📖 Úvod
Kýchavice černá je statná, vytrvalá a silně jedovatá bylina, dosahující výšky přes jeden metr. Vyznačuje se velkými, eliptickými listy s výraznou souběžnou žilnatinou, které spirálovitě objímají lodyhu. V létě kvete hustým hroznovitým květenstvím složeným z drobných, hvězdicovitých květů tmavě purpurové až téměř černé barvy. Všechny části rostliny obsahují toxické alkaloidy, které mohou způsobit vážné otravy. Roste na vlhkých loukách a v lesních lemech.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 50-130 cm, bez koruny s robustním, vzpřímeným habitem, celkově majestátní vzhled s přízemní růžicí velkých listů a vysokým stonkem.
Kořeny: Krátký, silný, vertikální oddenek s četnými adventivními kořeny.
Stonek: Přímá, pevná, nevětvená a dutá lodyha, v horní části jemně pýřitá, bez jakýchkoliv trnů.
Listy: Listy uspořádány střídavě, spodní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté, horní na lodyze přisedlé až objímavé; tvar je široce eliptický až vejčitý, okraj celokrajný, barva sytě zelená, s velmi výraznou souběžnou žilnatinou způsobující silné podélné řasení listu, na rubu jsou přítomny jednoduché, vícebuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou tmavě purpurově červené až černohnědé barvy, hvězdicovitého tvaru s šesti okvětními lístky, uspořádané v mohutném a hustém koncovém květenství typu lata; doba kvetení je od července do srpna.
Plody: Plodem je trojpouzdrá, vejčitá až elipsoidní tobolka, která je za zralosti hnědé barvy a na vrcholu má tři zobánky; dozrává na konci léta a na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s eurosibiřským areálem rozšíření, který se přirozeně vyskytuje od střední a jihovýchodní Evropy (od Francie na západě) přes Balkán a východní Evropu až po Sibiř, Mongolsko, Čínu a Koreu. V České republice je původním druhem, avšak extrémně vzácným a patří mezi kriticky ohrožené rostliny naší květeny. Její výskyt je omezen pouze na nejteplejší oblasti, především na vápencové podklady v Českém krasu a v oblasti Pálavy na jižní Moravě, kde roste na několika málo dochovaných lokalitách. Celosvětově je rozšíření spíše ostrůvkovité a na mnoha místech svého areálu je považována za vzácnou.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné až polostinné polohy v teplomilných doubravách, lesních lemech, na lesostepních a skalních stráních a v křovinatých porostech. Je to typický druh vázaný na bazické, humózní a hlubší půdy, nejčastěji na vápencích, dolomitech či spraších. Vyžaduje půdy dobře zásobené živinami, které jsou spíše sušší až mírně vlhké, ale dobře propustné. Jedná se o světlomilnou až polostinnou rostlinu, která nesnáší plné zastínění a konkurenci rychle rostoucích druhů.
🌺 Využití
V minulosti byl oddenek využíván v léčitelství jako silné dávidlo (emetikum), projímadlo a prostředek ke snížení krevního tlaku a tepové frekvence, zevně pak proti kožním parazitům, pro svou extrémní jedovatost se však dnes v medicíně nevyužívá. Gastronomicky je naprosto nevyužitelná, neboť je smrtelně jedovatá ve všech svých částech a jakákoliv konzumace je život ohrožující. Prášek z oddenku se dříve používal jako insekticid a rodenticid k hubení hmyzu a hlodavců. Dnes je vysoce ceněna jako okrasná trvalka v zahradách a parcích pro své výrazné, řásnité listy a především pro vysoké, temně purpurové až černé květenství, které je architektonicky velmi působivé; pěstuje se především původní druh bez specifických kultivarů. Ekologický význam spočívá v tom, že její květy, které nevoní příjemně, opylují především mouchy a brouci; pro včely není významná a kvůli toxicitě neslouží jako potrava pro většinu býložravců.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou vysoce toxické steriodní alkaloidy, především jervin, pseudojervin, rubijervin a protoveratrin A a B. Tyto látky mají silné neurotoxické a kardiotoxické účinky, působí na sodíkové kanály v nervových a svalových buňkách a jsou zodpovědné za veškerou toxicitu rostliny. Nejvyšší koncentrace těchto alkaloidů je obsažena v podzemním oddenku.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je prudce jedovatá pro člověka i pro hospodářská zvířata, jako je skot či ovce. Smrtelně jedovaté jsou všechny části, obzvláště oddenek. Příznaky otravy se projevují pálením v ústech, následuje silná nevolnost, zvracení, průjem, křeče v břiše, zpomalení srdeční činnosti (bradykardie), pokles krevního tlaku, poruchy vidění a v těžkých případech dochází k ochrnutí dýchacího centra, kómatu a smrti. Na jaře, kdy raší svými velkými řásnitými listy, existuje nebezpečná možnost záměny s listy hořce žlutého (Gentiana lutea), jehož kořen se sbírá pro farmaceutické účely. Rozlišit je lze podle postavení listů na lodyze: tato rostlina má listy střídavé (uspořádané ve spirále), zatímco hořec žlutý má listy vstřícné (vyrůstají v párech proti sobě).
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy rostlin v kategorii kriticky ohrožené (§1) a je chráněna zákonem. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t). Na mezinárodní úrovni není globálně hodnocena v Červeném seznamu IUCN jako ohrožená, protože její celkový areál je rozsáhlý, nicméně v mnoha zemích je chráněna na národní úrovni. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno Veratrum je odvozeno z latinských slov „vere“ (pravdivě) a „atrum“ (černý), což může odkazovat na tmavou barvu kořene nebo v případě tohoto druhu na téměř černé květy. Druhové jméno nigrum znamená latinsky „černý“. Český název „kýchavice“ je odvozen od faktu, že prášek ze sušeného oddenku po vdechnutí vyvolává silné a dráždivé kýchání. Již ve starověku byla známá jako silný jed, údajně ji Galové používali k napouštění hrotů svých šípů. Je to velmi dlouhověká rostlina, která může trvat i více než deset let, než poprvé vykvete.
