📖 Úvod
Tento opadavý keř či menší strom je původní ve střední a jižní Evropě. Vyniká svými atraktivními lichozpeřenými listy, které na podzim zbarví do žluta. Na jaře rozkvétá převislými hrozny krémově bílých, zvonkovitých květů. Po nich se objevují nápadné, měchýřkovité, nafouklé plody, v nichž se skrývá několik tvrdých, lesklých semen, připomínajících malé oříšky. Roste často v podrostu lesů nebo na jejich okrajích, preferuje vlhkou půdu a polostín. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina pro své neobvyklé plody a vzhled.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Opadavý keř nebo malý strom, trvalka, dosahující výšky 2 až 5 metrů, s široce kulovitou až nepravidelnou korunou a vzpřímeným, často vícekmenným vzhledem.
Kořeny: Srdčitý až plochý, bohatě větvený kořenový systém s četnými povrchovými kořeny a tendencí tvořit kořenové výběžky.
Stonek: Kmen je často vícekmenný s hladkou, šedohnědou borkou, která je ve stáří podélně světle pruhovaná a jemně rozpukaná; mladé letorosty jsou zelené, lysé, bez trnů.
Listy: Listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, lichozpeřené složené z 5 až 7 eliptických lístků s jemně pilovitým okrajem, na líci svěže zelené, na rubu světlejší a nasivělé; žilnatina je zpeřená a listy jsou převážně lysé, případně s ojedinělými jednoduchými krycími trichomy na rubu podél žilek.
Květy: Květy jsou bílé až krémově nažloutlé, zvonkovitého tvaru, příjemně vonné a uspořádané v koncových, převislých a bohatých květenstvích typu lata; doba kvetení je od května do června.
Plody: Plodem je nafouklá, papírovitá, měchýřkovitá tobolka široce hruškovitého tvaru, zpočátku světle zelená, ve zralosti slámově žlutá až nahnědlá, obsahující v každém ze 2-3 pouzder jedno až dvě kulovitá, lesklá a velmi tvrdá hnědá semena; dozrává v září až říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje střední, jižní a jihovýchodní Evropu a zasahuje přes Kavkaz až do západní Asie; v České republice je původním druhem, nejedná se tedy o neofyt, a vyskytuje se roztroušeně až vzácně především v teplejších oblastech termofytika a přilehlého mezofytika, typicky v Českém krasu, Polabí, na Křivoklátsku, v dolním Povltaví, na Pálavě nebo v Bílých Karpatech, přičemž jeho populace jsou často malé a izolované.
Stanovištní nároky: Preferuje polostinná až stinná stanoviště v listnatých a smíšených lesích, zejména v suťových lesích, habřinách, teplomilných doubravách a na lesních okrajích či v křovinách na kamenitých svazích; je to druh náročný na půdní podmínky, vyžaduje hluboké, humózní, živinami bohaté a čerstvě vlhké půdy s neutrální až zásaditou reakcí, jedná se tedy o vápnomilnou (kalcifytní) rostlinu, která nesnáší kyselé a zamokřené substráty.
🌺 Využití
Využití v lidovém léčitelství je minimální a historicky se omezovalo na ojedinělé pokusy s diuretickými účinky, avšak v gastronomii se nakládaná poupata používala jako náhražka kapar a pražená semena, která chutí připomínají pistácie, sloužila jako pochutina, ovšem pouze po tepelné úpravě. Z technického hlediska je jeho velmi tvrdé, husté a světlé dřevo ceněno v řezbářství a soustružnictví k výrobě drobných předmětů, jako jsou knoflíky, intarzie, rukojeti a především tradiční růžence a amulety, známé jako „klokočky“. Pěstuje se také jako okrasný keř v parcích a zahradách pro své vonné bílé květy na jaře a hlavně pro dekorativní nafouklé měchýřkovité tobolky na podzim. Z ekologického hlediska je významnou nektarodárnou a pylodárnou rostlinou pro včely a další opylovače, poskytuje úkryt hmyzu a ptactvu a jeho semena mohou sloužit jako potrava pro hlodavce.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsaženými látkami jsou v semenech mastné oleje (až 50 %), dále se v různých částech, zejména v listech a nezralých semenech, nacházejí saponiny a v malém množství také kyanogenní glykosidy, které podmiňují jejich mírnou toxicitu v syrovém stavu; listy a kůra obsahují také třísloviny a flavonoidy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou, a to především její syrová semena a listy kvůli obsahu saponinů a stopám kyanogenních glykosidů; požití většího množství syrových semen může způsobit gastrointestinální potíže jako nevolnost, zvracení a průjem, přičemž podobné riziko platí i pro zvířata. Záměna je málo pravděpodobná díky velmi charakteristickým nafouklým plodům (tobolkám); v nekvetoucím a neplodícím stavu by mohly být lichočetné listy teoreticky zaměněny za listy jasanu nebo bezu černého, ale odlišuje se od nich stavbou kůry, celkovým habitem keře a pupeny, a jakmile se objeví květy nebo plody, je záměna prakticky vyloučena.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen do Červeného seznamu cévnatých rostlin jako druh vyžadující další pozornost (kategorie C4a), což znamená, že patří mezi vzácnější taxony naší květeny, které si zasluhují monitoring, avšak není přímo chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh; mezinárodně není předmětem ochrany CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocen jako málo dotčený (Least Concern), i když na regionální úrovni může být ohrožen ztrátou vhodných biotopů.
✨ Zajímavosti
České jméno „klokoč“ je onomatopoického původu a odkazuje na charakteristický klokotavý či chřestivý zvuk, který vydávají zralá, suchá semena při pohybu uvnitř nafouklé tobolky. Latinské rodové jméno „Staphylea“ pochází z řeckého slova „staphylé“ (hrozen), což popisuje uspořádání květů v převislém hroznovitém květenství, a druhové jméno „pinnata“ znamená „zpeřený“ a odkazuje na tvar složených listů. Semenům byly odpradávna přisuzovány magické a ochranné (apotropaické) vlastnosti, měly chránit před démony, zlými silami a uřknutím, a proto se z nich vyráběly růžence, náhrdelníky a talismany, které se věšely do domů nebo vkládaly dětem do kolébek pro ochranu.
