📖 Úvod
Lipnice žulová je nízká, hustě trsnatá a vytrvalá tráva, která je endemitem Hrubého Jeseníku a subendemitem Krkonoš. Tento druh je dokonale přizpůsoben extrémním podmínkám horských vrcholů. Roste na kyselých, neživných žulových a rulových skalách, ve skalních štěrbinách a na sutích. Tvoří charakteristické polštářovité trsy s úzkými, štětinovitými listy a její květenství tvoří stažená lata. V České republice je klasifikována jako kriticky ohrožený a zákonem chráněný druh.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, vysoká 10–30 cm, tvoří husté, pevné, polštářovité trsy, celkový vzhled je robustní, rostlina má často sivě zelenou až namodralou barvu.
Kořeny: Svazčitý, s krátkými, plazivými podzemními oddenky, které přispívají k trsnatému růstu a zpevňují půdu.
Stonek: Stéblo je přímé nebo kolénkatě vystoupavé, tuhé, hladké, pod latou někdy mírně drsné, s 2-3 kolénky; trny nejsou přítomny.
Listy: Uspořádání střídavé; listy jsou přisedlé s listovými pochvami, které jsou hladké a uzavřené; čepel je čárkovitá, plochá nebo svinutá, 1-3 mm široká, na vrcholu kápovitě stažená; okraj je celokrajný, často jemně drsný; barva je sivě zelená až namodralá; žilnatina je rovnoběžná; trichomy nejsou výrazné, povrch je lysý až jemně drsný s případnými jednobuněčnými krycími trichomy na okraji.
Květy: Barva květů je nenápadná, plevy a pluchy jsou zelenavé, často s výrazným fialovým nádechem; drobné oboupohlavné květy jsou uspořádány v 3-7květých, vejčitých a zboku smáčknutých kláscích; květenstvím je hustá, stažená, vejčitá až krátce válcovitá lata dlouhá 2-5 cm; doba kvetení je od července do srpna.
Plody: Typ plodu je obilka, volně uzavřená v pluše a plušce; barva je v době zralosti hnědá; tvar je podlouhle vřetenovitý; doba zrání je od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský druh, konkrétně subendemit hercynských pohoří, který je v České republice původní; jeho celosvětové rozšíření je velmi omezené a soustředí se na pohoří Sudet, zejména na Krkonoše a Hrubý Jeseník, s přesahem do Polska a Německa, a také se vyskytuje na Šumavě, kde roste pouze ve vysokých polohách těchto pohoří, typicky v ledovcových karech.
Stanovištní nároky: Preferuje alpínské a subalpínské stupně, kde osidluje otevřená, extrémní stanoviště jako jsou kamenné sutě, skalní štěrbiny, droliny a alpínské trávníky, často na místech s dlouho ležící sněhovou pokrývkou; je to výrazně acidofilní druh vázaný na kyselé, silikátové podklady, především žulu a rulu, na půdách, které jsou chudé na živiny, mělké a skeletovité; patří mezi světlomilné (heliofilní) a chladnomilné rostliny, vyžadující vlhké, ale dobře propustné půdy.
🌺 Využití
Praktické využití této rostliny je nulové; v léčitelství ani gastronomii se nikdy nevyužívala a není považována za jedlou pro člověka, nemá žádné technické ani průmyslové uplatnění a pro své specifické ekologické nároky se nepěstuje jako okrasná rostlina v zahradách, neexistují žádné kultivary; její hlavní význam je ekologický, jakožto specializovaný druh a glaciální relikt je důležitou součástí unikátních ekosystémů horských sutí, kde přispívá ke stabilizaci substrátu a slouží jako potrava pro specializované druhy bezobratlých a horské býložravce, například kamzíky, včelařsky je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Nejsou známy žádné specifické bioaktivní látky, které by ji odlišovaly; obsahuje běžné chemické sloučeniny typické pro trávy, jako jsou strukturální polysacharidy (celulóza, hemicelulóza), lignin, proteiny a vysoký obsah oxidu křemičitého v buněčných stěnách, který zajišťuje mechanickou pevnost, dále obsahuje chlorofyl a další primární metabolity nezbytné pro fotosyntézu a růst.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá, stejně jako ostatní druhy rodu Poa, které jsou často součástí pastvin; možnost záměny je vysoká, zejména s jinými vysokohorskými druhy lipnic rostoucími na podobných stanovištích, jako je lipnice alpská (Poa alpina) nebo lipnice plihá (Poa laxa), přičemž spolehlivé odlišení je velmi obtížné a vyžaduje odborné botanické znalosti a často i mikroskopické posouzení morfologických znaků, jako je stavba a velikost klásků, tvar a ochlupení pluch a délka jazýčku.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazena v kategorii silně ohrožených druhů (§2) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii C2b, což rovněž značí silně ohrožený taxon; mezinárodní ochraně, například v rámci CITES nebo globálního Červeného seznamu IUCN, nepodléhá, protože její ohrožení je regionální a není předmětem mezinárodního obchodu.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Poa“ pochází z řečtiny a znamená „tráva“ nebo „píce“; druhové jméno „riphaea“ je odvozeno od latinského názvu bájných Ripejských hor (Rhipaei Montes), kterými antičtí geografové označovali pohoří na severu Evropy a s nimiž byly později ztotožňovány i Sudety, tedy domovina této rostliny; české druhové jméno „žulová“ přesně odkazuje na její ekologickou vazbu na kyselý, žulový podklad; jedná se o významný glaciální relikt, tedy pozůstatek flóry z doby ledové, který přežil v izolovaných horských útočištích (refugiích) s arkticko-alpínským klimatem.
