Úvod
Oganesson (Og) je supertěžký, uměle vytvořený chemický prvek s protonovým číslem 118, což z něj činí nejtěžší známý prvek. V periodické tabulce se formálně řadí do 18. skupiny mezi vzácné plyny, ale jeho předpokládané chemické vlastnosti se od nich pravděpodobně výrazně liší. Je extrémně radioaktivní a nestabilní, s poločasem rozpadu kratším než milisekunda. Vzhledem k tomu, že bylo vytvořeno jen několik málo atomů, jeho běžný vzhled není znám. Teoretické modely však naznačují, že by na rozdíl od ostatních plynů mohl být pevnou látkou. V přírodě se nevyskytuje, získává se výhradně v urychlovačích částic.
Vlastnosti
Oganesson, se značkou Og a protonovým číslem 118, je nejtěžší známý prvek periodické tabulky. Nachází se v 18. skupině, což jej formálně řadí mezi vzácné plyny. Na rozdíl od svých lehčích protějšků se však předpokládá, že za standardních podmínek nebude plynný, ale bude tvořit pevnou látku. Důvodem jsou silné relativistické efekty ovlivňující jeho elektrony. Jeho odhadovaná hustota je velmi vysoká. Jako supertěžký prvek je extrémně radioaktivní a nestabilní, s poločasem rozpadu v řádu milisekund. Teoretické modely naznačují, že by mohl být chemicky reaktivnější než xenon či radon a tvořit stabilní sloučeniny, například s kyslíkem.
Vznik názvu
Název oganesson byl zvolen na počest ruského jaderného fyzika Jurije Oganesjana, vedoucího vědeckého týmu ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Oganesjan a jeho spolupracovníci se zasloužili o objev několika nejtěžších prvků periodické tabulky. Je jedním z mála vědců, po kterých byl prvek pojmenován za jejich života.
Objev
Objevení oganessonu je výsledkem dlouhodobé mezinárodní spolupráce mezi Spojeným ústavem jaderných výzkumů v Dubně v Rusku a Lawrencovou národní laboratoří v Livermore v USA. První atomy prvku 118 byly úspěšně syntetizovány v roce 2002, ačkoli potvrzení a analýza dat trvaly několik let. Týmy pod vedením Jurije Oganesjana bombardovaly terč z kalifornia-249 ionty vápníku-48. Vzniklo pouze několik málo atomů s velmi krátkou životností. Objev byl oficiálně uznán Mezinárodní unií pro čistou a aplikovanou chemii (IUPAC) v prosinci 2015. Prvek byl pojmenován na počest profesora Oganesjana.
Výskyt v přírodě
Oganesson se v přírodě vůbec nevyskytuje. Jedná se o výhradně uměle připravený, syntetický prvek. Jeho extrémní nestabilita a poločas rozpadu kratší než milisekunda znemožňují jeho existenci mimo laboratorní podmínky. Jakékoli atomy, které mohly vzniknout při dávných kosmických událostech, se již dávno rozpadly. Získává se výhradně v urychlovačích částic, konkrétně jadernou fúzí. Proces zahrnuje bombardování terče z vysoce radioaktivního kalifornia-249 urychlenými ionty vápníku-48. Tato metoda je nesmírně nákladná a neefektivní, jelikož za několik měsíců experimentů vznikne jen pár jednotlivých atomů pro vědecké studium.
Využití
Oganesson v současnosti nemá žádné praktické využití člověkem, a to z důvodu jeho extrémní nestability a poločasu rozpadu v řádu milisekund. Bylo syntetizováno jen několik málo atomů pro účely základního vědeckého výzkumu, který testuje hranice periodické tabulky a fyzikálních modelů. Jakékoli komerční nebo průmyslové aplikace jsou tak zcela vyloučeny. V přírodě se tento prvek vůbec nevyskytuje, jelikož i kdyby hypoteticky vznikl při extrémních vesmírných událostech, jako je srážka neutronových hvězd, okamžitě by se rozpadl na lehčí prvky. Jeho existence je omezena výhradně na laboratorní podmínky.
Sloučeniny
Doposud nebyly experimentálně připraveny ani pozorovány žádné sloučeniny oganessonu, neboť jeho atomy existují příliš krátce. Veškeré znalosti o jeho potenciální chemii pocházejí výhradně z teoretických výpočtů a počítačových simulací. Tyto modely naznačují, že na rozdíl od ostatních vzácných plynů by mohl být chemicky reaktivní a tvořit relativně stabilní sloučeniny, například s fluorem (OgF₄) nebo kyslíkem. Předpovídá se i existence dvouatomové molekuly Og₂. Jde však o čistě hypotetické látky. Jelikož se samotný prvek v přírodě nenachází, neexistují ani žádné jeho přirozeně se vyskytující sloučeniny.
Zajímavosti
Ačkoliv je oganesson řazen mezi vzácné plyny, předpokládá se, že za standardních podmínek by nebyl plynem, ale pevnou látkou, což je pro tuto skupinu naprosto unikátní. Jeho předpokládané vlastnosti jsou silně ovlivněny relativistickými jevy, které způsobují, že se jeho elektrony chovají odlišně. V důsledku těchto jevů se jeho elektronové slupky „rozmazávají“ a valenční elektrony tvoří spíše jakýsi „elektronový plyn“, což by mu mohlo dodávat vlastnosti polovodiče. Oganesson by tak mohl být prvním polovodivým prvkem 18. skupiny, což je zcela v rozporu s chováním jeho lehčích protějšků.
