché, chudé na živiny, zhutněné i znečištěné, přičemž je indiferentní k pH a roste jak na vápnitých, tak kyselých podkladech. Je výrazně světlomilný (heliofilní), nesnáší zastínění a pro svůj růst vyžaduje plné slunce, zároveň je velmi odolný vůči suchu (xerofytní) a netoleruje zamokřené půdy.
🌺 Využití
V tradiční čínské medicíně se jeho kůra (Cortex Ailanthi) historicky využívala pro své adstringentní a anthelmintické účinky k léčbě průjmů, úplavice a střevních parazitů; v moderním západním léčitelství se kvůli toxicitě nepoužívá. Pro gastronomické účely není využíván, všechny části rostliny jsou považovány za nejedlé a po rozemnutí listů nepříjemně páchnou. Jeho dřevo je lehké, měkké a málo trvanlivé, proto se průmyslově využívá jen zřídka na výrobu buničiny, paliva nebo méně kvalitního nábytku; významnější je jeho historická role jako živné rostliny pro motýla martináče pajasanového (*Samia cynthia*), z jehož kokonů se získávalo hedvábí. Jako okrasná dřevina byl dříve ceněn pro rychlý růst a odolnost vůči městskému znečištění, dnes se od jeho výsadby kvůli invazivitě upouští, existuje např. kultivar ‚Pendulifolia‘ s převislými listy. Z ekologického hlediska je významným zdrojem nektaru pro včely a další opylovače, avšak tento pozitivní aspekt je zcela zastíněn jeho negativním dopadem na biodiverzitu, neboť agresivně vytlačuje původní druhy rostlin pomocí stínění, kořenové konkurence a alelopatie (uvolňování chemických látek potlačujících růst jiných rostlin).
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou hořké kvazinoidy, především ailanthin, které jsou zodpovědné za jeho silné alelopatické, insekticidní a antimalarické vlastnosti, a definují jeho léčebný i toxický potenciál. Dále obsahuje alkaloidy, saponiny a taniny, přičemž charakteristický nepříjemný zápach listů způsobují těkavé organické sloučeniny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je jedovatá pro lidi i zvířata; všechny její části obsahují toxický ailanthin. Kontakt s mízou může u citlivých jedinců vyvolat dermatitidu a alergické reakce, zatímco požití může způsobit zažívací potíže, zvracení, bolesti hlavy, závratě a srdeční problémy. Lze si jej splést s jinými stromy s podobně zpeřenými listy, nejčastěji s jasanem ztepilým (*Fraxinus excelsior*), který se odliší pilovitým okrajem lístků po celé jejich délce a absencí žlázek na bázi, a také nemá nepříjemný zápach. Další možnou záměnou je ořešák královský (*Juglans regia*), jehož rozemnuté listy voní aromaticky, nikoli nepříjemně, a škumpa orobincová (*Rhus typhina*), která má charakteristicky hustě chlupaté (sametové) větve a vzpřímená, hustá plodenství červených chlupatých peckoviček. Nejspolehlivějším rozlišovacím znakem pajasanu je jeden až dva hrubé zuby s viditelnou žlázkou na bázi každého lístku a intenzivní, nepříjemný zápach po arašídovém másle či žluklém tuku při rozemnutí listů.
Zákonný status/ochrana: Tato rostlina není v České republice ani mezinárodně chráněna, naopak je legislativně klasifikována jako nebezpečný invazní druh. Je zařazena na unijní seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem (dle Nařízení EU č. 1143/2014), což pro členské státy, včetně ČR, znamená povinnost přijímat opatření k zamezení jejího šíření, kontrole populací a jejich případné likvidaci. Nefiguruje tedy na žádném Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN, ale na tzv. černých seznamech invazních druhů.
✨ Zajímavosti
Jeho rodové jméno „Ailanthus“ pochází z ambonštiny (jazyk na Molukách), kde slovo „ailanto“ znamená „strom nebes“ nebo „strom sahající do nebe“, což odkazuje na jeho velmi rychlý a vysoký růst. Druhové jméno „altissima“ je latinský superlativ znamenající „nejvyšší„. České jméno „pajasan“ je fonetickým přepisem latinského rodového jména a přívlastek „žlaznatý“ odkazuje na charakteristické nektariové žlázky na bázi lístků. V kultuře se proslavil díky románu „Strom roste v Brooklynu“ od Betty Smith, kde symbolizuje nezlomnost a schopnost přežít v nejdrsnějších podmínkách. Mezi jeho speciální adaptace patří extrémní schopnost vegetativní reprodukce pomocí kořenových výmladků, díky níž dokáže rychle vytvářet husté, klonální porosty, a také jeho silná alelopatie, kdy do půdy uvolňuje chemické látky (ailanthin), které inhibují klíčení a růst konkurenčních rostlin.
