📖 Úvod
Kotvice plovoucí je jednoletá vodní rostlina, která na hladině stojatých vod tvoří charakteristické listové růžice. Její listy jsou kosočtverečné a na okraji zubaté. Rostlina je ukotvena ke dnu dlouhým stonkem. Plodem je tvrdá nažka, tzv. vodní ořech, se čtyřmi ostrými ostny, který obsahuje jedlé škrobnaté semeno. V České republice patří mezi kriticky ohrožené a zákonem chráněné druhy. Dříve byla sbírána jako potravina a krmivo pro dobytek.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá vodní rostlina s lodyhou dosahující délky 0,5 až 2,5 metru, na hladině vytváří plovoucí růžici listů o průměru 15-50 cm, celkově působí jako plovoucí útvar na vodní hladině.
Kořeny: Na bázi lodyhy vyrůstají adventivní kořeny ukotvující rostlinu v bahnitém dně; podél ponořené lodyhy se navíc tvoří párovité, hřebenitě větvené, fotosyntetizující (asimilující) kořeny zelené barvy, které vstřebávají živiny z vody.
Stonek: Ponořená, ohebná, tenká lodyha, která může být jednoduchá nebo chudě větvená, dosahující délky až 2,5 m v závislosti na hloubce vody, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou dvojího typu (heterofylie): ponořené listy jsou vstřícné, přisedlé, čárkovité a brzy opadávají; plovoucí listy uspořádané v husté vrcholové růžici jsou dlouze řapíkaté s vřetenovitě nafouklým řapíkem (aerofor) sloužícím jako plovák, čepel je kosočtverečná až trojúhelníkovitá, na horní polovině hrubě pilovitě zubatá, na líci leskle tmavě zelená, na rubu světlejší a hustě pokrytá krycími jednobuněčnými trichomy, žilnatina je dlanitá.
Květy: Bílé až narůžovělé, pravidelné, čtyřčetné květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů plovoucí růžice na krátkých stopkách, otevírají se nad hladinou; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je tvrdý, nepukavý oříšek (někdy označován jako peckovice), který je černohnědý, kuželovitě obrácený a opatřený dvěma až čtyřmi tvrdými, ostrými a často zpět zahnutými rohy; dozrává na podzim (září-říjen), poté klesá ke dnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s původním areálem v teplých oblastech Eurasie a Afriky, zahrnujícím rozsáhlé území od Evropy přes Blízký východ, Kavkaz, Střední Asii až po Čínu, Japonsko a jihovýchodní Asii. V České republice je považována za původní druh, konkrétně archeofyt, což znamená, že se zde vyskytovala již před středověkem, pravděpodobně jako relikt z teplejších meziledových dob. Byla zavlečena do Severní Ameriky, kde se stala invazivním druhem, zejména na severovýchodě USA, a také do Austrálie. V ČR je dnes její výskyt velmi vzácný a omezený na nejteplejší oblasti, především na jižní Moravu v povodí Dyje a Moravy a historicky též v Polabí a jižních Čechách, kde roste v slepých ramenech řek a tůních.
Stanovištní nároky: Jde o jednoletou vodní rostlinu, která vyžaduje stojaté nebo jen velmi pomalu tekoucí, prosluněné a mělké vody, jako jsou tůně, slepá říční ramena, rybníky a jezera. Preferuje výživné (eutrofní) vody s měkkým, bahnitým dnem, do kterého se může ukotvit. Je výrazně světlomilná (heliofilní) a nesnáší zastínění jinými rostlinami ani zakalenou vodu, protože její plovoucí listové růžice potřebují maximum slunečního záření pro fotosyntézu. Jako vodní rostlina je plně vázaná na vodní prostředí a její nároky na vlhkost jsou absolutní; mimo vodu nepřežije.
🌺 Využití
V gastronomii jsou její plody, konkrétně škrobnatá semena, po tepelné úpravě jedlé a historicky představovaly významný zdroj potravy již od neolitu; syrové jsou mírně toxické. Upravují se vařením, pečením nebo se melou na mouku, chutí připomínají jedlé kaštany nebo brambory. V tradičním asijském léčitelství se plody používaly proti průjmům a jako celkové tonikum. Tvrdé, ostnité schránky plodů se historicky využívaly k výrobě růženců, šperků a kvůli svému tvaru i jako zbraň podobná válečným ježkům (caltrops). V okrasném zahradnictví se občas pěstuje v zahradních jezírkách pro své dekorativní listové růžice. Ekologický význam spočívá v tom, že její husté porosty poskytují úkryt pro vodní bezobratlé a rybí potěr, avšak v oblastech, kde je invazivní, může vytlačovat původní druhy a zhoršovat kvalitu vody.
🔬 Obsahové látky
Semena jsou nutričně bohatá, obsahují především škrob (kolem 50 % sušiny), bílkoviny (asi 15 %), tuky, a také významné množství minerálních látek jako vápník, fosfor, železo a hořčík. Dále obsahují třísloviny a v syrovém stavu blíže nespecifikované toxické látky, které se ničí varem. Listy a stonky obsahují flavonoidy a další fenolické sloučeniny s antioxidačními vlastnostmi.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Jedovatost se týká pouze syrových semen, jejichž konzumace může způsobit gastrointestinální potíže, jako jsou bolesti břicha a nevolnost; po uvaření či upečení jsou zcela bezpečné a jedlé. Pro zvířata nepředstavuje významné riziko. V podmínkách České republiky je díky svému unikátnímu vzhledu prakticky nezaměnitelná. Plovoucí růžice složená z kosočtverečných, zubatých listů a především charakteristický, tvrdý, rohatý plod (nažka) ji spolehlivě odlišují od všech ostatních vodních rostlin, jako jsou lekníny nebo stulíky, které mají celistvé okrouhlé listy.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy rostlin v kategorii kriticky ohrožený druh (C1t) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Stejnou kategorii ohrožení má i v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Důvodem je úbytek vhodných stanovišť v důsledku regulací vodních toků, znečištění a eutrofizace vod. Na globální úrovni však není považována za ohroženou a podle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern), a to díky svému širokému rozšíření a hojnému výskytu v Asii. Není chráněna úmluvou CITES.
✨ Zajímavosti
Latinský rodový název „Trapa“ pochází z latinského slova „calcitrapa“, označujícího středověkou zbraň – nášlapného ježka, jehož tvar nápadně připomíná ostnitý plod této rostliny. Druhové jméno „natans“ znamená latinsky „plovoucí„. České jméno „kotvice“ má podobný původ, odkazuje na tvar kotvy nebo nášlapné zbraně. Jednou ze zajímavostí je existence dvou typů kořenů: jedny slouží k ukotvení v bahně a druhé, adventivní, jsou zelené, rozvětvené, plují ve vodě a kromě příjmu živin se podílejí i na fotosyntéze. Archeologické nálezy plodů na pravěkých sídlištích dokládají, že byla po tisíciletí běžnou součástí jídelníčku evropského obyvatelstva, než její význam s rozvojem zemědělství upadl.
