📖 Úvod
Tato invazivní, rychle rostoucí vytrvalá liána pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Daří se jí v tropických a subtropických oblastech, kde vytváří husté rohože dusící původní vegetaci. Její agresivní růst jí umožňuje šplhat po jiných rostlinách, blokovat sluneční světlo a nakonec je zabíjet. Snadno se množí semeny a úlomky stonků, což ztěžuje její kontrolu. Představuje významnou hrozbu pro biodiverzitu a zemědělskou půdu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina (vytrvalá, popínavá liána), trvalka, výška (délka) stonků dosahuje 3 až 6 metrů i více, habitus je plazivý a ovíjivý, tvoří extrémně husté a neprostupné porosty, které dusí ostatní vegetaci, celkový vzhled připomíná zelený koberec.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý a mělký, s velmi výraznou schopností tvořit adventivní kořeny v uzlinách stonku, které při kontaktu s půdou okamžitě zakořeňují.
Stonek: Stonek (lodyha) je tenký, ohebný, ovíjivý, podélně rýhovaný, válcovitý až slabě šestihranný, zelený až purpurově naběhlý, hustě pokrytý krátkými, jemnými chloupky (pýřitý) a je bez trnů.
Listy: Uspořádání je vstřícné, jsou řapíkaté, tvar čepele je srdčitý až široce trojúhelníkovitý se zašpičatělou špičkou a srdčitou bází, okraj je celokrajný nebo mělce vlnitě zubatý, barva je svěže zelená, typ venace (žilnatiny) je dlanitý, povrch je pokrytý jemnými, mnohobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Barva je bílá až krémově bílá, tvar je drobný a trubkovitý, jsou uspořádány v malých úborech (typicky 4 květy na úbor), které tvoří hustá, chocholíkovitá květenství na koncích větví, doba kvetení je obvykle od podzimu do zimy, v tropech i celoročně.
Plody: Typ plodu je drobná, podlouhlá, pětihranná nažka, barva je v době zralosti černá, na vrcholu opatřená chmýrem (pappus) tvořeným četnými bílými štětinkami pro šíření větrem, dozrávají krátce po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v tropických oblastech Střední a Jižní Ameriky. V České republice je považována za nepůvodní druh, konkrétně za nezplanělý neofyt, který se ve volné přírodě nevyskytuje, jelikož nepřežije zdejší zimy; pěstuje se pouze v kontrolovaných podmínkách, například v botanických zahradách. Celosvětově se však jedná o jeden z nejagresivnějších invazních druhů, který se masivně rozšířil v tropických a subtropických oblastech Asie (zejména jihovýchodní Asie a Indie), Oceánie (Fidži, Samoa) a Afriky, kde způsobuje vážné ekologické a ekonomické škody.
Stanovištní nároky: Preferuje narušená, vlhká a slunná stanoviště, jako jsou okraje lesů, plantáže (palmy olejné, čajovníku), břehy řek, pastviny, opuštěná pole a rumiště, kde tvoří husté, neproniknutelné porosty a dusí původní vegetaci. Je to světlomilná rostlina, která však snese i částečné zastínění. Vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a dobře propustné, na živiny bohaté půdy, ale dokáže růst v širokém spektru půdních typů, od kyselých po mírně zásadité.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství, zejména v Asii a Jižní Americe, se čerstvé listy nebo šťáva z nich používají zevně k zastavení krvácení, na léčbu ran, kožních vyrážek, ekzémů a po bodnutí hmyzem díky svým svíravým a antimikrobiálním účinkům. V gastronomii se nevyužívá a obecně se nepovažuje za jedlou pro lidi. Technické využití je minimální, někdy se zvažuje jako zdroj biomasy. Pro okrasné účely se kvůli své extrémní invazivitě nepěstuje. Ekologický význam je převážně negativní, neboť potlačuje biodiverzitu vytlačováním původních druhů; ačkoliv její květy navštěvuje hmyz, není považována za významnou včelařskou rostlinu a škody, které páchá, mnohonásobně převyšují jakýkoliv přínos.
🔬 Obsahové látky
Její biologické vlastnosti jsou dány především obsahem seskviterpenových laktonů (např. mikanolid, dihydromikanolid), diterpenoidů (kyselina kaurenová), flavonoidů (např. kvercetin), fenolických kyselin a různých esenciálních olejů, které jsou zodpovědné za její alelopatické, antimikrobiální a protizánětlivé účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za toxickou, zejména pro hospodářská zvířata (skot, koně), u kterých může při dlouhodobé konzumaci většího množství způsobit vážné poškození jater (hepatotoxicita) a ledvin. Pro lidi je vnitřní užití rizikové a nedoporučuje se. Vzhledem k tomu, že v české přírodě neroste, je záměna nepravděpodobná. V tropických oblastech by mohla být zaměněna s jinými popínavými rostlinami s podobnými srdčitými listy, ale lze ji odlišit podle charakteristických drobných, bílých až nazelenalých úborů květů, které jsou uspořádány v hustých chocholičnatých latách.
Zákonný status/ochrana: V České republice ani mezinárodně nepodléhá žádné zákonné ochraně. Naopak, je celosvětově vedena na seznamech nebezpečných a karanténních invazních druhů (např. v rámci EPPO – Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin), a její šíření je aktivně potlačováno. Na Červeném seznamu IUCN není hodnocena, protože se nejedná o ohrožený druh.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Mikania“ bylo uděleno na počest českého botanika a lékaře Josefa Bohumíra Mikana (1743–1814) a jeho syna Johanna Christiana Mikana. Druhové jméno „micrantha“ pochází z řeckých slov „mikros“ (malý) a „anthos“ (květ), což přesně popisuje její drobné květy. Je známá pod přezdívkami jako „míli za minutu“ nebo „kilometr za minutu“ pro svůj extrémně rychlý růst, který může dosahovat až 9 cm za den. Má silné alelopatické účinky, kdy do půdy uvolňuje chemikálie bránící růstu jiných rostlin, což je jedna z klíčových adaptací pro její invazní úspěch. Rozmnožuje se jak semeny, která jsou šířena větrem, tak vegetativně z úlomků stonku, což její eradikaci činí velmi obtížnou.
