📖 Úvod
Tato vodní či bažinná rostlina roste v pomalu tekoucích vodách a mokřadech. Vyznačuje se dutými stonky a jemně členěnými listy, které mohou být ponořené i vynořené. Drobné bílé květy tvoří složené okolíky. Často je robustní a vytváří husté porosty podél břehů. Celá rostlina je toxická, což je typické pro její rod.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina + dvouletá až krátce vytrvalá + výška 30–100 cm + vzpřímený, robustní a v horní části větvený habitus + celkově statná, statná miříkovitá rostlina vlhkých stanovišť s mohutným olistěním.
Kořeny: Hlavní kořenový systém je kůlový, s vřetenovitě až řepovitě ztlustlým hlavním kořenem, často s několika vedlejšími hlízovitými útvary, bez přítomnosti oddenku.
Stonek: Stonek je vzpřímená, silná, dutá, jemně rýhovaná a lysá lodyha, která se v horní části bohatě větví a je bez přítomnosti jakýchkoliv trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní a dolní lodyžní jsou dlouze řapíkaté, horní listy jsou přisedlé na výrazně nafouklých pochvách; čepel je v obrysu trojúhelníkovitá, 2x až 3x zpeřená s lístky posledního řádu široce kopinatými až vejčitými; okraj lístků je ostře pilovitý až vroubkovaný; barva je sytě zelená, na líci mírně lesklá; venace (žilnatina) je zpeřená; listy jsou zcela lysé, bez jakýchkoliv trichomů.
Květy: Květy jsou bílé, zřídka narůžovělé; mají pravidelný, pětičetný tvar s hluboce vykrojenými, obsrdčitými korunními lístky; jsou uspořádány do květenství typu složený okolík, který se skládá z 5–15 okolíčků a má vyvinuté obaly i obalíčky; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je válcovitá až kuželovitá dvounažka; za zralosti je žlutohnědá až hnědá; tvar plodu je charakteristicky zakončen vytrvalými kališními lístky a čnělkami tvořícími stylopodium, na povrchu s 5 silnými, vystouplými, korkovitými žebry; dozrává v období od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh, jehož areál je omezen na Panonskou pánev, což z něj činí panonský subendemit. Ve světě se tak vyskytuje pouze v Maďarsku, na Slovensku, v Rakousku, Srbsku, Rumunsku a České republice. V ČR je extrémně vzácná a její výskyt je historicky i v současnosti omezen na několik málo lokalit v oblasti slanisek jižní Moravy, především v okolí Nesytu a na Znojemsku. Není tedy zavlečeným neofytem, ale kriticky ohroženým reliktem původní slaniskové vegetace.
Stanovištní nároky: Preferovaným prostředím jsou specifická stanoviště, jako jsou vlhké až zaplavované slané louky, břehy slaných tůní a příkopů. Je to typický halofyt, tedy rostlina vázaná na půdy s vysokou koncentrací solí. Vyžaduje půdy těžké, jílovité, bohaté na živiny a trvale podmáčené nebo alespoň periodicky zaplavované. Jde o světlomilný druh, který nesnáší zastínění a roste na plně osluněných místech.
🌺 Využití
Vzhledem k její extrémní vzácnosti a toxicitě nemá žádné praktické využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu. V minulosti nebylo její využití zdokumentováno, sběr by dnes byl nelegální a nebezpečný. Pro svou jedovatost je naprosto nejedlá. V okrasném zahradnictví se nepěstuje, neexistují žádné kultivary. Její význam je čistě ekologický a vědecký jako bioindikátor zachovalých a funkčních slaniskových ekosystémů. Může poskytovat nektar specializovanému hmyzu vázanému na tento typ biotopu, ale není považována za včelařsky významnou rostlinu.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako ostatní zástupci rodu obsahuje vysoce toxické polyacetylenické alkoholy, především oenanthotoxin a jeho deriváty. Tyto látky působí jako silné neurotoxiny, které křečovitě působí na centrální nervový systém. Přesné složení u tohoto konkrétního druhu nemusí být detailně prozkoumáno kvůli jeho vzácnosti, ale přítomnost těchto jedů je pro celý rod charakteristická.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je prudce jedovatá pro člověka i pro hospodářská zvířata, zejména pro skot pasoucí se na vlhkých loukách. Otrava se projevuje rychle po požití nevolností, zvracením, silnými křečemi, pěnou u úst, svalovým třesem a může vést k respiračnímu selhání a smrti. Charakteristickým příznakem otravy příbuznými druhy je tzv. sardonický úsměv (risus sardonicus) způsobený křečí obličejových svalů. Záměna je možná s jinými druhy z čeledi miříkovitých, z nichž mnohé jsou rovněž jedovaté (např. rozpuk jízlivý, bolehlav plamatý). Od jiných, méně nebezpečných druhů haluch, jako je halucha vodní (Oenanthe aquatica), se liší jemnými morfologickými znaky, například tvarem plodu a detailní stavbou listů, avšak nejdůležitějším rozlišovacím znakem v terénu je její výskyt výhradně na slaných půdách.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazena do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena v kategorii C1r, což značí kriticky ohrožený a vzácný taxon. Mezinárodní ochranou v rámci CITES chráněna není, ale její biotopy jsou často chráněny v rámci soustavy Natura 2000. Její ochrana je závislá především na ochraně a správném managementu slaniskových biotopů.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Oenanthe pochází z řeckých slov „oinos“ (víno) a „anthos“ (květ), což může odkazovat na vůni květů připomínající víno, nebo na opojné (toxické) účinky rostliny. Druhové jméno conioides znamená „podobný rodu Conium“, čímž odkazuje na vnější podobnost s prudce jedovatým bolehlavem (Conium maculatum). Český název „halucha“ je starý slovanský výraz pro rostliny rostoucí na vlhkých místech, přívlastek „dutá“ pak odkazuje na dutou lodyhu. Její speciální adaptací je schopnost růst na půdách s vysokou salinitou, což je fyziologicky náročný proces, který jí umožňuje přežívat v prostředí, kde má jen malou konkurenci od jiných rostlin.
