Úvod
Sodík (Na) je chemický prvek s protonovým číslem 11, který se řadí mezi alkalické kovy. V čisté formě je to velmi měkký, stříbrolesklý kov, který lze snadno krájet nožem. Na vzduchu rychle oxiduje a ztrácí svůj lesk. Je extrémně reaktivní, zejména při kontaktu s vodou, se kterou bouřlivě reaguje. V přírodě se proto vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Nejznámější je chlorid sodný (kuchyňská sůl), který nacházíme v mořské vodě a v ložiscích kamenné soli. Průmyslově se sodík získává elektrolýzou taveniny svých solí.
Vlastnosti
Sodík (Na) je vysoce reaktivní alkalický kov, který se vyznačuje stříbrolesklým vzhledem a měkkostí, díky které ho lze krájet nožem. Jeho hustota je nižší než hustota vody, proto na její hladině plave, přičemž s ní velmi bouřlivě reaguje za vzniku hydroxidu sodného a vývoje plynného vodíku. Tato reakce je silně exotermní a uvolněný vodík se často samovznítí. Na vzduchu rychle ztrácí svůj kovový lesk, protože reaguje s kyslíkem a vlhkostí, a proto se musí uchovávat pod inertní kapalinou, jako je petrolej. Jeho sloučeniny charakteristicky barví plamen intenzivně žlutě.
Vznik názvu
Mezinárodní název natrium a symbol Na pochází z latinského slova *natrium*, které je odvozeno z řeckého *nítron*. Toto slovo označovalo přírodní minerál (sodu) těžený v Egyptě. Český název „sodík“ je pak odvozen právě od slova „soda“, které historicky označovalo uhličitan sodný.
Objev
Ačkoliv byly sloučeniny sodíku, jako je kuchyňská sůl nebo soda, využívány lidstvem po tisíciletí pro konzervaci potravin, výrobu skla či mýdla, samotný kovový prvek zůstával dlouho neobjevený. Průlom nastal až v roce 1807, kdy britský chemik a vynálezce Sir Humphry Davy úspěšně izoloval čistý sodík pomocí tehdy revoluční metody – elektrolýzy mírně navlhlého taveného hydroxidu sodného. Davy pojmenoval nový prvek sodium, odvozeně od slova soda. Chemická značka Na však pochází z latinského názvu natrium, odkazujícího na přírodní minerál natron, důležitý zdroj sodných sloučenin.
Výskyt v přírodě
Sodík je šestým nejhojnějším prvkem v zemské kůře, ale kvůli své extrémní reaktivitě se nikdy nevyskytuje v elementární formě. Je přítomen výhradně ve formě sloučenin v mnoha minerálech, z nichž nejvýznamnější a nejrozšířenější je halit, známý jako sůl kamenná (NaCl), který tvoří rozsáhlá ložiska. Obrovské zásoby sodných iontů jsou také rozpuštěny ve světových oceánech a slaných jezerech. Průmyslová výroba kovového sodíku probíhá elektrolýzou taveniny chloridu sodného v tzv. Downsově cele, kam se přidává chlorid vápenatý pro snížení vysoké teploty tání.
Využití
Sodík je klíčový prvek s širokým využitím. Jeho páry se používají v sodíkových výbojkách, které vydávají charakteristické žluté světlo a osvětlují naše ulice. V průmyslu slouží jako chladivo v jaderných reaktorech a jako silné redukční činidlo v metalurgii a chemické syntéze. Pro živé organismy je naprosto nepostradatelný. Jako sodíkový iont (Na+) hraje zásadní roli při přenosu nervových vzruchů, svalové kontrakci a udržování rovnováhy tekutin v těle. V přírodě se vyskytuje hojně, především v oceánech a v minerálu halitu ve formě chloridu sodného.
Sloučeniny
Nejznámější sloučeninou sodíku je bezpochyby chlorid sodný (NaCl), běžná kuchyňská sůl, která se v přírodě vyskytuje jako minerál halit nebo je rozpuštěna v mořské vodě. Příroda dále nabízí dusičnan sodný, známý jako chilský ledek, a uhličitan sodný, který tvoří minerální ložiska. Člověk průmyslově vyrábí řadu dalších důležitých látek. Patří mezi ně hydroxid sodný (louh), základní surovina pro výrobu mýdel a papíru, hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda) používaný v potravinářství a chlornan sodný, aktivní složka bělících a dezinfekčních prostředků.
Zajímavosti
Čistý sodík je extrémně reaktivní a měkký kov, který lze snadno krájet nožem. Je dokonce lehčí než voda, takže na ní plave. Na čerstvém řezu má stříbřitě lesklý vzhled, ale na vzduchu téměř okamžitě reaguje a pokrývá se matnou vrstvou. Jeho reakce s vodou je velmi bouřlivá, uvolňuje se při ní vodík, který se často vznítí a způsobí malou explozi. Kvůli této reaktivitě se musí uchovávat pod vrstvou inertní látky, například petroleje. Jeho přítomnost barví plamen do intenzivní žlutooranžové barvy.
