📖 Úvod
This is an invasive perennial, often tall, with large, heart-shaped leaves and creamy-white flowers in late summer. It spreads rapidly via rhizomes, forming dense thickets that outcompete native vegetation. Its robust growth makes it a challenge to control, especially along waterways and disturbed areas. It can reach several meters in height and is known for its strong, hollow stems.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Mohutná vytrvalá bylina, výška 2-5 metrů, tvoří husté, rozsáhlé porosty, celkový vzhled robustní a expanzivní, připomínající bambus.
Kořeny: Rozsáhlý, hluboko sahající a silně se rozrůstající oddenkový systém s vysokou regenerační schopností, který umožňuje vegetativní šíření.
Stonek: Přímá, dutá, článkovaná lodyha se zřetelnými červenavými kolénky, často zelená s červenými až fialovými skvrnami, lysá, bez trnů, na zimu odumírající.
Listy: Uspořádání střídavé; řapíkaté; tvar široce vejčitý až srdčitý s výrazně srdčitou bází a zašpičatělým vrcholem, dosahující délky až 40 cm a šířky 30 cm; okraj celokrajný, mírně zvlněný; barva sytě zelená na líci, světlejší na rubu; žilnatina zpeřená; na rubu listu, zejména na žilkách, přítomny charakteristické dlouhé, vícebuněčné, článkované krycí trichomy.
Květy: Barva zelenavě bílá až krémová; tvar pravidelný, drobný, pětičetný; květy funkčně jednopohlavné uspořádané v hustých, bohatě větvených úžlabních latách; doba kvetení od srpna do září.
Plody: Typ plodu je trojhranná, leskle hnědá nažka obalená třemi blanitými křídly vzniklými z trvalého okvětí; barva křídel bělavá až narůžovělá, samotné nažky hnědá; tvar křídlatý, usnadňující šíření větrem; doba zrání od září do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této rostliny se nachází ve východní Asii, konkrétně na ostrově Sachalin, Kurilských ostrovech a v severním Japonsku, zejména na ostrově Hokkaidó. V České republice není původní, jedná se o invazivní neofyt, který byl do Evropy zavlečen v 19. století jako okrasná a krmná rostlina. Ze zahrad a parků se rychle rozšířila do volné přírody a dnes je rozšířena po celé Evropě, v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, kde je považována za jeden z nejproblematičtějších invazních druhů. V České republice roste hojně od nížin do podhůří, především podél vodních toků, na březích řek a potoků, na rumištích, skládkách, podél silnic a železničních tratí a v opuštěných zahradách, kde vytváří husté, téměř neproniknutelné porosty.
Stanovištní nároky: Tato rostlina preferuje vlhké až mokré, na živiny bohaté, hluboké půdy, a proto se jí daří zejména v nivách vodních toků a na narušovaných, antropogenně ovlivněných stanovištích, jako jsou rumiště a zanedbané pozemky. Je velmi tolerantní k typu půdy a snáší jak kyselé, tak mírně zásadité substráty. Jedná se o světlomilný druh, který nejlépe roste na plném slunci, kde dosahuje maximální výšky a hustoty porostu, ale zároveň je poměrně tolerantní k zastínění a dokáže přežívat i v polostínu, například na okrajích lesů nebo v řídkých lužních porostech. Má vysoké nároky na vlhkost, což vysvětluje její častý výskyt podél vodních ploch, avšak díky rozsáhlému a hlubokému systému oddenků dokáže přečkat i sušší období.
🌺 Využití
V léčitelství se využívá především oddenek, který, podobně jako u příbuzných druhů, obsahuje významné množství resveratrolu a dalších polyfenolů s antioxidačními a protizánětlivými účinky; v tradiční asijské medicíně se používá pro podporu kardiovaskulárního systému a léčbu zánětů. Z gastronomického hlediska jsou jedlé mladé, křehké výhonky sklizené na jaře, které mají kyselou, rebarboře podobnou chuť a upravují se tepelně jako chřest, používají se do koláčů, kompotů nebo se nakládají. Z technického hlediska se zkoumá její využití jako rychle rostoucí biomasy pro energetické účely, pro výrobu papíru a pro fytoremediaci, jelikož dokáže z půdy akumulovat těžké kovy. Původně byla pěstována jako okrasná rostlina pro svůj mohutný vzrůst a velké dekorativní listy, dnes se však její pěstování kvůli extrémní invazivitě důrazně nedoporučuje. Ekologický význam je rozporuplný; na jednu stranu poskytuje v pozdním létě a na podzim bohatý zdroj nektaru a pylu pro včely a jiný hmyz, na druhou stranu svým agresivním růstem potlačuje a likviduje původní druhy rostlin, čímž drasticky snižuje místní biodiverzitu a mění charakter celých ekosystémů.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou především stilbenoidy, zejména trans-resveratrol a jeho glykosid polydatin, což jsou silné antioxidanty známé například i z červeného vína. Dále obsahuje významné množství antrachinonů, jako je emodin a physcion, které mají projímavé a antimikrobiální účinky. Přítomny jsou také flavonoidy (např. kvercetin, rutin), které přispívají k jejím antioxidačním vlastnostem, a třísloviny, které jí dodávají svíravou chuť a obranné mechanismy proti býložravcům. Vysoký obsah kyseliny šťavelové v mladých výhoncích je zodpovědný za jejich kyselou chuť.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro člověka považována za jedovatou, avšak mladé výhonky obsahují kyselinu šťavelovou a její soli (oxaláty), proto by se měly konzumovat jen po tepelné úpravě a v přiměřeném množství, zvláště u osob náchylných k tvorbě ledvinových kamenů. Pro většinu hospodářských zvířat není toxická a byla dokonce pěstována jako pícnina, i když při spásání velkého množství může působit projímavě kvůli obsahu antrachinonů. Možnost záměny existuje především se dvěma blízce příbuznými druhy: křídlatkou japonskou (Reynoutria japonica) a jejich křížencem křídlatkou českou (Reynoutria × bohemica). Od křídlatky japonské se liší především výrazně většími listy (až 40 cm dlouhými), které mají na bázi hluboce srdčitý (srdčitě vykrojený) tvar, zatímco křídlatka japonská má listy menší s uťatou bází. Křídlatka česká má znaky přechodné, listy jsou větší než u japonské, na bázi jen mírně srdčité a na rubu listové žilnatiny má chloupky, což je znak zděděný od křídlatky sachalinské. Žádný z těchto druhů není nebezpečně jedovatý.
Zákonný status/ochrana: Tato rostlina není v České republice ani mezinárodně chráněna; naopak, její status je přesně opačný. Je zařazena na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. To znamená, že je zakázáno ji úmyslně dovážet, pěstovat, rozmnožovat, prodávat nebo vypouštět do životního prostředí. V České republice je vedena na takzvaném černém seznamu invazních druhů a podléhá povinnosti regulace a managementu s cílem omezit její další šíření a negativní dopady na původní ekosystémy. Není tedy předmětem ochrany CITES ani Červeného seznamu IUCN v kategorii ohrožených druhů.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Reynoutria bylo dáno na počest nizozemského guvernéra a botanika ze 17. století, Hendrika van Rheedeho (známého jako Rheede tot Drakenstein), i když přesná souvislost je nejasná. Druhové jméno sachalinensis odkazuje přímo na její geografický původ, ostrov Sachalin. České jméno „křídlatka“ je odvozeno od trojbokých, okřídlených nažek (plodů), které rostlina vytváří. Jednou z největších zajímavostí je její neuvěřitelná schopnost regenerace; dokáže vyrůst z nepatrného fragmentu oddenku o velikosti pouhého jednoho centimetru. Její podzemní oddenky mohou prorůstat asfaltem, betonem a poškozovat základy budov či protipovodňové hráze. Navíc vykazuje alelopatické vlastnosti, což znamená, že do půdy uvolňuje chemické látky, které inhibují růst a klíčení okolních, konkurenčních rostlin, což jí pomáhá v rychlém vytváření hustých jednodruhových porostů (monokultur).
