📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina s vysokou, čtyřhrannou lodyhou a vstřícnými listy je typická pro vlhká stanoviště. Na březích vod, v příkopech a mokřadech tvoří nápadné, husté klasy drobných purpurových květů. Dosahuje výšky až dvou metrů a její květy přitahují četné opylovače. V některých regionech se rychle šíří a bývá považována za invazní druh, potlačující původní vegetaci. Často se pěstuje pro svůj dekorativní vzhled.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, výška 50-150 cm (výjimečně až 200 cm), vzpřímeného, robustního, trsnatého habitu, tvořící husté, vysoké porosty s výraznými květními klasy.
Kořeny: Mohutný, dřevnatějící, plazivý oddenek, z něhož vyrůstá hustý svazek postranních, vláknitých kořenů.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, ostře čtyřhranná až šestihranná, jednoduchá nebo v horní části větvená, často červenavě naběhlá, krátce pýřitá a bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně nebo v trojčetných přeslenech (v horní části lodyhy někdy střídavé), jsou přisedlé a srdčitou bází objímavé, tvar je podlouhle kopinatý, okraj celokrajný, barva tmavě zelená, žilnatina zpeřená a na povrchu jsou přítomny krátké, jednobuněčné, jednoduché krycí trichomy.
Květy: Květy jsou sytě růžovofialové až purpurové, pravidelné, šestičetné s nápadně pomačkanými korunními lístky, uspořádané v hustých a dlouhých koncových lichoklasech; kvetou od června do září.
Plody: Plodem je dvoupouzdrá, vejčitá tobolka, která je obklopena vytrvalou češulí, v době zralosti má hnědou barvu a vejčitý tvar; dozrává od srpna do října a obsahuje velké množství velmi drobných semen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje téměř celou Evropu, velkou část Asie až po Japonsko, severní Afriku a jihovýchodní Austrálii. V České republice je původním, hojně rozšířeným druhem. Jako vysoce invazivní neofyt se však masivně rozšířil v Severní Americe, zejména v mokřadech USA a Kanady, kde představuje vážný ekologický problém vytlačováním původní flóry, a invazivně se chová i na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně po celém území od nížin do podhůří, typicky podél vodních ploch a toků.
Stanovištní nároky: Jedná se o vlhkomilnou a světlomilnou rostlinu (heliofyt), která preferuje otevřená stanoviště jako jsou břehy řek, potoků a rybníků, vlhké až zaplavované louky, rákosiny, příkopy a mokřady. Vyžaduje půdy trvale vlhké až zamokřené, bohaté na živiny, hlinité až jílovité, s neutrální až slabě zásaditou reakcí, ale je tolerantní i k mírně kyselým substrátům. Nesnáší zastínění a často roste s kořeny přímo v mělké vodě.
🌺 Využití
V léčitelství se sbírá kvetoucí nať (Herba salicariae) pro její silné adstringentní (svíravé), hemostatické (krvácení stavící) a antibiotické účinky, historicky i dnes se užívá zejména při léčbě silných průjmů, dyzentérie, střevních zánětů, ale i zevně na špatně se hojící rány, vředy a ekzémy. V gastronomii jsou mladé listy a výhonky po uvaření jedlé, podobně jako špenát, a květy se používají jako jedlá ozdoba nebo pro výrobu sirupů. Díky vysokému obsahu tříslovin se dříve používala k činění kůží a z květů se získávalo červené barvivo. V okrasném zahradnictví je velmi oblíbená pro výsadbu k okrajům jezírek a do vlhkých záhonů pro své dlouhé, nápadné kvetení; pěstují se kultivary jako ‚Morden Pink‘ se sytě růžovými květy nebo ‚Robert‘ s karmínově červenými. Z ekologického hlediska je to klíčová medonosná rostlina, která poskytuje včelám a čmelákům velké množství nektaru a pylu v pozdním létě, a její husté porosty poskytují úkryt pro hmyz a jiné drobné živočichy.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami jsou hydrolyzovatelné třísloviny (zejména gallotanniny a ellagitanniny, jako je specifický salikarin), které jsou zodpovědné za její hlavní léčivé, svíravé účinky. Dále obsahuje významné množství flavonoidů (např. vitexin a orientin), fenolické kyseliny, slizové látky a v květech antokyanová barviva (např. malvidin), která jim dodávají charakteristickou barvu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka ani pro zvířata považována za jedovatou. Při vnitřním užívání v léčebných dávkách je bezpečná, předávkování může teoreticky způsobit žaludeční nevolnost kvůli vysokému obsahu tříslovin. Pro většinu býložravců je nepoživatelná, což přispívá k jejímu invazivnímu úspěchu v Severní Americe. K záměně by mohlo dojít s vrbovkou úzkolistou (*Chamerion angustifolium*), která má také vysoké klasy růžovofialových květů. Spolehlivým rozlišovacím znakem je stonek, který je u kypreje zřetelně čtyřhranný a listy vstřícné či v přeslenech, zatímco vrbovka má stonek oblý a listy střídavé. Záměna není nebezpečná, protože vrbovka je také jedlá a léčivá.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněná, jelikož se jedná o běžný a široce rozšířený druh. Není uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. V mezinárodním měřítku není zařazena do seznamů CITES a v globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocena jako druh „Málo dotčený“ (Least Concern – LC) z důvodu jejího obrovského areálu rozšíření a stabilní populace.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Lythrum“ pochází z řeckého slova „lýthron“, což znamená „sražená krev“ nebo „krevní výron“, a odkazuje buď na purpurovou barvu květů, nebo na historické použití rostliny k zastavení krvácení. Druhové jméno „salicaria“ je odvozeno od latinského názvu pro vrbu („Salix“), protože její úzké listy připomínají listy vrby, což přesně kopíruje i české jméno „vrbice“. Mimořádnou biologickou zajímavostí je tristylie, což je forma heterostylie, kdy se v populaci vyskytují tři různé typy květů, lišící se délkou čnělky a dvou sad tyčinek. Tento složitý systém podporuje cizosprašnost a zabraňuje samoopylení, jelikož efektivní přenos pylu probíhá pouze mezi květy odlišných morfologických typů.
