📖 Úvod
Tato vodní vytrvalá rostlina prospívá v mělkých sladkých vodách, bažinách a mokřadech, kde vytváří husté porosty. Vyznačuje se vysokými, robustními stonky a dlouhými, páskovitými listy. Její charakteristické, protáhlé hnědé květní klasy, složené z samčích a samičích květů, se objevují koncem léta. Tyto válcovité struktury jsou známým pohledem v mokřadních biotopech a poskytují úkryt a potravu divoké zvěři. Hraje roli při čištění vody a kontrole eroze.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 80-150 cm; koruna se nevytváří, habitus je trsovitý s přímými lodyhami; celkový vzhled je robustní, statná, rákosovině podobná rostlina s charakteristickými tmavě hnědými válcovitými plodenstvími.
Kořeny: Tvořen silným, plazivým, článkovaným oddenkem, který je bohatě větvený a slouží k vegetativnímu rozmnožování a ukotvení v substrátu, z oddenku vyrůstají adventivní svazčité kořeny.
Stonek: Stonek je přímá, nevětvená, oblá, hladká a pevná lodyha vyplněná houbovitou pletivovou tkání (aerenchymem), bez přítomnosti trnů či dřevnatění, borka se jako u byliny nevytváří.
Listy: Uspořádání dvouřadě střídavé; přisedlé s listovou pochvou objímající lodyhu; tvar čárkovitý, dlouhý, plochý, na rubu zřetelně kýlnatý, na vrcholu zašpičatělý; okraj celokrajný; barva sivozelená až modrozelená; typ venace souběžná žilnatina; trichomy nepřítomny, povrch je lysý.
Květy: Barva samčí části žlutavá (od pylu), samičí části zelenavá až hnědá; tvar silně redukovaný, květy jsou jednopohlavné, bez zřetelného okvětí; uspořádání ve velmi hustém, válcovitém květenství zvaném palice, které je rozdělené na horní, tenčí samčí část a dolní, tlustší samičí část, přičemž obě části jsou od sebe odděleny lysou mezerou o délce 0,5–4 cm; doba kvetení od června do srpna.
Plody: Typ plodu je drobná vřetenovitá nažka opatřená dlouhým, vytrvalým chmýrem (modifikované okvětní lístky), který slouží k šíření větrem (anemochorie); barva nažky je světle hnědá, chmýr bělavý; tvoří kompaktní, válcovité, tmavě hnědé až černohnědé plodenství („doutník„); doba zrání od srpna do října, plodenství zůstává na rostlině přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje především střední, jižní a jihovýchodní Evropu s přesahem do západní Asie a na Kavkaz; v České republice je původním, avšak vzácným druhem, který se vyskytuje roztroušeně až vzácně v nejteplejších oblastech, zejména na jižní a jihovýchodní Moravě a v Polabí, kde jeho populace v posledních desetiletích ubývají.
Stanovištní nároky: Jedná se o světlomilnou a teplomilnou mokřadní rostlinu, která preferuje plně osluněná stanoviště na březích stojatých či mírně tekoucích vod, jako jsou okraje rybníků, tůní, slepých ramen řek, štěrkopískoven, odvodňovacích kanálů a periodicky zaplavovaných terénních depresí; roste na půdách, které jsou bahnité, hlinité až písčité, bohaté na živiny a často vápnité nebo s neutrální reakcí, přičemž dobře snáší kolísání vodní hladiny.
🌺 Využití
Využití je podobné jako u běžnějších druhů orobinců, i když méně časté kvůli vzácnosti; v gastronomii jsou jedlé mladé výhonky a oddenky bohaté na škrob, které se po uvaření či upečení konzumují, a pyl lze použít jako přídavek do mouky; v minulosti se chmýří ze zralých palic používalo jako izolační materiál, výplň do polštářů a jako troud k rozdělávání ohně; z pevných listů se pletly rohože, košíky a provazy; pro svůj dekorativní vzhled, zejména nápadně stříbřitých mladých palic, se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradních jezírkách; ekologicky poskytuje důležitý úkryt a hnízdiště pro vodní ptactvo a hmyz a jeho husté porosty zpevňují břehy proti erozi.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsaženými látkami jsou v oddencích polysacharidy, především škrob, který slouží jako významná zásobní látka; v listech a květech se nacházejí flavonoidy s antioxidačními účinky, fenolické sloučeniny a taniny (třísloviny), zatímco pyl je mimořádně bohatý na proteiny, vitamíny (zejména skupiny B) a minerály.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není sama o sobě jedovatá pro lidi ani pro zvířata, ale kvůli své schopnosti bioakumulace může v pletivech hromadit těžké kovy a jiné toxiny z kontaminované vody, proto je sběr pro konzumaci z neznámých či průmyslových lokalit rizikový; záměna je možná s jinými druhy orobinců, od kterých se liší stříbřitě šedou barvou mladé samičí palice a obvykle chybějící nebo jen velmi krátkou mezerou mezi samčím a samičím květenstvím; nebezpečná je záměna nekvetoucích mladých rostlin za listy jedovatého kosatce žlutého (Iris pseudacorus), jehož listy jsou však ploché, mečovité a vyrůstají z oddenku vějířovitě v jedné rovině, zatímco listy orobince jsou na průřezu polokruhovité a nejsou uspořádány do vějíře.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený (§2) dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., což znamená, že je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat či jinak rušit v jeho přirozeném vývoji; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je veden v kategorii C2b, což značí silně ohrožený a ustupující druh; mezinárodně není specificky chráněn úmluvami jako CITES, ale jeho biotopy jsou často předmětem ochrany v rámci evropské soustavy Natura 2000.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Typha pochází z řeckého slova „typhe“, což bylo označení pro tuto nebo podobnou mokřadní rostlinu; druhové jméno „shuttleworthii“ bylo uděleno na počest anglického botanika a malakologa Roberta Jamese Shuttlewortha (1810–1874); české pojmenování „stříbrošedý“ přesně vystihuje charakteristickou barvu mladých samičích květenství (palic), která jsou hustě pokryta stříbřitými chloupky; zajímavou adaptací je aerenchym, tedy houbovité pletivo v listech a oddencích, které umožňuje efektivní transport kyslíku do kořenů rostoucích v anaerobním bahně na dně vod.
