📖 Úvod
Tato krásná podzimní rostlina je geofyt. Typicky vytváří květy podobné krokusům v odstínech růžové až lila, často se objevují před listy. Její přirozené prostředí zahrnuje písčité oblasti, stepi a travnaté plochy, zejména ve východní Evropě. Je známá pro svou malou až střední velikost a může tvořit atraktivní kolonie. Všechny části rostliny jsou vysoce toxické kvůli obsahu kolchicinu, proto je při manipulaci nutná opatrnost. Někdy se pěstuje jako okrasná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka (geofyt); výška 5-15 cm v době květu; nemá korunu, jedná se o nízkou, bezlodyžnou bylinu s květy vyrůstajícími na podzim přímo ze země, zatímco listy se objevují až na jaře.
Kořeny: Podzemní stonková hlíza vejčitého až kulovitého tvaru, obalená tmavě hnědými, kožovitými, suchými obaly (šupinami).
Stonek: Lodyha je zakrnělá a skrytá v zemi jako součást hlízy; rostlina je bezlodyžná (akaulescentní), květy a později listy s plodem vyrůstají zdánlivě přímo ze země; trny nepřítomny.
Listy: Uspořádání v přízemní růžici (objevují se až na jaře po odkvětu); přisedlé; tvar úzce kopinatý až čárkovitý; okraj celokrajný; barva sivě zelená; typ venace je souběžná žilnatina; bez trichomů (lysé).
Květy: Barva světle fialová, růžovofialová až bělavě namodralá, často s tmavšími žilkami; tvar nálevkovitý až zvonkovitý, tvořený šesti okvětními lístky srostlými v dlouhou trubku; uspořádání jednotlivé nebo v chudých svazečcích po 1-3; květenství není pravé, květy vyrůstají přímo z hlízy; doba kvetení srpen až říjen.
Plody: Typ plodu je trojpouzdrá, mnohosemenná, vejčitá až elipsoidní tobolka; barva nejprve zelená, ve zralosti hnědá; tvar vejčitý až podlouhlý; doba zrání na jaře až v časném létě následujícího roku, kdy se vynořuje nad zem spolu s listy.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jeho původní areál je omezen na Panonskou pánev, zahrnující části Maďarska, Slovenska, Rakouska, Srbska a Ukrajiny, jedná se tedy o evropský endemit. V České republice je původním druhem, který zde dosahuje severozápadní hranice svého rozšíření. Jeho výskyt je extrémně vzácný a omezený pouze na nejteplejší a nejsušší oblasti jižní Moravy, konkrétně na Znojemsku, v okolí Mikulova a v oblasti Pavlovských vrchů, kde představuje typický panonský prvek flóry.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné a teplé lokality, jako jsou písčiny, stepní trávníky, skalní stepi a okraje světlých lesů, například šípákových doubrav. Z hlediska půdních nároků roste na suchých, lehkých, písčitých až kamenitých půdách, které jsou obvykle bohaté na vápník (bazické podklady), ale snese i neutrální substrát. Je výrazně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinou, nesnášející zastínění a zamokření.
🌺 Využití
Využití v léčitelství je pouze teoretické, neboť obsahuje alkaloid kolchicin, stejně jako jeho běžnější příbuzní, ale pro svou vzácnost se nesbírá; historicky se kolchicin z ocúnů používal k léčbě dny. V gastronomii je zcela nevyužitelný, jelikož je prudce jedovatý a jeho konzumace je smrtelně nebezpečná. Průmyslově se kolchicin izolovaný z jiných druhů používá v genetice a šlechtitelství k umělému navození polyploidie u rostlin. Pro svou krásu a vzácnost má potenciál jako okrasná rostlina ve specializovaných sbírkách a skalkách, avšak není komerčně pěstován a jeho sběr z přírody je zakázán. Ekologický význam spočívá v tom, že kvete na podzim a poskytuje tak pozdní zdroj nektaru a pylu pro opylovače, jako jsou včely, čmeláci a pestřenky.
🔬 Obsahové látky
Hlavními a nejvýznamnějšími obsaženými látkami jsou tropolonové alkaloidy, především vysoce toxický kolchicin a jeho deriváty, jako je demekolcin. Tyto látky fungují jako mitotické jedy, které narušují proces buněčného dělení (mitózu), což je podstatou jejich toxicity i průmyslového využití.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je prudce jedovatá pro člověka i hospodářská zvířata, přičemž nejvyšší koncentrace jedů je v hlíze a semenech. Příznaky otravy se objevují s několikahodinovým zpožděním a zahrnují pálení v ústech, nevolnost, silné zvracení, krvavé průjmy a křeče, které postupně vedou k selhání orgánů (ledvin, jater) a smrti v důsledku ochrnutí dýchacího centra nebo selhání srdce. Na podzim v době květu je možná záměna s podobně fialově kvetoucími, ale nejedovatými šafrány (krokusy), od kterých se liší počtem tyčinek (ocún jich má šest, šafrán pouze tři). Na jaře, kdy raší listy s plodem, hrozí smrtelně nebezpečná záměna s listy jedlého česneku medvědího (*Allium ursinum*); na rozdíl od něj jeho listy po rozemnutí nevydávají česnekový zápach.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený (C1t) a je chráněn zákonem (Vyhláška č. 395/1992 Sb.). Stejně je hodnocen i v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Mezinárodní ochranou, jako je CITES, není specificky pokryt, ale jeho ochrana je zásadní na národních úrovních v rámci jeho omezeného areálu.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Colchicum“ je odvozeno od starověké oblasti Kolchida na pobřeží Černého moře, kde podle mýtů žila travička a kouzelnice Médea, která měla tyto jedovaté rostliny využívat. Druhové jméno „arenarium“ znamená latinsky „písečný“ a přesně odkazuje na jeho typické stanoviště. Český název „písečný“ je přímým překladem. Fascinující je jeho životní cyklus, tzv. hysteranthie, kdy rostlina kvete na podzim bez listů, opylení proběhne a oplozený semeník přezimuje pod zemí, načež listy a tobolka s dozrávajícími semeny vyrůstají až na jaře následujícího roku, což je dokonalá adaptace na přežití v suchých letních podmínkách.
