📖 Úvod
Tento keř je dřevnatá rostlina, obvykle s trnitými stonky, dosahujícími výšky několika metrů. Je charakteristická svými složenými listy, často s pilovitým okrajem, a bílými až narůžovělými květy, které se objevují na jaře a v létě. Plody jsou souplodí peckoviček, obvykle černé barvy po dozrání, známé pro svou jedlost a sladkokyselou chuť. Preferuje slunná až polostinná stanoviště na okrajích lesů, křovinách a podél cest.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Keř, trvalka s dvouletými prýty, dosahující výšky 1-3 m, s rozložitým, obloukovitě převisajícím až poléhavým habitem, tvořící husté, neprostupné a silně ostnité porosty.
Kořeny: Kořenový systém: Vytrvalý, plazivý, dřevnatějící oddenek s bohatým systémem adventivních kořenů, umožňující vegetativní rozmnožování a tvorbu rozsáhlých kolonií.
Stonek: Stonek či Kmen: Lodyhy (prýty) jsou dvouleté, v prvním roce vegetativní, ve druhém plodící, na průřezu tupě hranaté, obloukovitě prohnuté a na konci kořenující; jsou hustě a nepravidelně porostlé velmi silnými, nestejně velkými, na bázi nápadně zploštělými a bradavičnatými ostny, které jsou smíšené s četnými menšími ostenky a stopkatými žlázkami.
Listy: Listy: Uspořádání střídavé; listy jsou dlouze řapíkaté, složené, dlanitě 3-5četné; lístky jsou široce vejčité až eliptické, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, s okrajem ostře a nepravidelně dvojitě pilovitým; barva na líci je tmavě zelená a lysá, na rubu jsou listy hustě šedě až bělavě plstnaté díky hustým krycím, hvězdovitým trichomům; řapík i vřeteno listu jsou opatřeny silnými, hákovitými ostny.
Květy: Květy: Barva je bílá, často narůžovělá; květy jsou pětičetné, pravidelné, oboupohlavné, s četnými tyčinkami a pestíky, uspořádané v koncovém, velkém a bohatém květenství typu lata, jehož vřeteno i větévky jsou hustě ostnité a žláznaté; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plody: Typ plodu je souplodí peckoviček, známé jako ostružina; barva je v plné zralosti leskle černá, v nezralém stavu červená; tvar je kulovitý až vejčitý, složený z jednotlivých malých peckoviček; dozrává postupně od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh původní v Evropě, s těžištěm rozšíření ve střední Evropě, zejména v Německu, Polsku, Rakousku a České republice, kde je považován za původní druh (archeofyt). Ve světě jeho areál mimo Evropu není významný. V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně především v teplejších oblastech termofytika a v nižších polohách mezofytika, ve vyšších nadmořských výškách je vzácnější nebo chybí.
Stanovištní nároky: Preferuje slunná až polostinná stanoviště, jako jsou lesní okraje a světliny, paseky, křovinaté stráně, staré lomy, skládky, okraje cest a železničních náspů. Roste na půdách suchých až čerstvě vlhkých, živinami bohatších, hlinitých až kamenitých. Je tolerantní k pH půdy, roste na podkladech kyselých i mírně zásaditých, je tedy spíše acidotolerantní. Jde o světlomilnou až polostinnou dřevinu.
🌺 Využití
V léčitelství se využívají především mladé sušené listy, z nichž se připravuje odvar působící svíravě (adstringentně) díky vysokému obsahu tříslovin; používá se při průjmech, zánětech trávicího traktu a jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní. V gastronomii jsou ceněná jeho plodenství (ostružiny), která jsou jedlá, chutná a konzumují se syrová nebo se zpracovávají na džemy, sirupy, kompoty, vína či do koláčů. Technické či průmyslové využití je zanedbatelné. Jako okrasná rostlina se specificky nepěstuje kvůli své bujné a ostnité povaze. Ekologický význam je obrovský – květy jsou významným zdrojem nektaru a pylu pro včely a další hmyz (významná medonosná rostlina), husté ostnité keře poskytují úkryt a hnízdiště pro ptáky a drobné savce a plody slouží jako důležitá potrava pro mnoho druhů zvířat na konci léta a na podzim.
🔬 Obsahové látky
Plody obsahují vysoké množství vitamínu C, vitamínu K, vlákniny, minerálních látek (zejména manganu) a antioxidantů, především antokyanů (např. kyanidin-3-glukosid), které jim dodávají tmavou barvu. Dále obsahují ovocné kyseliny a cukry. Listy jsou bohaté na třísloviny (gallotaniny a elagotaniny), flavonoidy (kvercetin, kempferol) a organické kyseliny, které podmiňují jejich léčivé účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá, naopak její plody jsou zdraví prospěšné. Možnost záměny existuje v rámci rodu, kde je determinace jednotlivých mikrodruhů ostružiníků extrémně obtížná i pro specialisty (batology), avšak všechny pravé ostružiníky v ČR mají jedlé plody, takže záměna v rámci rodu není nebezpečná. Teoretická záměna plodů laiky s jedovatými bobulemi, například rulíku zlomocného (Atropa belladonna), je málo pravděpodobná, neboť rulík má jednotlivé, lesklé černé bobule a neostnitou bylinnou lodyhu, zatímco ostružiník tvoří plodenství (složené z malých kuliček) a má dřevnaté, ostnité prýty.
Zákonný status/ochrana: Tento druh není v České republice chráněn zákonem (nefiguruje ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb.). Není ani předmětem mezinárodní ochrany v rámci CITES. Podle Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR je řazen do kategorie LC (Least Concern), tedy mezi málo dotčené a neohrožené druhy.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno je odvozeno z řečtiny: „hadros“ znamená silný, statný a „akanthos“ znamená trn, což přesně popisuje charakteristické silné ostny tohoto druhu. České jméno „bradavkatý“ odkazuje na přítomnost žlázek na stopkách a dalších částech rostliny, které mohou připomínat drobné bradavičky. Patří do taxonomicky mimořádně složitého okruhu Rubus fruticosus agg., kde se druhy často rozmnožují apomikticky (bez oplození), což vede ke vzniku stovek stabilních, ale velmi podobných mikrospecií. Ostružiníkové houštiny hrály v minulosti roli v lidových pověstech jako magické, ochranné bariéry nebo místa obývaná nadpřirozenými bytostmi.
