📖 Úvod
Ostřice tmavá je vytrvalá, nízká, trsnatá rostlina typická pro suché stepní trávníky a písčiny. Vytváří husté, často souvislé porosty díky svým dlouhým plazivým oddenkům. Její listy jsou velmi úzké, tuhé a štětinovité. Na vrcholu tenké, trojhranné lodyhy nese jediný koncový klásek, který je krátký, vejčitý a má tmavě hnědou barvu. Tato ostřice je dokonale přizpůsobena nedostatku vody a v České republice se řadí mezi kriticky ohrožené druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-20 cm, hustě trsnatá, tvořící souvislé porosty, celkový vzhled nízké, tuhé, sivě zelené trávy.
Kořeny: Dlouhý, plazivý, tmavě hnědý, šupinatý oddenek, pomocí kterého se vegetativně šíří.
Stonek: Přímá, tuhá, tupě trojhranná lodyha, která je hladká a nevětvená, obvykle kratší nebo stejně dlouhá jako listy, bez trnů.
Listy: Uspořádání střídavé (trojřadé), přisedlé s uzavřenými listovými pochvami, tvar čepele úzce čárkovitý, často žlábkovitě svinutý, na konci zašpičatělý, okraj celokrajný ale drsný, barva sivě zelená, žilnatina rovnoběžná, listy lysé bez trichomů.
Květy: Květy jednopohlavné a bezobalné, uspořádané v jediném, vrcholovém, hustém, vejčitém až kulovitém klasu (1-2 cm dlouhém) hnědé barvy, který je složen z klásků se samčími květy na vrcholu a samičími na bázi; doba kvetení duben až červen.
Plody: Plodem je nažka, která je kompletně uzavřena v lesklé, hnědé až tmavě hnědé, vejčité, čočkovitě zploštělé mošničce (cca 3 mm dlouhé) s krátkým, dvouzubým zobánkem na vrcholu; doba zrání červen až srpen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh s rozsáhlým euroasijským kontinentálním areálem, který sahá od střední Evropy přes stepi východní Evropy, Sibiře a Střední Asie až po Dálný východ a zasahuje i do Severní Ameriky, kde roste na prériích. V České republice je původním druhem, avšak dnes velmi vzácným a silně ohroženým, s výskytem omezeným na nejteplejší a nejsušší oblasti termofytika, především na jižní Moravě (např. Podyjí, okolí Znojma) a v severozápadních a středních Čechách (např. České středohoří, Dolní Poohří), kde je vázána na specifické stepní a písčité biotopy.
Stanovištní nároky: Je to typický druh suchých, plně osluněných a teplých stanovišť, jako jsou stepní trávníky na mělkých půdách, písčiny, skalní výchozy a sprašové svahy. Jedná se o výrazně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinu, která nesnáší zastínění a konkurenci vyšších a hustěji zapojených travních porostů. Preferuje mělké, propustné, minerálně bohaté, avšak na dusík chudé půdy s neutrální až bazickou reakcí, často se vyskytuje na vápnitých, čedičových nebo sprašových podkladech.
🌺 Využití
Praktické využití pro člověka je minimální; v lidovém léčitelství ani v gastronomii se nevyužívá a není považována za jedlou. Její hlavní význam je ekologický, neboť v přirozených stepních ekosystémech Euroasie a prériích Severní Ameriky slouží jako důležitá potrava pro pasoucí se býložravce (např. sysly, koně, bizony) a její husté a hluboké kořenové systémy efektivně zpevňují půdu a brání větrné a vodní erozi. V okrasném zahradnictví se uplatňuje jen zřídka, a to ve specializovaných suchých skalkách, prérijních či stepních výsadbách pro svůj nízký, trsovitý vzrůst a extrémní odolnost vůči suchu; specifické kultivary se běžně nepěstují. Není včelařsky významná.
🔬 Obsahové látky
Nejsou známy žádné specifické, farmakologicky významné látky, které by definovaly její využití. Stejně jako ostatní zástupci čeledi šáchorovitých obsahuje v buněčných stěnách listů a stonků vysoký podíl oxidu křemičitého (křemičitanů), což zvyšuje mechanickou odolnost pletiv a činí je tužšími a méně stravitelnými pro některé býložravce. Dále obsahuje běžné rostlinné metabolity jako jsou flavonoidy, fenolické sloučeniny a saponiny v malém množství, avšak bez výraznějšího biologického účinku pro lidské využití.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro hospodářská zvířata; naopak v oblastech svého hojného výskytu slouží jako pícnina. Záměna je možná s jinými druhy nízkých, trsnatých ostřic rostoucích na podobných suchých stanovištích, zejména s poněkud hojnější ostřicí nízkou („Carex supina“). Rozlišení vyžaduje detailní pohled na květenství; popisovaný druh má obvykle všechny klásky (samičí i samčí) nahloučené v hustém koncovém vejčitém svazečku a jeho mošničky jsou široce vejčité a bezkřídlé, zatímco jiné podobné druhy mohou mít zřetelně oddělený vrcholový samčí klásek nebo odlišný tvar a strukturu mošniček.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o zákonem chráněný druh, který je v příloze vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. zařazen do kategorie kriticky ohrožené druhy (§1). V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena v kategorii C1t, což značí kriticky ohrožený druh, jehož populace navíc vykazuje klesající trend. Na mezinárodní úrovni však vzhledem ke svému obrovskému areálu v Asii a Severní Americe není globálně ohrožena a v Červeném seznamu IUCN je hodnocena v kategorii málo dotčený druh (Least Concern, LC).
✨ Zajímavosti
České rodové jméno „ostřice“ je odvozeno od ostrých hran listů, druhové jméno „tmavá“ odkazuje na tmavě hnědou až černou barvu plev v květenství. Vědecké jméno „stenophylla“ pochází z řečtiny a znamená „úzkolistá“ („stenos“ – úzký, „phyllon“ – list), což přesně popisuje její čárkovité listy. V české krajině je považována za stepní relikt, tedy pozůstatek chladných a suchých bezlesých období po poslední době ledové. Její přežití je závislé na existenci otevřených, nezapojených trávníků, a je proto ohrožena zarůstáním stanovišť konkurenčně silnějšími travinami a dřevinami při absenci tradičního hospodaření, jako je pastva nebo sešlap. Její speciální adaptací je tvorba dlouhých podzemních výběžků (rhizomů), pomocí kterých se vegetativně šíří a vytváří husté trsy.
